Eva Burešová (25) o zdravotních problémech a nevydařeném vztahu...
Před měsícem oslavila teprve 25. narozeniny, ale to, co si v poslední době prožila, by dalo zabrat i těm nejzkušenějším. Eva Burešová, kterou diváci znají z »primáckého« seriálu Modrý kód a v současné době se objevuje v show TV Nova Tvoje tvář má známý hlas, nedávno řešila vážné zdravotní problémy, k tomu ji před časem opustil partner, který ji nechal samotnou se synem Nathanaelem (1). Jak zvládá roli matky samoživitelky? Kdo jí pomáhá, když natáčí? A dokáže se po tom všem ještě zamilovat?
Evo, nedávno jste skončila s ledvinovou kolikou ve špitále. Dokonce vás museli operovat. Co se stalo a už jste v pořádku?
„Musím si zaklepat, jsem v pořádku. Konečně mám dny a hlavně noci bez bolesti, kdy se můžu v klidu vyspat. Naštěstí šlo jen o menší zákrok, žádná drastická operace, takže moje tělo to v pohodě zvládlo. I když na začátku jsem si myslela, že to nepřežiju. (směje se) Ta bolest byla nesnesitelná, nezabíraly ani opiáty. Ledvinová kolika s ledvinovými kameny se dá opravdu dost věrohodně přiblížit bolestí k porodu. Ale už je to naštěstí za mnou. Já z legrace říkám, že jako sestřička Petra z Modrého kódu jsem chtěla být tak moc důvěryhodná, že jsem sama skončila v nemocnici, abych věděla, jaké to je.“
Krátce po hospitalizaci se vrhla do natáčení show Tvoje tvář má známý hlas. Spousta soutěžících říká, že je to náročné. Nebála jste se do toho jít?
„Přiznám se, že když mě oslovili s nabídkou, tak jsem se těšila, ale ovládl mě i strach. Tak trochu jsem věděla, do čeho jdu a co všechno to obnáší, protože někteří moji přátelé už v předešlých řadách vystupovali, takže mě dostatečně informovali. (směje se) Ale těšila jsem se, že si budu moct zahrát někoho jiného.“
Soutěž je časově náročná. Jak se vám to podařilo skloubit s výchovou syna, na kterého jste sama?
„To jsem právě nejvíc řešila, než jsem nabídku přijala, a rozhodování bylo velmi těžké. Radila jsem se s rodinou a nejvíce s mojí maminkou, která mi hodně pomáhá. Ve všem mě podpořili a řekli, ať do toho jdu. Nevím, co bych si počala bez mojí mámy, a jsem jí za to hrozně vděčná. Přijela za mnou ze severní Moravy a pomáhá mi s Nathankem, abych mohla pracovat. Už je v důchodu. A malý ji miluje, jsou to parťáci. S nikým cizím bych syna nenechala. I do Modrého kódu jsem mohla díky ní nastoupit už čtyři měsíce po porodu. Má práce neznamená být od rána do večera pryč, je to otázka tří, maximálně čtyř hodin, kdy je Nathanek s mámou. Nebo když to jde, tak za mnou přijedou i do divadla nebo třeba i plac.“
Být matkou samoživitelkou není snadné, musíte se otáčet. Zvolnila jste ale po narození syna tempo?
„Rozhodně, po narození Nathanka jsem hodně zvolnila. Do té doby jsem byla šílený workoholik. Ale opravdu. Víte, kdy jsem byla nejvíce šťastná? Tedy myslím po pracovní stránce? Když jsem svůj den začínala ve čtyři hodiny ráno, utíkala jsem do ateliérů, kde jsem točila tak do čtyř hodin odpoledne seriál. Pak jsem večer odehrála v divadle představení, a když jsem se vrátila domů, ještě v noci jsem si psala texty. Zní to šíleně, já vím.“ (směje se)
Jaké je to po rozchodu s otcem syna a mnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 36.
