OSUDY HVĚZD STŘÍBRNÉHO PLÁTNA: Slabost Jiřiny Šejbalové (†75)? Mužský obdiv!
Krásná, nadaná a bohatá. Přesně tato »vražedná kombinace« charakterizuje nezapomenutelnou herečku Jiřinu Šejbalovou (†75), od jejíž smrti letos uplyne 36 let. Byla nejen oblíbená, ale potkala se i se závistí. Aby ne! Vždycky dostávala ty nejlepší role, které ale dokázala proměnit v poklad. Byla vdaná, ale mnohokrát podlehla svodům svých kolegů… Co dalšího ještě tato úžasná herečka prožila?
Narodila se 17. září 1905 v Praze. Pocházela sice z úřednické rodiny, ale Šejbalovi umělecký talent své dcery, na rozdíl od jiných rodičů slavných prvorepublikových hereček, podporovali. Všichni členové rodiny se totiž věnovali nějakému uměleckému oboru. Třeba hereččin dědeček měl sochařskou dílnu, maminka byla skvělá sopranistka a tatínek hrál hned na několik hudebních nástrojů. Zatímco jiné děti nesměly na uměleckou kariéru ani pomyslet, Šejbalovou rodiče přihlásili na konzervatoř, kde vystudovala zpěv. Nakonec ji však přece jen zlákalo herectví. Začínala drobnými roličkami, pak ale v roce 1928 dostala v Národním divadle stálé angažmá a zůstala tu celý svůj život. Brzy si jí všimli také filmaři, které zaujala nejen svým výjimečným hereckým talentem, ale i svou nevšední krásou. Přezdívalo se jí česká Marlene Dietrich a kromě pronikavých očí byly nepřehlédnutelné i její výrazné lícní kosti. Její první filmová role byla ještě v němém snímku Hanka a Jindra z roku 1929, pak se nabídky jen hrnuly… Obvykle ztvárňovala role záletných dívek a dam z velkého světa. Na rozdíl od mnohých svých kolegyň se během protektorátu vzdala zcela filmování a věnovala se pouze divadlu, před kameru se vrátila až po válce a hned skvělou rolí hostinské ve filmu Hostinec U kamenného stolu.
Muži jí padali k nohám
Přestože nikdy svůj půvab nestavěla na první místo, jednu slabost přece jen měla – mužský obdiv. A ona prý nedokázala odolat lichotivým řečičkám svých kolegů. Mnohé ženy jí její půvab záviděly a žárlily na ni. Hlavně na to, že mohla mít toho, na koho ukázala prstem. Byla sice vdaná za vlivného pražského advokáta Jaroslava Pipka (†59), ale svodům jiných mužů často podléhala. V její posteli se údajně ocitl třeba Zdeněk Štěpánek (†71), Rudolf Deyl (†55) nebo Karel Hašler (†62). Přestože to zní neuvěřitelně, manžel prý o jejích dobrodružstvích věděl a žádné scény nedělal. Bydleli spolu na rohu Pařížské a Široké ulice na Starém Městě v secesním domě s barevnými skly. Co jí osud však nikdy nedopřál, byly vlastní děti.
Vyhodila z okna 10 tisíc
Jinak měla herečka všechno. Kariéru, talent a také peníze. Dokonce se říkalo, že bere třikrát víc než její kolegové. V roce 1961 její měsíční gáže v Národním činila 3200 Kč, což byl dvojnásobek tehdejší průměrné mzdy. Pak se dokonce vyšplhala až na 5100 korun! I když prý herečka neměla hvězdné manýry, jeden ji přece jen proslavil. Jednou totiž vyhodila z okna deset tisíc korun! Když jí jeden ze zámožných pražských podnikatelů s módou poslal na Vánoce jako dárek dlouhé elegantní rukavice, vyhodila je z okna. „Poškorpili se a on si ji chtěl udobřit. Jenže ona rukavice nepovažovala za adekvátní dárek, jako omluvu čekala minimálně kožich. Vyhodila je na ulici, jenže nevěděla, že v každém prstě byla pečlivě srolovaná tisícikoruna,“ s oblibou vyprávěl režisér Otakar Vávra (†100). Jinak na ni ale kolegové vždy vzpomínali jako na dobrou kamarádku. „Byla to krásná žena s krásným hlasem,“ říkala například herečka Jiřina Jirásková (†81), která se Šejbalovou hrála v komedii Světáci. „Nikdo jí nikdy nesměl připálit cigaretu. Připravil by ji tím totiž o část požitku z kouření,“ prozradila ještě Jirásková s tím, že dokonalou dámu prý v sobě Šejbalová nikdy nezapřela.

O cenu ji připravila Loren
Role, které Šejbalová ztvárnila během své kariéry, patří bez pochyb k pokladům naší kinematografie. Filmy jako Láska jako trám, Zlatá svatba nebo Náš dědek Josef jsou díky herečce nezapomenutelné. Za svoje umění byla oceněná řadou uznání, byla jmenována Zasloužilou umělkyní a později dostala i titul Národní umělkyně. Jedna významná cena jí však utekla o jediný hlas. Za roli Kláry ve filmu Vlčí jáma z roku 1957 ji experti jednoznačně označili za nejlepší herečku a na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1958 jednoznačně aspirovala na hlavní cenu pro nejlepší herečku. Všichni skládali hold jejímu mistrovskému umění, jenže nakonec nejvyšší ocenění získala italská herečka Sophia Loren (82) za roli v americkém filmu Černá orchidej. Prezident benátského Biennale byl tímto rozhodnutím natolik rozčarován, že české herečce udělil alespoň zvláštní medaili Biennale za vynikající herecký výkon. Snímkem Vlčí jáma na sebe upoutala i tehdy začínající Jana Brejchová (77). A traduje se historka, že tehdy 52letá Jiřina Šejbalová Brejchové dokonce ukázala, jak má správně hrát. Brejchové se totiž nepodařilo zahrát jednu scénu a museli ji několikrát opakovat. Mladá herečka byla už tak zdeptaná, že se nezmohla ani na slovo. V tu chvíli se předvedlo velké srdce Šejbalové. Citlivě se zeptala Brejchové, zda jí může tuto scénu předvést. „Všichni ze štábu oněměli. Šejbalová přesně herecky a lidsky vyjádřila pocity sedmnáctileté dívky,“ prozradil režisér Weiss.
Kuchařky plné historek
Kromě herectví Šejbalová mistrovsky ovládala i vaření. Často k sobě zvala svoje kolegy, aby je pohostila. Chodili k ní manželé Werichovi a mnozí další. „Atmosféra, kterou dovedla vytvořit Jiřinka se svým manželem Járou Pipkem, se přenášela na všechny návštěvníky. A proslulá Jiřinčina kuchyně to korunovala,“ vzpomínala například kolegyně Vlasta Fabianová (†78). Své kulinářské umění Šejbalová shrnula do dvou kuchařek, které okořenila hereckými historkami. Nejenže šly na dračku, ale Šejbalová herečka si v této oblasti rozhodně může připsat prvenství – byla první z herecké branže, který takovou knihu vydal. Vaření bylo pro ni i relaxem. Když se prý po dvanáctihodinovém natáčení postavila k plotně, ihned ji přestaly bolet nohy. Posledním filmem byla psychologický snímek Sólo pro starou dámu z roku 1978, za svůj výkon herečka získala několik cen, včetně Zvláštního uznání za herecký výkon na mezinárodním filmovém festivalu ve španělském Valladolidu. Úplně naposledy se před kameru postavila v dnes kultovním televizním filmu Nezralé maliny, kde hrála již těžce nemocná. „Přesně předvedla, jak jde důstojně a krásně dovršit svůj herecký život,“ vzpomínal po letech režisér filmu František Filip. Necelý měsíc před svými 76. narozeninami zemřela na rakovinu.