Karel Gott (+80) - Byl pěveckou legendou, tátou a manželem…
Zdraví ho sice zradilo, zažil během svého života řadu těžkých momentů, ale pokud by dnes mohl bilancovat, jistě by převážily dny úspěšné a radostné. V rozhovoru pro Českou televizi kdysi Karel Gott (+80) uvedl: „Okamžiků je na té dlouhé dráze hodně. A já bych chtěl zmínit ten úplně první důležitý okamžik – když jsem se narodil, tam to všechno vznikalo, za ten bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, svým rodičům. A pak už ta dráha spočívala v inspiracích světa kolem.“
Společnosti Supraphon, vydávající jeho alba, se při příležitosti svých osmdesátin svěřil: „Mé začátky nebyly vždycky jenom veselé, proto na ně vzpomínám s opatrností. Jinými slovy, snažím se vzpomínat jenom na to hezké. Mezi takové zážitky patří i fakt, že jsem na scénu přišel v době, kdy byla u nás pop music mladá. Něco nového vznikalo, utvářelo se a lidé to chtěli slyšet.“ Týkalo se to i jeho tenoru.
Divadlo Semafor
V roce 1958 se mladý muž s duší malíře a pěveckým nadáním zúčastnil soutěže Hledáme nové talenty. Od té doby začal vystupovat. „Prvním mezníkem v mé kariéře byl večer, kdy si mne do kavárny Vltava přišli poslechnout Jiří Šlitr s Jiřím Suchým. Když slyšeli, jak zpívám píseň Only You, nabídli mi angažmá v Semaforu!“ zavzpomínal kdysi Gott. V rozhovoru pro Radiožurnál pak jednou prozradil: „Řekli: „Pane Gott, my bychom rádi, abyste s námi u nás v divadle spolupracoval na hře Zuzana není pro nikoho doma. Líbí se nám, že zpíváte jinak, než jsme doposud slyšeli, a že máte takové ty naléhavé vzlykačky. My vám jednu takovou napíšeme.“ Vznikla píseň Oči sněhem zaváté, která ho katapultovala na výsluní.
První Zlatý slavík
Poprvé se Karel představil divákům Semaforu 7. března 1963. Píseň Oči sněhem zaváté, kterou chtěli nejprve stáhnout z repertoáru hned po premiéře, se stala hitem a přinesla mladému umělci jeho první titul Zlatý slavík! Získal ho za rok 1963. Jen o rok dříve se v této anketě vyhlášené časopisem Mladý svět umístil až na 49. místě s pouhými třemi hlasy. Píseň Oči sněhem zaváté začal hrát rozhlas, posluchači si ji oblíbili a do té doby prakticky neznámý Gott se díky svému projevu stal miláčkem národa. S pokorou se mnohonásobný slavík a držitel dalších významných tuzemských i zahraničních ocenění později svěřil: „Za tuhle píseň nepřestanu být nikdy vděčný. Protože nebýt Semaforu, nevím, kde bych dnes byl.“ Vděčný byl rovněž spolupracovníkům a publiku.
O první zlaté desce, dětech a vnoučatech čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 41.