Zakladatelka českého animovaného filmu Hermína Týrlová (†92) žila pro děti...
...ale vlastní nikdy neměla.
Když se řekne český animovaný film, první jména, která patrně zazní, jsou Jiří Trnka (†57) nebo Karel Zeman (†78). Hned vedle nich ale patří jméno ženy, která se zasloužila o rozvoj animované tvorby pro děti minimálně stejnou měrou jako oni. Hermína Týrlová (†92) se dokázala prosadit v profesi, v níž se do té doby uplatňovali jen muži, a její filmy milovaly celé generace dětí. Jaký byl osud první dámy českého animovaného filmu?
Dětství neměla vůbec jednoduché. Narodila se 11. prosince 1900 v Březových Horách u Příbrami. Její tatínek byl povoláním horník, ale jeho velkým koníčkem bylo řezbářství. „Mezi horníky bylo hodně řezbářů, samouků. Můj tatínek byl také samouk. A jelikož jsme žili v blízkosti Svaté Hory, tak samozřejmě nevyřezával Kolombínu nebo Pierota, ale svatou rodinu,“ vzpomínala Týrlová s tím, že při vyřezávání betlémů mohl uplatnit mnoho fantazie, protože v něm je celá škála lidských typů, od pastýřů po krále, a zvířata. Jejich rodinný betlém byl prý tak velký, že zabral půl obytné místnosti, a tak krásný, že ho chodili obdivovat lidé z širokého okolí. Zřejmě právě po otci Hermína zdědila výtvarný talent a lásku k loutkám. Bohužel, otec brzy zemřel, zahynul při práci v dole, a krátce po něm zemřela i její maminka. „Mé dětství bylo poznamenáno ztrátou rodičů a domova vůbec. Přesto i na to málo ráda vzpomínám,“ přiznala v jednom z rozhovorů Týrlová.
Osudové setkání
Když později odešla z Příbrami do Prahy, dala se nejprve k divadlu, které ji vždy přitahovalo. Podařilo se jí získat angažmá v divadle Urania, kde se věnovala se baletu, zpívala a hrála drobné role. V té době také začala psát a kreslit. V polovině 20. let se setkala se svým osudovým mužem, výtvarníkem Karlem Dodalem (†86), který už v té době experimentoval s kreslenou animací. „Karel dostal nabídku z tehdejšího Elektajournalu, jestli by nechtěl zařídit animovaný film u nás po vzoru amerických grotesek, a já jsem mu začala pomáhat,“ uvedla Týrlová. Nejprve tvořili reklamní snímky, později začali dělat krátké kreslené filmy a nakonec začali pracovat i s loutkami. „Karel si nosil práci domů, snažila jsem se mu pomáhat a jemu nezbylo než mě učit. Když jsem něco popletla, bylo zle,“ vzpomínala výtvarnice. Společná práce je ale natolik sblížila, že se v roce 1928 vzali. Jejich filmy Zamilovaný vodník z roku1928 či Bimbovo smutné dobrodružství z roku 1930 patří pokladům počátků české animované tvorby. Ve 30. letech ale přišla i do tehdejšího Československa hospodářská krize a podnik Elektajournal ukončil svou činnost. Hermína se snažila podnikat na vlastní pěst, dokonce získala zakázky na instruktážní filmy od ministerstva zemědělství, ale náklady nakonec byly tak vysoké, že vlastně pracovala se ztrátou. Tento a další neúspěchy způsobily, že se manželé odcizili a v roce 1932 se rozvedli. Hermína se vrátila ke svému dívčímu jménu a nějakou dobu pracovala sama. Když si ale Dodal se svou druhou ženou Irenou založil produkční společnost I.R.E. Film, kde se točily barevné kreslené grotesky a krátké filmy, začala pro ně Hermína opět pracovat jako kreslička-fázařka a později jako samostatná animátorka. Pracovali společně ještě dalších šest let, ale Týrlová tato léta později označovala za nejhorší v jejím životě a kariéře. Jejich spolupráci ukončila válka, Karel Dodal v roce 1939 emigroval do Spojených států a Hermína nastoupila jako ilustrátorka do redakce dětského časopisu Punťa.
Jak se vrátila do světa animovaného filmu a jaká uznání a ceny získala doma i ve světě čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 9.