Zpěvačka Marta Jandová (44): Fanynka mi ničila život!
Rodina je pro ni vším! Marta Jandová (44) přišla během dospívání o maminku, která podlehla rakovině. O to víc miluje své nejbližší. S tátou, muzikantem Petrem Jandou (76), se vídá, jak jí to jen čas dovolí a často si spolu volají. Největší radost ale zpěvačce dělají její pětiletý dcera Maruška a manžel, gynekolog Miroslav Verner (40), z nějž se jí povedlo udělat chataře. Jedna věc ale Martu v posledních pár letech hodně potrápila… Co ještě prozradila ze svého soukromí?
Máte ještě jiné negativní zkušenosti se svými fanoušky?
„Ano, bohužel. Jedna slečna pořád postávala před mým domem a byla všude tam, kde jsem byla já. A potom se její láska vůči mně obrátila v nenávist. Měla totiž pocit, že mě může kritizovat za všechno. Bylo strašně nepříjemné, když mě začala pomlouvat na mých sociálních sítích. Tvrdila, že jsem špatná matka, přitom to bylo v době, kdy jsem odříkávala jednu práci za druhou, jen abych mohla být s malou dcerou doma. To mi tedy hodně lezlo na nervy! Mám od ní schované dopisy, které mi psala, mám ofocené i její nenávistné komentáře. Kdyby jednoho dne zase začala řádit, abych měla nějakou obranu. Zažila jsem s tím skutečně velmi nepříjemné období. Dokonce jsem ji na sociálních sítích zablokovala, ale ona si pak založila nový účet a zase mě začala sledovat.“
Dokážete pochopit, co ji k tomu dohnalo?
„Nechápu to, že se snažila žít život někoho jiného. Teď už snad vyrostla a chápe, jaké dělala blbosti. Je hrozné, když vás člověk pomlouvá, co všechno děláte špatně a přitom o vašem životě nemá ani zdání. Je hrozné, když vašemu dítě začne dávat svoji vlastní přezdívku a říká, co děláte ve své rodině špatně. Byla jsem už jen kousek od toho se s někým sejít a nechat si poradit, co mám dělat…“
Ta žena si ve svých představách přivlastnila váš život a dokonce i vaši zemřelou maminku.
„Bylo to od ní opravdu hodně nefér! Taky mi psala, že si našla hrob mojí mámy a že jí tam nosí dárečky.“
Před pěti a půl lety jste se i vy stala mámou. Jak vzpomínáte na tu svoji?
„Vzpomínám na ni pořád, každý den. Tahle jizva se nikdy nezahojí. Maruška taky mluví o babičkách, ona ztratila obě. Mě mamka zemřela, když mi bylo sedmnáct, a manželovi v jeho šestnácti letech. Vlastně nemáme ani jednu babičku. To mi je líto, protože věřím, že obě by Marušce daly strašně moc a že by mi i určitě pomohly s hlídáním.“
Vyprávíte o mamince i svojí dceři?
„Marušce vyprávím, jaká byla moje mamka, tedy její babička, úžasná. Vždy si na ni vzpomenu, když řeknu: „Maruško, až budeš chodit do školy, tak uděláme tohle a tohle a budeme se spolu učit.“ Já si třeba pamatuju, jak mi moje máma říkala: „Až budeš čekat miminko, až ti bude růst břicho, já ti budu dělat super jídla a budu ti mazat bříško, aby nepopraskalo.“ A podobně i já plánuju s Maruškou, i když zatím samozřejmě jenom na téma základní škola.“
Ještě jsme se nezmínily o vašem tátovi, Petru Jandovi. Vídáte se spolu často?
„Snažím se co nejvíc! Nejlepší je, že máme domeček na druhé straně jeho zahrady, kam pořád jezdíme, a naše děti, tedy Maruška a jeho dcery, se milujou. Pořád si s tátou i voláme.“
Myslíte si, že se dcera v budoucnu vydá podobnou cestou jako vy nebo váš otec?
„Je pravda, že dcera je hodně muzikální. Do klavíru jsem jí naverbovala já. Začala jsem jí říkat, jak je klavír úžasná věc a že by to bylo nádherné mít ho doma! Vysvětlila jsem jí, že na něj ale nemáme penízky a ona pak sama přišla na to, že nám klavír chybí. Přála si ho pod stromeček a Ježíšek jí ho opravdu přinesl. Teď na něj hraje každý den a musím říct, že na to má úžasný cit.“
Celý rozhovor si přečtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 7.