OSUDY HVĚZD STŘÍBRNÉHO PLÁTNA: Antonie Nedošinská (†65) měla zakázáno zhubnout!
V jejím životě byly dvě věci, kterým obětovala všechno: divadlo a dcera. I do paměti filmových diváků se Antonie Nedošinská (†65) zapsala jako správná hospodyňka, manželka i maminka. Za svůj život také ztvárnila nespočet bodrých hokynářek, bytných a domovnic. Tvořila nerozlučnou dvojici s kolegou Teodorem Pištěkem (†64) a mnozí ji podezřívali, že s ním udržuje milostný vztah i v soukromí. Její srdce ovšem celý život patřilo pouze jedinému muži…
Radši divadlo než blahobyt
Antonie Valečková se narodila 26. června 1885 na pražském Smíchově do dělnické rodiny. Měla tři sourozence a všem z nich rodiče vyhlédli vhodná zaměstnání. Tonička se měla stát švadlenou – také se na ni učila. Současně však studovala herectví u Karla Želenského a brzy začala cestovat s kočovnými divadelními společnostmi. V té době si dokonce zahrála v Othellovi po boku slavného Eduarda Vojana (†67). Při scéně škrcení prý Vojan nebyl spokojen s jejím výkonem v roli Desdemony, a tak ji nakonec při premiéře začal škrtit doopravdy. Herečka v jednu chvíli opravdu zápasila o život. Po představení ji ale Vojan za její výkon pochválil. Na jedné ze štací se Antonie seznámila s ochotníkem Jiřím Nedošinským (†43), vysoce postaveným bankovním úředníkem, který se divadlu věnoval jen ve volném čase. Zamilovala se do něj. Když jí ale nabídl klidný život v ústraní, bez divadla, rezolutně odmítla. Jiří se proto kvůli ní vzdal dobře placeného postu v bance a začal se stejně jako ona naplno věnovat divadlu.
Z jeviště odbíhala přebalovat
Brzy byla svatba a Jiří svou manželku následoval i do Švandova divadla, kde v roce získala stálé angažmá. V roce 1920 se páru narodila dcera Jiřina. Kdo by čekal, že se Antonie stane typickou ženou v domácnosti, mýlil by se. Nedošinská totiž stíhala skloubit divadlo i péči o rodinu. Ze zkoušek si mnohdy odbíhala domů, kde zkontrolovala dcerku a dala péct maso k obědu, aby se za pár minut zase vrátila na jeviště. Také Jiří byl poměrně vytížený. Více než jako herec se ale do povědomí zapsal jako úspěšný divadelní režisér. Byl to on, kdo rozpoznal talent herečky Anny Ondrákové (†84), z níž se později stala skutečná hvězda evropské kinematografie. Možná za to mohl stres způsobený časovým vypětím, možná tomu tak osud chtěl. V roce 1923 ale Jiří Nedošinský podlehl těžkému srdečnímu onemocnění. A Antonie zůstala na všechno sama.
V Národním byla nešťastná
První filmovou roli Nedošinská získala už v roce 1916. Ve snímku Zlaté srdéčko, který byl zároveň i prvním počinem české kinematografie, si zahrála matinku. Od té doby její hvězda jen stoupala, příjmy z filmů se pro ni staly hlavním zdrojem obživy. V roce 1928 odešla do Národního divadla. Ačkoli ve Švandově divadle platila za hvězdu první třídy, ve zlaté kapličce dostávala pouze vedlejší role. Vedení údajně vadila její filmová popularita.
Role kyprých maminek a hospodyněk totiž Nedošinské přinesly nesmírnou diváckou přízeň. Producenti jí dokonce do smluv dávali podmínku, že nesmí zhubnout, aby zůstala ve svých rolích věrohodná. Obzvlášť oblíbené byly snímky, v nichž tvořila ústřední pár s Teodorem Pištěkem, připomeňme si například filmy Otec Kondelík a ženich Vejvara, Matka Kráčmerka nebo Barbora řádí. Mnozí si dokonce mysleli, že herci jsou milenci i v soukromí. Nebylo tomu tak. Když totiž všechna filmová světla zhasla, Nedošinská se vracela do poloprázdného bytu za svou dcerou…
Rodina nakonec zvítězila
Na Jiřinku se Nedošinská doslova upnula. Brala ji s sebou na zkoušky do divadla, doma jí vyvařovala zajíce na smetaně nebo karbanátky ze tří druhů masa, a to dokonce i poté, co si dcera našla přítele. Herečka tehdy pronajala velký byt na Karlově náměstí, kam se všichni tři přestěhovali.
V roce 1940 však Nedošinská náhle nadobro ukončila kariéru. Své rozhodnutí zdůvodnila zdravotními problémy. Bylo ale zřejmé, že v Národním divadle není spokojená. Filmování ji sice naplňovalo, s příchodem druhé světové války se ovšem bála nátlaku německých producentů, aby hrála v jejich filmech, protože se dokonce říkalo, že je nejoblíbenější herečkou říšského protektora K. H. Franka. Odchod však znamenal, že musela opustit nový byt, a tak se vrátila paradoxně zpátky tam, kde její životní pouť začala – na pražský Smíchov.
V posledních letech herečku trápily problémy se srdcem. Léčila se s nimi i v poděbradských lázních, kde také 17. července 1950 zemřela. Na nejoblíbenější filmovou maminku však národ nezapomněl a dodnes se jejími filmy baví staří i mladí.