Ivanka Devátá (82) o vážné nemoci a o tom, proč si dvakrát vzala Josefa Vinkláře (†76)...
Energie má na rozdávání, i přes to, že to nikdy neměla jednoduché. Spisovatelka Ivanka Devátá (82) během posledního roku prodělala vážnou nemoc. Když začala psát svou nejnovější knížku Kde spí lufťáci, lékaři zjistili, že má v břiše zhoubný nádor. Následovala operace a skoro čtyři měsíce léčení. Jakmile se ale z nemoci trochu oklepala, knihu dopsala a už zase brázdí Česko na besedy se čtenáři. Velkou oporu má ve svých dvou synech, Markovi (57), kterého má z prvního manželství s hercem Milošem Hlavicou (†81), a Adamovi (44), jenž je synem herce Josefa Vinkláře (†76). Za toho se Ivanka provdala hned dvakrát. Jak na něj vzpomíná?
Paní Ivanko, loňský rok byl pro vás náročný. Lékaři vás nejprve léčili na Crohnovu chorobu, pak zjistili, že máte zhoubný nádor v břiše. Jak na to období vzpomínáte?
„Musím říct, že jsem byla celou dobu velmi statečná. Ani jedna slza neukápla. I když je pravda, že jsem se bála, když mi řekli, co mi je a že musím na operaci. Zpočátku mi neuměli říct, jak na tom budu a jestli se ta operace povede. Jedno jsem však věděla a to, že když bude potřeba další léčba a chemoterapie, tak odmítnu. Naštěstí se nic takového nestalo. Je mi dobře, ale na to období nikdy nezapomenu. A to i proto, že mi ho bude připomínat zatím moje poslední knížka Kde spí lufťáci. Měla totiž takovou smolnou cestu. První půlku jsem psala velmi nemocná a lékaři pořád nevěděli, co mi je. A když to zjistili, tak to nebylo nic pěkného. Pak jsem šla na operaci a druhou půlku jsem psala, když jsem přišla z operace.“
Jak se nyní máte a co vás kromě psaní zaměstnává?
„Rozhodně nemám smutné stáří a nesedím doma mezi čtyřmi stěnami. Nevedu žádný bídný život, to si nemyslete. Nejradši bych vám řekla, že vydělávám tři miliony za jednu knížku, ale to by nebyla pravda. Nevedu si však zle. Co mě ale vždycky dostane, když se vidím v televizi.“
Proč? Nerada se na sebe díváte?
„Koukám na tu šeredu a z toho pořadu nevím ani slovo, protože pořád jen na sebe nevěřícně zírám. Víte, ono to je těžké, když jste byla v mládí pohledná a mužský vám říkali, že máte sametovou pleť a jste samé hedvábíčko. Jenže najednou je vám dvaaosmdesát, na šatech máte tři fleky a nevěříte vlastním očím, kam se to všechno podělo.“
To zní, jako kdybyste žehrala na stáří…
„Ale ne, jen mi to někdy takhle přijde. Já mám strašně pěkný život! Tedy od té doby, co jsem se rozvedla. (směje se) To jsem udělala tak dobře! A nakonec jsem udělala i dobře, že jsem se vdala, protože kdybych neměla ty blbé zkušenosti, tak zas bych si myslela, o co jsem přišla. Já si žiju dobře, i když mi snacha napsala, že vůbec neví, jak můžu vydržet sama se sebou…“
Proč vám to napsala?
„Ale prosím vás, já jsem se tomu srdečně zasmála. Já přece sama se sebou vycházím tak dobře a mám se ráda. Občas si také řeknu: Devítko, ty kůže líná, vstávej a dělej něco! A jindy zase: Zlatíčko, do noci si pracovala, spinkej ještě. Jinak mimochodem jsem svoji snachu milovala dvacet let jako vlastní dceru. To bylo všechno dobrý, ale pak se to pokazilo. To je asi proto, že jsem si vždycky říkala, že kluky nechám dělat všechno.“
Jak to myslíte?
„Kdyby si třeba přivedl domů tři černošky, tak ať je má! Nechala jsem je dělat všechno a oba už jsou rozvedení…A z toho ten starší ke všemu ne svou vinou, mladší odešel sám. Nejdříve mi to nebylo po chuti, ale pak se ukázalo, že tomu najednou začínám rozumět. Pochopila jsem, proč řekl, že už s ní dál nebude. Ale nechme to být… Koneckonců já jsem proti svatbám naprosto zaujatá. Z vlastní zkušenosti. Vdávala jsem se třikrát.“
Proč se dvakarát vdala za herce Josefa Vinkláře? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 39.
