Rošťák Jean-Paul Belmondo oslaví počátkem dubna 86. narozeniny!
Jedním slovem rošťák. Francouzský herec Jean Paul Belmondo (85) je vším, jen ne obyčejným mužem. Miloval box, ženy a nespoutaný život. Už od mládí byl rád středem pozornosti a z ostatních si utahoval. Herec, který se téměř nikdy nenechal zastupovat kaskadéry, získal v roce 1989 za svůj výkon ve snímku Cesta zhýčkaného dítěte filmového Césara, ale náleží mu i nejvyšší francouzské státní vyznamenání Řád čestné legie. A před osmi lety si z Filmového festivalu v Cannes odnesl Zlatou palmu za celoživotní dílo, konkrétně za „oslnivý talent a úspěšnou hereckou dráhu“.
Narodil se ve městě Neuilly-sur-Seine, západně od Paříže, 9. dubna 1933. Jeho život byl od začátku tak trochu předurčen k umění. Otec byl totiž sohařem, matka malířkou. V dětství měl Jean-Paul spoustu zájmů a byl velmi neposedný. Často prý musel měnit školu. „Je nestálý, roztržitý a není nadaný intelektuálně, pouze na manuální práci,“ stálo údajně v jednom posudku. K jeho největším koníčkům patřil sport a právě při něm si vybíjel svoji energii. Věnoval se hlavně boxu a toužil být profesionálním boxerem. Na dráhu sportovce ale musel rezignovat v šestnácti letech po prodělané tuberkulóze. Mladého Jeana-Paula i jeho dva sourozence brala jejich maminka často do divadla, což nakonec v jeho případě vyústilo ve studiu na pařížské konzervatoři. V rozhodnutí stát se hercem rodina Jeana-Paula maximálně podporovala. Nikdy ale nepatřil mezi studenty, kterým byla předvídána velká budoucnost. Na konzervatoř se dokonce dostal až na třetí pokus, to bylo v roce 1952, údajně kvůli nedostatku talentu. Tím se ale netrápil a bavil se po svém. S partou kamarádů dělal vylomeniny, lezl na sloupy a geniálně předváděl mentálně retardovaného. Dokonce prý jednou na ulicic sebral žebráka a přivedl ho do školy, kde tvrdil, že je to jeho otec. Rád byl středem pozornosti a snažil se upoutat jakýmkoliv způsobem. „Stále ještě dychtím po životě jako v mladých letech. A pokud mi tělo už nedovoluje, abych se choval ztřeštěně, vrhal do sedadel ferrari a lítal od natáčení k natáčení, nebrání mi, abych vše prožil znova,“ napsal Jean-Paul v předmluvě autobiografické knihy Mých tisíc životů (2017). Od mládí patřil mezi lamače ženských srdcí. A poprvé se taky pořádně zamiloval. V jedné restauraci si vyhlédl tanečnici Renée Constantinovou a jednoduše jí oznámil, že spolu odteď chodí. Dokonce jí ani neoslovoval jejím vlastním jménem, ale říkal jí Elodie podle jednoho filmu. Když mu řekla, že to není její jméno, vůbec to nebral v potaz. „To nevadí, žena mých snů se tak jmenuje,“ řekl prý tehdy. Vzali se v roce 1953. Jejich manželství trvalo dvanáct let a měli tři děti. Dceru Florence (59), filmovou produkční, syna Paula (55), který byl kdysi příležitostným hercem, a nejstarší Patricii (+36).
Musel se zabarikádovat
Po studiu na konzervatoři dostával jen bezvýznamné roličky, Osudovým pro jeho umělecký život bylo setkání se začínajícím režisérem Jean-Luca Godardou (88), který mu nabídnul roli ve filmu U konce s dechem. Belmondo tenkrát o svém kamarádovi mluvil dost opovržlivě. „Točím s jedním šílencem, nedal mi ani žádný scénář,“ prohlásil. To ještě netušil, že se časem z „šílence“ stane jeden z nejslavnějších francouzských režisérů a snímek bude mít obrovský úspěch. Jean-Paul se ve svých 27 letech stal filmovou hvězdou. „Málem jsem se doma musel zabarikádovat, musel jsem si změnit číslo. A od té doby to už nikdy nepřestalo,“ svěřil se po čase. Francouzi ho začali přezdívat Bébel. Ideál mužské krásy díky Belmondovi získal naprosto jiný rozměr. Romantické hrdiny nahradil šarmantní drsňák a Jean-Paul vstoupil do dějin světové kinematografie. Už od začátku 60. let točil několik filmů ročně. První razantní útok na pokladny kin se konal v roce 1962, kdy byl obsazen do titulní role ve filmu snímku Cartouche. Vždycky rád sportoval a možnost spojit herectví a dobrodružství pro jeho divokou povahu byla lákavá. Belmondo byl navíc známý tím, že se nenechával zastupovat kaskadéry. A několikrát měl namále. Ve Strachu nad městem sklouzl nešťastně ze střechy Galerie Lafayette a jen díky tomu, že se v poslední chvíli zachytil za okap, nepřišla Francie o svého Bébela. Při natáčení snímku Zvíře mu zase ochočený tygr zlomil ruku. Na film Bezva finta má také nemilou vzpomínku. Tenkrát dostal ránu hákem autojeřábu a musel být ošetřen v nemocnici. Až tento úraz přesvědčil Belmonda že by až tak riskovat neměl.
Rád si utahoval z lidí kolem sebe.
Přežil vlastní dceru!
To a ještě více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 12.
