Dva roky vdaná Ornella Koktová (24) o výchově syna Quentina a radostech i strastech v manželství: "Rozčiluje mě, že Pepa nežárlí!"
V lednu oslavili druhý rok manželství, a to jejich vztahu nedávali mnozí téměř žádnou šanci. Ornella Koktová (24) a Josef Kokta (59) se však podle všeho stále mají hodně rádi, i když v posledních měsících jim štěstí zrovna nepřálo. Josef je totiž pořád v rekonvalescenci a dává se dohromady po sérii velmi náročných operací. Jeho život visel opravdu na vlásku a Ornella si v té době uvědomila, že bez manžela by zkrátka žít nemohla. V rozhovoru mluví otevřeně také o žárlivosti mezi nimi a svěřila se i s tím, jak zvládají výchovu téměř čtyřletého syna Quentina.
Ornello, jak jste oslavili druhé výročí vaší svatby?
„Na ten den jsem se těšila jako malé dítě a všechno jsem do detailů naplánovala. Sehnala jsem po opravdu dlouhé době hlídání, koupila jsem rovnou celou lóži ve vinohradském divadle a zamluvila restauraci s výhledem na Pražský hrad a Karlův most. Jenže moje plány se snažila narušit jako vždycky nemoc. Od porodu jsem v podstatě pořád nemocná a antibiotika beru už jako lentilky. Nakonec jsme do divadla ale šli a bylo to moc hezký. Pak jsme ale oba dva dostali horečku a já jsem ještě nastydla na močový měchýř. Asi kvůli podvazkům, které byly vzhledem k našemu zdravotnímu stavu k ničemu.“ (směje se)
Váš manžel dokonce v závěru roku skončil v nemocnici…
„Ještě pořád se Pepa dává po všech těch operacích dohromady. Takže jsem jediná pracující z naší mladé rodinky. Ale už je to mnohem lepší.“
Co se mu vlastně stalo?
„Měl absces v třísle a nikdo neví vlastně proč. Lékaři skutečně netušili, z čeho to má. Říkali, že klidně to může být i z nošení kalhot, když člověk sedí a škrtí ho v oblasti třísel. Nejhorší bylo, že se mu to stalo z hodiny na hodinu. Nejdříve si stěžoval, že ho tam něco bolí. Večer dostal zimnici a vysoké horečky. A ráno bylo ještě horší, nemohl si už ani sednou! Hned jsme proto jeli do Nemocnice Na Bulovce, kde jsme strávili čtyři hodiny. I s Quentinem! Malého jsme s sebou tahali z pavilonu do pavilonu, kde Pepovi dělali různá vyšetření. Nevěděli ani, kam ho mají poslat, jestli na chirurgii nebo na urologii. Nakonec skončil na urologii.“
Jak jste to zvládala vy? Manžel v nemocnici, vy sama s dítětem doma a bylo před Vánoci…
„Nesla jsem to psychicky hrozně zle. Možná právě proto, že byly Vánoce a to je doba, kdy se schází celá rodina. Jenže my bydlíme sami a Pepa s námi nemohl být. Byla jsem opravdu zoufalá a úplně jsem ztratila chuť cokoliv připravovat. Několik dní jsem ani nejedla a ani nespala. Naštěstí jsme pak byli u mojí mámy a odpoledne jsme jeli za Pepou do nemocnice. Bylo to pro mě hodně depresivní a hlavně, o Pepu jsem se moc bála. Byl opravdu mezi životem a smrtí. A to nepřeháním. Bála jsem se, že umře…“
Skutečně byl na tom tak zle?
„Prodělal šest operací v jednom týdnu, takže šest narkóz. Nevypadalo to s ním dobře, lékaři se báli, že bude mít otravu krve. Měl to nahnutý. Zaplaťpánbůh to už je za námi, ale ještě se pořád léčí a nemůže plně fungovat. Ale na ty šílené Vánoce nezapomenu. Já neumím smažit řízky, to vždycky dělá Pepa, takže loni jsme je měli spálené. Nejvíce mě rozbrečelo, když jsme pak jeli za Pepou a Quentinek ho začal hladit po vlasech. Cítil, že je tatínek nemocný…za chvíli ale bylo všechno jinak, už si hrál s jeho polohovací postelí a já ho musela krotit.“
Jak se změnil jejich vztah od dob, kdy začínal? A plánují ještě manželé druhého potomka? Čtěte nezkrácený rozhovor v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!