Stella Zázvorková (†83) by oslavila 95. narozeniny: Srandu nikdy nezkazila!
Malá vzrůstem, ale rozhodně nepřehlédnutelná. Stella Zázvorková (†83), herečka s nezaměnitelným humorem, by 14. dubna oslavila 95. narozeniny. Kromě desítek skvělých filmových rolí a krátkého manželství s Milošem Kopeckým (†73) se její životní příběh spojuje i s tragickým odchodem její jediné dcery Jany, která v osmnácti letech spáchala sebevraždu. Jen málokdo však už dnes ví, jaká byla Zázvorková doopravdy. Kolegové o ní mluví jako o dobrákovi od kosti, jiní na ni zase prozradili, že byla přímo nezvladatelná. Byla tedy paní Stella skutečně neřízenou střelou? Jedno je jisté, neuvěřitelné příhody s herečkou mluví za vše.
Stella se narodila v rodině předního architekta Jana Zázvorky jako druhý potomek. A stejně jako její křestní jméno i ona sama byla výjimečná. Nemalou měrou se o to určitě zasloužil i syn prvního československého prezidenta. „Ona byla v podstatě vychovaná Janem Masarykem, který k nim chodil domů a kterého ona překračovala, když šla do školy,“ svěřila její kamarádka Alena Pánková v pořadu Příběhy slavných. Už odmalička bavila Stella celou rodinu i přes nelibost svojí maminky nejrůznějšími vtípky. Ráda sportovala a nejlépe se cítila v sedle koně. Vyrůstala prakticky mezi kluky a všude s ní chodil její starší bratr Jan, který na ni dohlížel. Měla velké nadání na jazyky, ovládala jich prý až sedm. Zato matematika byla pro ni »španělskou vesnicí«.
Chodící encyklopedie
Pokud ovšem měla Stella ve škole nějaké potíže, dokázala je již jako studentka vyřešit svérázně a s humorem sobě vlastním. „Jakmile se objevily vidličky a ty X a Ypsilony, okamžitě jsem k tomu ztratila důvěru. Když jsem přistoupila v kvartě k tabuli, měla jsem pocit, že se jedná o bizarní výmysl. Měla jsem řešit nějakou rovnici a já jsem za boha nevěděla, co tam mám dát. A tak jsem řekla, že tato, právě tato rovnice je absolutně neřešitelná! A za mnou se ozvalo poklidným hlasem mého profesora: Jen řešte, Zázvorková, jen řešte. A já jsem místo řešení jela křídou dolu po tabuli a ta křída vydávala pisklavý zvuk, ke kterému jsem se připojila, a kvílela jsem jako siréna. Když jsem dojela tou křídou až na konec tabule, tak opět se ozvalo poklidným hlasem profesora: Víte co, jděte ke komedii, Zázvorková. A tak jsem šla,“ přiznala herečka. Jinak byla ale neuvěřitelně chytrá, což potvrdili i mnozí její kolegové kamarádi. Tak třeba Naďa Konvalinková ji podezírala, že má fotografickou paměť. „Byla to chodící encyklopedie. Když jsem se jí kdykoliv zeptala, kdy byla která raketa vypuštěna, tak mi všechno, včetně jmen celé posádky řekla,“ řekla o Zázvorkové.
Šampaňské bez placení
Stella si ráda užívala života a uměla to opravdu naplno. Doma ve svém bytě ve Velvarské ulici v Praze 6 pořádala večírky, na které zvala svoje nejmilejší hosty. A o luxusní jídlo nebyla nikdy nouze. „Byla výborná kuchařka. Připravila dvě kachny a pozvala pět až šest lidí na večeři, která se protáhla do rána. A někdy až do dopoledne,“ prozradil na Stellu Zázvorkou herec Lubomír Lipský (†92). Vyrazit s ní na tah po pražských barech byl však přímo hazard. Když se rozjela, byla prý k nezastavení. „Pravidelně, když jsme byli někde v baru a Stella hýřila tou nejlepší náladou, řekla: Pane vrchní, dvanáct lahví šampaňského! Nevím, proč to bylo zrovna těch dvanáct, třeba nás tam sedělo šest. A později, když už se to několikrát opakovalo, tak jak řekla dvanáct lahví šampaňského, tak já jsem odcházela. Stella bohužel taky. Bez zaplacení,“ svěřila zase Jiřina Bohdalová (85).
Na vozíku i do vězení
Poplach kolem sebe dělala nejen v hospodě, ale všude kam se pohnula, chtěla zkrátka, aby se o ní vědělo. „Přiletěli jsme z Chorvatska do Ruzyně na letiště a Stella zahlásila, že chce vozík! A já jí říkám: Stelluško, proboha proč? Ale ona si jela svoje, že chce vozík. Můžeme si říct proč. Protože – jéééé, Zázvorkovou vezou na vozíku,“ zavzpomínala hereččina přítelkyně Alena Pánková. Přestože byla paní Stella exhibicionistou od morku kosti, když její blízcí potřebovali pomoct, neváhala a klidně riskovala i vlastní krk. Herečka byla stejně jako většina jejích kolegů za minulého režimu v komunistické straně. Nebrala to však příliš vážně, přestože se nejednou setkala s tehdejším prezidentem Gustávem Husákem (†78). „Když byl táta zavřený, tak se Stella zachovala dosti statečně. Chodila jsem na stížnostní oddělení, abych se dozvěděla, co je nového. Stella šla se mnou na Pankrác a byla tehdy opravdu hodně populární, čili každý věděl, že je to Stella Zázvorková. A ona to věděla a právě proto tam se mnou šla,“ přiznala ještě Bohdalová.
Nezvladatelná exploze
Mohlo by se zdát, že Zázvorková překypovala stále dobrou náladou, kterou předváděla i ve svých komediálních rolích. Jenže pravda je taková, že i ona se uměla pořádně naštvat. „Jsem dobrák. Ale trvalo mi padesát let, než jsem se to naučila,“ prohlásila o sobě. Třeba, když se jí někam nechtělo, nikdo ji k tomu nedonutil. „Vymýšlela, jak někam nejít. Jednou dokonce řekla, že se zamkla na záchodě a neví, jak se má odsud dostat. Ale kde vzala ten telefon, to už nevím,“ práskla na ni její kolegyně Jaroslava Adamová (†87). Její slova potvrdil i hereččin synovec Jan Zázvorka. „Ona byla laskavý člověk, ale měla i svoje nálady. Když neměla svou náladu, bylo lepší se jí vyhnout. To člověk neudělal nic dobře. To jste měli dojem, že vám fungují špatně i životní funkce,“ prozradil v pořadu Tajemství Stelly Zázvorkové. A svoje si s ní zažil i její velký kamarád Jan Werich (†75). „Vždycky byla zvaná na Vánoce k panu Werichovi. Werich říkal: A pozveme i ty dva chlapi – Zázvorkovou a Adamovou. To byla totiž pánská společnost. Nebrali ji jako ženskou, ale jako chlapa. Nezkazila nikdy žádnou srandu. Ona byla generál a tahoun. Ale když se rozčílila, tak to jsme se všichni třásli! Když se na někoho zlobila, tak chudák člověk,“ prozradila její kamarádka.
Werich ji vylekal
S Werichem si ale neměli co vyčítat. Škádlili se totiž navzájem. Jednou při improvizaci během natáčení snímku Uspořená libra Zázvorkovou tak vylekal, že by se v ní krve nedořezali. „Měla jsem na hlavě klobouk, který se tenkrát nazýval »darbinka«. Protože měl nizounkou střechu a já jsem malinká, tak jsem si ho zevnitř vycpala buničitou vatou. A už to vidím, tu Werichovu ruku, jak se mi vznáší k mé hlavě. Říkala jsem si: Je konec. Z toho ta buničitá vata vypadne. Co se stane? A on ten klobouk vzal, podíval se na něj a říkal: To není můj, já neměl nadívaný,“ vyprávěla Zázvorková, jejíž postavy z filmů Jak utopit doktora Mráčka, Pelíšky nebo Babí léto zůstanou navždy nesmrtelné.