Záchranář z Ordinace Štěpán Benoni (35): V příštím životě budu voják!
Není pravidlem, že ti, kteří se objevují na jevišti či ve filmu už jako děti, touží po profesi herce i v dospělosti. To ale není případ Štěpána Benoniho (35), známého například z Ordinace v růžové zahradě 2 nebo ze seriálu Sever. Být hercem chtěl být odjakživa, ale jeho cesta na jeviště nebyla úplně jednoduchá. Jeho fanynky asi nepotěší fakt, že se před šesti lety oženil s herečkou Vladimírou Benoni (35) a v manželství je spokojený. Plánuje se svou ženou děti? A proč chtěl jednu dobu vyměnit herectví za armádu?
Je pravda, že jste studoval knihkupeckou školu?
„Ano. Studoval jsem ji z jednoho prostého důvodu, a to, že mě z deváté třídy nevzali na konzervatoř. Vypadl jsem ve třetím kole při talentových zkouškách.Do toho ročníku jsem se nehodil, neboť jsem v patnácti vypadal na deset. Mám to tak celý život, že vypadám mladší. Až teď v pětatřiceti se mi to začíná hodit. (směje se) Nicméně jsem hledal školu, kde nebude moc matematika a podobné předměty. A tím, že mě literatura vždycky bavila, rád jsem četl, tak jsem šel na knihkupeckou školu.
K divadlu vás to ale pořád táhlo…
„Celou tu dobu jsem měl externí spolupráci s Národním divadlem. Kde potřebovali dětské role, tak tam jsem byl, byť mi bylo třeba už sedmnáct, hrál jsem děti, co běhají po jevišti, občas řeknou nějakou větu. Už jako kluk jsem byl fascinovaný divadlem, toužil jsem dělat činohru. Co chci dělat, jsem měl až na jedno krátké období, dosti ujasněné.“
Po čem jste zatoužil v tom jednom krátkém období?
„Herecké povolání je ohromný nápor na psychiku, všechno v životě herce je absolutně nepravidelné, na nic se nemůžete spolehnout, nevíte, jestli přijde nějaká nabídka… Tohle vám hodně zasahuje i do soukromého života. Na jednu stranu je herectví úžasně svobodné povolání, ale dlouhodobě se to musí na člověku zákonitě podepsat. A já si v jednu chvíli říkal: Vydržím tohle celý život? Do toho jsem začal být absolutně fascinovaný armádou, zcela logicky a přirozeně. Armáda je opačný extrém s pevným režimem, obrovským drilem a plněním všeho, co vám někdo řekne. Takže oproti té obrovské svobodě, kterou jsem měl, mi vyhlídky nesvobody připadaly jako výborný nápad.“
Co vás přivedlo zrovna k armádě?
„Moje koníčky, cvičení, bojové sporty, šerm. Doplňoval jsem tím energii. Unavit se v posilovně nebo se vybít na boxu, to mi pomáhá. Když zaměstnáte tělo, mozek není schopný přemýšlet nad blbostmi. A protože mám kamarády, kteří v armádě jsou, tak jsem nad tím zcela vážně uvažoval. Pak mi to ale jeden kolega rozmluvil… Tak třeba v příštím životě.“ (směje se)
Manželka je též herečka, je to, že jste ze stejné branže vašemu vztahu na škodu?
„To ne, neumím si vůbec představit, že bych byl s někým, kdo tu branži nezná. Ono je to možná pro ženy zpočátku atraktivní mít doma herce, ale životní praxe je opravdu krutá. Já jsem třeba v běžném životě dost uzavřený, protože když se totálně vydám na jevišti, tak pak doma mlčím. Vydržet se mnou proto není vůbec jednoduché. Stejně tak jsem občas náladový, což také souvisí s mým povoláním, které je pořád o emocích. Na to si musí partner zvyknout a v tom mám výhodu, že moje žena ví, o co jde, takže se mnou vydrží.“ (směje se)
Proč se ženil brzy a kdy plánují rodinu? To a mnoho dalšího čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 41.
