OSUDY HVĚZD STŘÍBRNÉHO PLÁTNA: Věře Ferbasové (†62) zhatila kariéru válka!
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a ke štěstí častokrát stačí být ve správný čas na správném místě. Také Věra Ferbasová (+62) měla původně předurčenou zcela jinou budoucnost. A jen velkou náhodou se z potřeštěné, avšak velmi inteligentní dívky stala jedna z nejznámějších komediálních hereček v historii československé kinematografie. Obdivuhodná byla i po lidské stránce. Ani v těch nejtěžších chvílích totiž neustoupila od svých morálních zásad, a to ani přes to, že ztratila téměř vše, co pro ni v životě bylo důležité...
Měla se stát učitelkou
Ferbasová se narodila 21. září 1913 v Sukoradech u Jičína do učitelské rodiny. Její tatínek působil nejprve v tamní škole, později přesídlil s rodinou do Plzně, kde vyučoval třeba i známého herce Miroslava Horníčka (†75). Rodiče Věru už odmala vedli k disciplíně a poslušnosti. Na jejich přání studovala gymnázium. Brzy se ale začal projevovat její nezkrotný temperament a ze školy ji vyloučili. Ve studiích pokračovala na obchodní akademii, kde byla velmi oblíbená. Získala dokonce titul Miss Plzeň. Po maturitě si hledala zaměstnání v Praze. Jednou z pozic, o niž se ucházela, byla sekretářka v Divadle Vlasty Buriana. Bývala by místo získala, jenže Burianovi zrovna onemocněla představitelka jedné z rolí ve hře Pronajme se balkon. Známému komikovi se Ferbasová tak líbila, že ji nechal za nemocnou kolegyni zaskočit. A Věra – ačkoli to nezamýšlela – okamžitě sklidila obrovský úspěch.
Herečkou omylem
Protože neměla žádnou hereckou průpravu, zmateně pobíhala po jevišti sem a tam, aby nakonec odhodila svou kabelku a rozčileně z pódia utekla. Publikum si myslelo, že scéna byla nacvičená, a mohlo se popukat smíchy. I Burianovi se Věřino impulzivní a upřímné chování líbilo, a tak ji do svého ansámblu přijal.
V Divadle Vlasty Buriana se Ferbasová dlouho neohřála. Už po roce dostala svou první filmovou nabídku. Ujal se jí režisér Vladimír Slavínský. Věru obsadil do svých komedií Falešná kočička či Dědečkem proti své vůli a ona už pak na divadlo ani nepomyslela. Stala se z ní jedna z mála našich ryze filmových hereček.
Do začátku druhé světové války natočila 44 filmů, zahrála si po boku Huga Haase (†67), Saši Rašilova staršího (†63) nebo Oldřicha Nového (†83). Ve všech svých rolích byla roztomile ztřeštěná a diváci ji milovali. Měla obrovské charisma a dokázala si dělat legraci sama ze sebe. A ačkoli nebyla krásnější než mnohé její kolegyně, nechyběl jí sex appeal a jakýsi koketující lesk v oku.
I v »civilu« byla Ferbasová holka do nepohody. Vtipnými průpovídkami bavila své okolí a byla velmi laskavá a milá. Netrpěla žádnými hvězdnými manýry, nezúčastňovala se společenských akcí ani večírků. Poslední velkou roli si střihla ve filmu Zlaté dno, kde ztvárnila dceru svého hereckého »guru« Vlasty Buriana (†70). Měla skvěle našlápnuto stát se opravdovou celebritou. Jenže naplno udeřila válka...
Osobní čest ji stála kariéru
S nástupem protektorátu přišly i velké změny v československé kinematografii. Němci si přivlastnili barrandovská studia, založili společnost Prag-Film a lákali české herce ke spolupráci. Věra Ferbasová dala jako jedna z mála jasně najevo svůj odmítavý postoj k německé okupaci. Tím si však také na dlouhá léta podepsala filmovou stopku. Uchýlila se do ústraní a také se provdala. Vzala si o dvacet let staršího architekta Josefa Pálku. Po válce se chtěla k milované profesi vrátit. Řada nepřejících kolegů ale začala upozorňovat na to, že se před válkou přátelila s Burianem či Haasem, kteří byli z kolaborace obviňováni. Žádné důkazy o tom, že by sama s Němci spolupracovala, však nikdo z nich nepředložil. Po únorovém komunistickém puči v roce 1948 musela na dva roky nastoupit do tábora nucených prací ve Valdicích. Její muž byl mezi tím předvolán Státní bezpečností, která s ním až do začátku 70. let vedla vykonstruovaný proces. Údajně měl předat svému příteli kontakt na hraničního převaděče. Roku 1952 následovala další vlna represí proti Pálkovi a Ferbasové a manželé se museli z Prahy odstěhovat do malé vesničky nedaleko Jičína. Teprve koncem 50. let se páru zase začalo blýskat na lepší časy.
Svět na ni zapomněl
Věra Ferbasová se po dlouhé pauze do filmového prostředí vrátila v roce 1957. Dostávala sice vedlejší role, zato ale ukázala i svou jinou, civilnější hereckou polohu. Brzy získala angažmá v pražském Činoherním klubu a s manželem přesídlila do malého domku v pražské čtvrti Ládví. Výraznější comeback zaznamenala na přelomu 60. a 70. let, kdy se objevila v Krejčíkově Penzionu pro svobodné pány a Menzelových Skřiváncích na niti. Věřinou životní derniérou byla role tetičky v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje!.
Poslední léta strávila Ferbasová neradostně. Starala se o svého nemocného manžela a nestíhala pracovat. Dostala se do finanční krize, a protože dlouhá léta žila v domácnosti, neměla nárok ani na starobní důchod. Po smrti Josefa Pálky musela opustit milovaný dům a přestěhovala se do malé sídlištní garsonky. Její životní elán vyprchal. Tu dámu za první republiky miloval snad každý Čechoslovák. Přesto trvalo několik dní, než si sousedé všimli, že se z jejího bytu neozývají žádné zvuky. Zemřela ve věku nedožitých 63 let. A jako datum úmrtí byl stanoven 3. srpen 1976.