RODOKMEN SLAVNÝCH I: Dědeček Veroniky Freimanové byl hrdina!
Komu z nás se poštěstí, aby měl ve svém rodokmenu významnou osobnost? Člověka, který dokázal něco skvělého ve svém oboru nebo se obětoval pro druhé, a stal se tak hrdinou. Či někoho s modrou krví. Svoje slavné a úspěšné předky by asi sotvakdo zapíral. Pochlubit se jimi mohou i někteří naši současní umělci, které vídáte ve svých oblíbených seriálech nebo je slýcháte z cédéček. Někteří v sobě nezapřou svoji šlechtickou urozenost a mají na svém kontě dokonce i hrad! Věděli jste třeba, že Veronika Freimanová (60), která si zahrála například v retro seriálu Vyprávěj nebo v Cestách domů, měla za dědečka vysoce postaveného důstojníka, kterého pak zatklo gestapo? Pojďme tedy společně nahlédnout do slavných rodů některých našich celebrit…
Na svoje předky může být herečka Veronika Freimanová právem pyšná. Oba její dědečkové se totiž do historie zapsali jako hrdinové. Václav Freiman (†74) byl zakladatelem české školy v Libkovicích. Byl také meziválečným poslancem Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou a podílel se na schvalování prvních zákonů Československé republiky. Za první světové války se rovněž angažoval v protirakouském odboji.
Druhým hereččiným dědou byl důstojník Ladislav Preininger (†46), který měl opravdu bohatou vojenskou minulost. Veronika o něm hodně slyšela z vyprávění a viděla i spoustu fotek, ovšem až prostřednictvím pořadu Tajemství rodu, který vysílala Česká televize, se o něm dozvěděla i spoustu detailů. Například to, že po vypuknutí 1. světové války se přidal k francouzské armádě, kde se stal příslušníkem Roty Nazdar. V bitvě u Arrasu v květnu 1915 pak byl těžce zraněn a onemocněl i malárií. Preininger také zakládal československou jednotku Cizinecké legie. V roce 1941 ho za odbojovou činnost zatklo v jeho nuselském bytě gestapo. Věznili ho na Pankráci a nakonec odsoudili k trestu smrti. Zastřelen byl v jízdárně bývalých dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni. „Jsem opravdu pyšná, že byl Ladislav Preininger mým dědečkem a nejvíce mě mrzí, že jsem ho nikdy nepotkala,“ prozradila Freimanová s tím, že jí po dědečkovi zbyly alespoň fotografie. „Uvědomila jsem si, odkud jsem, a spousta věcí mě dojala. Když jsem vešla do vojenského muzea, kam jsem se mnoho let zdráhala jít, uvědomila jsem si, že můj dědeček byl hrdina,“ svěřila se. Po dědovi jí zbylo také spoustu významných ocenění, například Československý válečný kříž 1918 a 1939, medaile a i několik francouzských vyznamenání.