Valašský král Bolek Polívka slaví 70!
Bujaré oslavy až do ranních hodin, společnost lidí a narozeniny má Bolek Polívka zkrátka rád. Zejména ty kulaté, při kterých se sejdou přátelé i celá rozvětvená rodina. Ve středu 31. července slaví sedmdesátiny. Diváci jeho humor, nápady i herecké umění milují, i když na veřejnost tu a tam prosákne některý z jeho průšvihů. Bolek se rád napije, utopil spoustu peněz v nepodařeném podnikání a než našel spřízněnou duši v současné partnerce Marcele Černé, opustilo ho několik žen.
Herec žije v Olšanech nedaleko Brna, vedle své bývalé farmy. Tam se také konají rodinná setkání. O počet jejich příslušníků nebývá nouze, vždyť Bolek má šest potomků se čtyřmi partnerkami. Čas již případné spory mezi rivalkami v lásce k charizmatickému mimovi zřejmě zahladil, a tak by měla narozeninová sláva proběhnout hladce. „Bydlíme u lesa, máme dvě kočky a psa. Jsem obklopen nejbližšími, a to mě dělá šťastným,“ svěřil před časem Polívka. Sedmdesátka ho nijak nestraší. „Vždyť 70 let je věk, který je kmetský, ale zároveň jsme pořád ještě mladí. Máme jen 60 a deset, jak říkají Francouzi,“ zobecňuje Polívka a dodává, že mnohem důležitější je, aby se hosté, které pozve, cítili dobře a věděli, že tu slávu dělá pro ně.
Věk ho nestraší
„Naštěstí mám starší kamarády, jako jsou Arnošt Goldflam, Miloš Zapletal, anebo Milan Lasica. A jak říká naše dcera Mariánka: „Za Milošem se jezdíme podívat, jak bude tatínek vypadat za deset roků.“ A zatím to není tak strašný!“ směje se Bolek. „Snažím se ten věk nebrat úplně vážně. Ale jak se ve vás štosují duše, který odešly, naposledy to byl Jirka Pecha, tak na ně člověk myslí a rekapituluje, kolik kamarádů, kterých je opravdu škoda, už není mezi námi. Mladších přibývá,“ posteskl si herec a mim, který kdysi učaroval nejedné dámě. Přesto míval mindráky, které dnes komentuje s humorem sobě vlastním: „Když jsem ve třiceti viděl fotky z dvaceti, kdy jsem měl jiné komplexy než ve třiceti, říkal jsem si: „Co blbneš, vždyť jsi vypadal jako frajer.“ Ve čtyřiceti jsem si říkal: „Ve třiceti jsem vypadal dobře!“ Dokonce i teď si říkám: „V těch šedesáti jsem byl ještě fešák!“ Doufám, že si v osmdesáti budu říkat: „Co blbneš, v sedmdesáti jsi byl skvělý!“ A z toho teď vycházím. Že v osmdesáti budu mít konečně pravdu.“
S jakou nemocí se potýkal, co jeho dluhy a jak si dělá čas na rodinu? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 31.