Královna etikety Eliška Hašková Coolidge (77): Pomáhala pěti americkým prezidentům!
Zažila ohromný úspěch i pády. Královna etikety Eliška Hašková Coolidge (77) pracovala osmnáct let v Bílém domě jako asistentka pěti prezidentů, od Kennedyho až po Reagana. Svoje místo v životě si však musela tvrdě vybojovat. Jako osmiletou dívku ji opustila matka. V dospělosti však přišla další rána, když od ní odešel manžel. Bylo jí pětapadesát, když zůstala v Americe sama s dcerou a bez peněz. Jak se jí podařilo postavit se opět na vlastní nohy?
Eliška Hašková se narodila v roce 1941 do pražské zámožné rodiny. Jméno dostala po své šumavské babičce, kterou měla velmi ráda a trávila u ní každé léto. Dědeček František Hašek byl významný bankéř a měl blízko k tehdejšímu prezidentovi T. G. Masarykovi. Založil také bankovní dům Hašek a byl jedním z hlavních akcionářů tiskového podniku Melantrich. Byl rovněž velkým vlastencem. Po příchodu Němců nechtěl uprchnout ze země a krutě za to zaplatil. V roce 1942 ho nacisté popravili za to, že s nimi opakovaně odmítal spolupracovat. Tím však rodinná dramata neskončila. Eliščin otec byl také úspěšný bankéř. Dostal pozvánku od ministra obchodu Spojených států, aby přijel a probrali spolu, jak rozšířit obchod mezi Amerikou a Československem. Jenže to netušil, že už se domů nevrátí. Moci se totiž mezi tím chopili komunisté. „Tatínek byl pozván, aby přijel prvního ledna 1948, a měl se vrátit 13. března zpět do Prahy. Mezitím ale jeho banku převzali komunisti, takže se ani vrátit nemohl,“ svěřila paní Eliška. Její mamince nezbývalo, než odejít z rodné země. Komunisté je navíc vyhnali z rodné bubenečské vily. „Rok nato jsem s maminkou a tříletým bratrem pěšky utekla do Německa a pak do Francie,“ přiznala. Jenže její maminka neputovala za svým manželem do Ameriky, jak by se dalo čekat, ale do Anglie. A to už s novým mužem. Rodiče se rozvedli a rozdělili si i děti. Její matka s sebou vzala Eliščina bratra a jí nechala v internátní škole ve Francii samotnou, dokud nebyly vyřízeny potřebné papíry, aby mohla dívenka odjet do Ameriky za otcem. Osmiletá Eliška zůstala napospas osudu. „Až po roce mě otec nechal vyzvednout v internátu, kam mě umístili, a přesídlila jsem za ním do Ameriky. Musela jsem se tedy vyrovnat nejen se složitými začátky v emigraci, ale i s faktem, že mě opustila matka,“ svěřila Hašková s tím, že vztah s jejím bratrem rozdělení navždy zničilo. Nikdy si už k sobě nenašli cestu.
Navždy rodačkou
Za oceánem musel Eliščin otec začínat od nuly. Přesto svojí dceři dopřál dobrého vzdělání. V USA vystudovala diplomacii na prestižní Georgetown University a tím započala svoje politické úspěchy. I když už byla téměř Američankou, její otec a babička, která za nimi později emigrovala, jí neustále vštěpovali nejen víru v boha, společenské chování, ale hlavně fakt, že je českou rodačkou. Nechtěli, aby zapomněla, odkud pochází. Haškové se povedlo něco, co před tím snad nikomu. V roce 1963, kdy ještě diplomacie nebyla ani v USA ženám otevřená, získala místo v Bílém domě. „Po studiu jsem šla na ministerstvo zahraničních věcí a bylo mi řečeno, že by mne vzali. Bohužel tehdy existoval zákon, podle kterého jste musel být americkým občanem 10 let, abyste na ministerstvu mohl jako odborník pracovat. Ale člověk, který se mnou pohovor vedl, mi hned ve druhé větě řekl, že má přítele v Bílém domě, který právě přišel o asistentku, a že pokud mám zájem, okamžitě mne posadí do auta směr Bílý dům. Jela jsem a ten samý den jsem dostala nabídku práce. Zůstala jsem tam 18 let,“ zavzpomínala paní Eliška. Získala tam neocenitelné životní zkušenosti. „Kennedy, Johnson, Nixon, Ford a Carter. Všichni mě něco naučili. Naučila jsem se, což vidím až zpětně, jak vést státní kancelář, firmu, lidi,“ přiznala. V Bílém domě však nepracovala jen na postu asistentky. Založila také Kancelář prezidentských zpráv, která se zabývala stykem s veřejností. „Vše bylo jménem prezidenta, proto jsme museli ověřovat vše, co jsme psali, správné adresáty. Měla jsem pod sebou řadu lidí, kteří pomáhali s kontrolou. Něco šlo k rukám prezidenta, aby podepsal, některé menší věci se podepisovaly automatickým podpisem, který byl pod mým dozorem. Byla to velká zodpovědnost,“ prozradila. V roce 1980 se na doporučení tehdy viceprezidenta Bushe přesunula do kanceláře ministra zahraničních. Odešla tam, když se Reagan stal prezidentem. Později se stala náměstkyní šéfa protokolu, na této pozici strávila dva roky. Následně byla zástupkyní vedoucího Americké mise v Organizaci amerických států. Zatímco v práci se jí dařilo, v soukromí se to na ni začalo sypat…
Kdy se ocitla na mizině a co dělá dnes? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 36.