Jiří Hrzán (†41) by oslavil osmdesátiny...
Zanedlouho by oslavil 80. narozeniny. Jiří Hrzán (†41) miloval ženy a rád šplhal do výšek. Svým láskám nakonec obětoval i život. Když v září 1980 údajně lezl za jednou ze svých milenek, dodnes se neví za kterou, spadl z osmnáctimetrové výšky a po dvou dnech zemřel. Tragédie otřásla nejen jeho nejbližšími. Jak to tehdy bylo? A jak na otce vzpomíná dcera z prvního manželství, herečka Barbora Hrzánová (54)?
Bára podle svých slov neměla vůbec jednoduché se v mládí zařadit do společnosti. Dokonce o sobě říká, že byla vyvrhel. Jedním z důvodů byl právě její otec, který za minulého režimu nepatřil zrovna mezi prominentní herce. „Bolševik třídil,“ říká o tom Bára, kterou vychovával hlavně dědeček s babičkou, a s otcem se moc neviděli. I tak si ho herečka uchovává ve vzpomínkách. „Všichni lidé, se kterými jsem mohla být a kterým jsem se buď narodila, nebo jsem je potkala v životě a už tady v tom fyzickém světě nejsou, tak já si je nosím s sebou. Není potřeba dělat velké oslavy a připomínky, ať už narozenin, nebo úmrtí, “ vysvětlila před pár dny Hrzánová v Českém rozhlase v pořadu Osobnost Plus důvod, proč si otcovy nedožité osmdesátiny, které by oslavil 30. března, nijak významně připomínat nebude. A dost možná by to ani on sám nechtěl. Jiří Hrzán byl totiž rebel obklopený maléry.
Občas se popral
Od mládí měl blízko ke sportu. Hrál hokej, fotbal, plaval nebo běhal. Byl plný života. S přihláškou na DAMU neuspěl, ale v amatérském divadle si ho brzy všiml E. F. Burian, který ho přijal do svého divadelního studia. V začátcích kariéry špatně vyslovoval hlásku »eř«. Když byl ve stresu, nedokázal navíc říct dvě nebo tři věty souvisle. Jiří Hrzán jednoduše koktal, ale i přesto si získal obrovskou oblibu u diváků. První angažmá získal v Semaforu, nějakou dobu potom působil v pardubickém divadle a nakonec se stal členem slavného Činoherního klubu. Na filmovém plátně debutoval v roce 1960. První větší roli získal v komedii Svatba jako řemen z roku 1967, kde hrál ženicha, který je se svými kamarády obviněn ze znásilnění. Jeho naivně dětskou tvář a vadu řeči si režiséři rychle oblíbili a o práci neměl nouzi, a tak koncem 60. let ještě natočil další skvělé snímky jako Penzion pro svobodné pány či Nebeští jezdci. V 70. letech exceloval v úspěšných komediích, jako jsou Drahé tety a já nebo Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách. Okupace v srpnu 1968 a následná normalizace se ho ovšem osobně dotkla. Začaly se stahovat některé hry, kde vystupoval, a pak následoval vynucený odchod z Činoherního klubu. „On byl problémový. Celý, jak byl, tak to byl velkej problém. Dost často vyhledával i fyzický kontakty se soudruhy. Občas se prostě popral, tím byl známý, a vůbec se vyjadřoval svobodně. Pak byl vyhozen z Činoherního klubu a částečně to bylo svaleno na něj, že se choval nezodpovědně vůči divadlu, protože zase někde lezl a spadnul. Ale myslím si, že ten politický tlak byl daleko větší než jeho lezení po výškách. Takže bolševik mu život opravdu nezjednodušil,“ dodala Hrzánová.
Proč nedokázal milovat jen jednu ženu a jaké byly záhadné okolnosti jeho smrti? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 12.
