30 let od projevu Milouše Jakeše - Hana Zagorová (72) tehdy byla na černé listině...
„Paní Zagorová, je to milá holka, všechno. No, ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další, ne šest set, ale milion, dva miliony berou Jandové a jiní,“ to jsou památná slova Milouše Jakeše, šéfa tehdejšího ÚV KSČ, která pronesl 17. července při projevu na Červeném Hrádku. Reagoval na peticí Několik vět, kterou před sametovou revolucí v roce 1989 podepsala, jako několik dalších kolegů, také zpěvačka Hana Zagorová (72).
Angažovat se v politice nikdy příliš netoužila. V roce 1983 převzala Hana Zagorová na Pražském hradě titul zasloužilá umělkyně. „Vážila jsem si toho, bylo to ocenění mé práce,“ říká. O pár let později ji oslovil kolega. „Přišla jsem tehdy zazpívat na představení Divadla Sklep na Dobešku. Přišel za mnou Ondřej Trojan a zeptal se, zda bych si to nechtěla přečíst a podepsat, pokud budu chtít. Souhlasila jsem, že si dokument přečtu. O Několika větách se totiž v oficiálních médiích psalo, že je to štvavý, příšerný pamflet rozorávající socialismus. Přitom ale tento dokument nikdo neotiskl. Přečetla jsem si text celkem třikrát, abych věděla, co podepisuju. Před představením, o pauze a pak ještě na konci.“
StB k ní chodila domů
Pod požadavky, které byly v textu, mimo jiné i o svobodné kulturní činnosti, vložila zpěvačka svůj autogram. „V dokumentu nebylo nic, co by neměl slušný člověk podepsat. Tak jsem podepsala,“ vysvětluje. Generální tajemník ÚV KSČ Jakeš poukazoval na to, že mnozí umělci si při svých příjmech nemají na co stěžovat. „Tak to byl asi jeden z mála momentů, kdy jsem se tehdy smála. Po podpisu Několika vět jsem už totiž měla absolutní zákaz veřejného vystupování, takže v té chvíli jsem neměla žádný výdělek,“ říká Zagorová. Naposledy vystoupila 28. června 1989, den poté zaznělo její jméno ve vysílání Rádia Svobodná Evropa, které zveřejňovalo signatáře. Pro Hanku to znamenalo obrovské pracovní potíže. Své rozhodnutí přesto neodvolala. „Ano, tehdy jsem bydlela v Chodské ulici v Praze a střídaly se u mě návštěvy různých činitelů, kteří se mě snažili přemluvit, abych podpis odvolala. Předkládali mi temné obrazy mého života bez vystupování a koncertů, které nastanou, když podpis nevezmu zpátky.“ Pohlaváři ji strašili, že pokud neodvolá svůj podpis v televizi, už si nikdy nezazpívá. Hanku potrápili i příslušníci tajné policie. „Ano, a na pětihodinový výslech v Bartolomějské nikdy nezapomenu, to byl hrozný zážitek… Ne že by se vůči mně dopustili nějakého násilí, ale ten psychologický nátlak byl deprimující. I na toaletu se mnou chodila uniformovaná policistka. Při výslechu mi průběžně nosili prohlášení podepsaná různými pracovními kolektivy, tehdy se jim říkalo brigády socialistické práce.“
Co Haně Zagorové pomohlo? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 30.
