Herečka Jaroslava Obermaierová (72): Proč svoje dubnové narozeniny neslavila?
Pořád ještě nemá vyhráno... Jaroslava Obermaierová před několika dny oslavila 72. narozeniny, první od zranění, které ji na dva měsíce upoutalo na nemocniční lůžko. Oblíbená herečka si vloni zlomila kotník. Stalo se jí to v lese, odkud se tři čtvrtě hodiny plazila po pomoc. Operace se sice povedla, Obermaierová se dokonce vrátila jako Vilma Nyklová do Ulice, jenže to vypadá, že její trápení ještě definitivně neskončilo. „Je mi sice mnohem lépe, ale trochu kulhám,“ postěžovala si magazínu Aha! pro ženy.
Přestože není po úrazu ještě zdaleka stoprocentní, je ráda, že se dala vůbec dohromady. „Alespoň chodím po svých, což je důležitý,“ svěřila se a dodala, že moc dobře ví, že ještě nemá dobojováno. Následky zranění cítí dodnes a problémy s pohybem jí také pořád trápí. „Teď jdu na kontrolu a uvidíme, co pan doktor řekne, jestli budu muset chodit ještě na rehabilitace,“ vysvětlila herečka Aha! pro ženy. I když by mohla slavit alespoň to, že se pomalu ze všeho vzpamatovává, svoje 72. narozeniny (připadly na 10. dubna) ale nijak zvlášť neprožívala. „Nic jsem neslavila. Víte, mám pocit, že k tomu nemám žádný důvod a že vlastně ani není co slavit. Dělám to nerada a také nejsem člověk na slavení,“ přiznala. Syn a přátelé na ni však přece jen nezapomněli. „Ale žádné opíjení se nekonalo! Já jsem si raději šla sednout ven na sluníčko. Zrovna jsem nic netočila a já jak mám tedy volno, tak si ho užívám,“ prozradila Obermaierová s tím, že ji to už zase táhne do lesa. Že by se nepoučila a chce se vrátit na »místo činu«? „Určitě tam půjdu. Na les jsem nezanevřela. Jenže co bych tam teď dělala, když nerostou houby?“ vtipkovala herečka. Loni v listopadu jí však do smíchu rozhodně nebylo…
Brečela bolestí
Smolný závěr roku odstartovala loni v září bouračka. Na hradecké dálnici cestou na galavečer Muže roku měli se synem nehodu, která ale naštěstí neskončila tragicky. Tehdy nad ní a jejím Jardou, který seděl za volantem, nejspíš bděl anděl strážný a odnesly to jen plechy. V listopadu už však takovou kliku neměla. „Měla jsem pár volných dnů a tak jsem si říkala, že se projdu do lesa. Jenže byla jsem líná se šněrovat do pohorek a obula jsem jenom válenky. A to byla chyba! Šla jsem, přemýšlela, jak si nasbírám chvojí a přikryju růže a najednou jsem uklouzla. Sedla jsem si plnou váhou na kotník a uslyšela křupnutí. Následovala šílená bolest!“ popsala nešťastnou příhodu Obermaierová. Zkoušela se postavit, jenže to nešlo. Věděla, že k autu se nedostane. Mobil sice měla s sebou, byla ale v takovém šoku, že místo záchranky volala synovi. Ten byl v práci, a než za ní do lesa dorazil, odplazila se k autu. „Plížila jsem se po kolenou a po loktech. Ta vzdálenost je normální chůzí asi deset minut, ale já to lezla tři čtvrtě hodiny!“ svěřila. Pak už se herečka konečně dostala do rukou záchranářů, které Jarda přivolal. „Dali mi injekci a pokoušeli se mi to ještě nějak srovnat. Brečela jsem bolestí a prosila je, ať mě nemučí. Když viděli, že to mám zlomené hodně, odvezli mě do nemocnice. A já se tam těšila. Ta bolest byla nesnesitelná,“ prozradila herečka. Po pěti dnech ledování, jen co splasknul odtok, následovala náročná operace. Lékaři si dali záležet, a co nejdříve se ji po zákroku pokoušeli postavit na nohy. Jenže pak osud opět zamíchal karty. „Nezvládla jsem chůzi o berlích a upadla jsem,“ řekla smutně Obermaierová.
Jaké pro ni byly dva měsíce beznaděje a kolikrát musela vlastně na operaci? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 16.
