Herec Václav Postránecký (75): Co musel slíbit rodině?
Profesionál za všech okolností. Václav Postránecký, který před několika dny oslavil pětasedmdesátiny, prožívá kvůli těžké nemoci nelehké období. Přesto pokračuje v natáčení crazy seriálu Krejzovi a nevzdal se ani svého milovaného Národního divadla. Jak sám říká, zatím se drží, přestože podstupuje chemoterapii. A s pokorou bere i svůj věk. Tvrdí, že stáří je jediný možný způsob, jak se dožít tolika let. Velkou oporou je herci nejen v současné době, ale celoživotně jeho manželka Helena. Spolu jsou už přes půl století.
Zámečník i oponář
Do hereckého důchodu se tedy Postránecký zatím rozhodně nechystá. Jeho povolání je pro něj nejen hnacím motorem, ale i smyslem života. A to přitom herectví nikdy nestudoval. Přesto se před kamerou objevil již jako malý kluk, což málokdo ví. Poprvé si zahrál v roce 1952 v dobrodužném snímku pro děti Konec strašidel společně s Vladimírem Pucholtem (75). Už v pěti letech namluvil pohádkovou postavu syčáka Smolíčka pacholíčka v rozhlasové hře. A snadné to tedy nebylo. Malý Václav totiž tehdy ještě neuměl číst, takže se celou roli musel naučit nazpaměť. A jaké bylo dětství? Vyrůstal ve skromných poměrech. Jeho otec pracoval v obchodě a každovečerní zábavou Postráneckých bylo nalepování ústřižků, na které se tehdy přidělovaly potraviny. Václav se vyučil zámečníkem, ale pořád ho to táhlo k divadlu. A tak si našel práci jako jevištní technik v libereckém divadle. „Měřil jsem asi 160 centimetrů a vážil asi 45 kilo. A s touto ptačí figurou jsem zvítězil v anonymním konkurzu na oponáře libereckého divadla. V této disciplíně soutěží zásadně svalovci, aby dokázali tou oponou rychle trhnout. A právě moje tělesná váha byla v dokonalém souladu se závažími v libereckém divadle. Takže jsem ji dokázal odtrhnout od podlahy, zůstal jsem viset na provazu a zvolna jsem klesal,“ svěřil. Až v roce 1960 se konečně dostal k vysněnému herectví, přičemž svoji kariéru odstartoval ve Slováckém divadle. „Na toto první divadlo mám nejlepší vzpomínky, protože jsem byl nejmladší, nejkrásnější a nejšikovnější,“ svěřil se s nadhledem. Pak nastoupil na základní vojenskou službu k tankistům do Českých Budějovic, kde hrál v tamním divadle. Později ho kroky zavedly do Městských divadel pražských a nakonec i do Národního divadla.
S ženou přes půl století
Postránecký se objevil v mnoha televizních filmech (za všechny připomeňme třeba tátu Michala v legendární komedii S tebou mě baví svět), ale ztvárnil i nespočet rolí na divadle. Sám ani neví, kolik jich bylo. Jediný, kdo měl ve všem přehled, byla prý jeho maminka. „Byla dokonalá archivářka a měla přesně všechno sečteno,“ přiznal herec. Na svého syna byla patřičně a dodejme, že i právem hrdá. A Václav na ni nedal dopustit. Jeho osudovou ženou se stala baletka Helena. Žijí spolu již přes půl století. Když však šel Postránecký žádat o její ruku, vypadalo to, že odejde s nepořízenou. Hrál tenkrát zápornou roli v představení Bylo nás deset, což se Helenině babičce nelíbilo. Ptala se své vnučky: „Jak si můžeš brát takového parchanta?“ Nakonec ale pochopila, že to byla jen role. Helenu si tak Václav za manželku vzal, ale v den, kdy byl žádat o ruku, měl účinkovat v Cyranovi z Bergeracu. Hru samozřejmě zmeškal, za což ho měl zaplatit pokutu. Měl, ale neplatil. Zatáhl ji za něj kolega Otakar Dadák (+73). Cyrana totiž místo Postráneckého hrál režisér onoho představení a Otakar si na něm vylil vztek za to, že mučí herce při zkouškách. Zmrskal ho před všemi diváky. Pro Postráneckého je Helena celoživotní oporou. Svého manžela podporuje nejen nyní v jeho vážné nemoci, ale před několika lety mu zachránila život. Herci bylo totiž zle, měl vysoké horečky a ona ho odvezla na poslední chvíle do nemocnice. „Tam se ukázalo, že horečky pocházely z otravy celého organismu, způsobené trombózou slezinné žíly,“ svěřil herec.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 38.