Jako Vilma Nyklová z Ulice se těší, až bude babička. Jak to má Jaroslava Obermaierová (69) ve skutečnosti? "Řev dětí mi jde na nervy!"
4 fotografie
Pronikavě modré oči, krátké světlé vlasy, perfektní postava. Jaroslava Obermaierová (69) bezesporu patřila mezi nejkrásnější české herečky. O ctitele neměla nikdy nouzi, teď je ale ráda, že má od všech chlapů pokoj. Dvouleté manželství s Richardem Čechem bylo peklo, po rozvodu zůstala s malým, často nemocným synem Jaroslavem (35) sama. Jak na těžké období svého života vzpomíná? Dovede si představit, že by ještě měla nějaký vztah? A těší se na vnoučata jako její aktuálně nejznámější role – Vilma Nyklová z Ulice?
Paní Obermaierová, patřila jste mezi naše nejkrásnější herečky. Přiznejte, měla jste spoustu ctitelů?
„Jeeee! To už si ani nevzpomínám. Nebylo to tak horký. Měla jsem spoustu známých, kamarádů a přátel, ale že by mi muži leželi s růžemi u nohou, to ne. To se u nás nedělá. A víte, že ani brilianty jsem nedostávala?“ (směje se)
A nyní, je někdo po vašem boku?
„Chraň bůh! V mém věku, abych k sobě stěhovala nějakého chlapa, tak to bych musela být padlá na hlavu. Mně stačí kamarádi. Přijdou na kávu, takže mám společnost, když chci. Ale rozhodně nemusím mít někoho napořád. To by bylo hrozný!“
Vdaná jste vlastně byla pouze jednou a manželství vydrželo jen dva roky. Víte, co je nyní s vaším bývalým manželem?
„Nevím už víc než dvacet let, co s ním je, a je mi to jedno. Nikdy se nezajímal o syna, tak proč bychom se se synem měli zajímat o něj? Není důvod. Nevíme ani, jestli žije, ale po pravdě ani si na něj nevzpomeneme.“
Neměla jste to s ním jednoduché...
„Víte, chlap, který má dvě děti a nestará se o ně, pak udělá další a nestará se ani o něj, tak co to je za člověka? Není o co stát. Richard mi nikdy nedal ani korunu, ještě jsem ho musela živit. Tak si umíte představit, jak jsem na tom asi tehdy byla psychicky. To nám je lépe bez něj.“
Netoužila jste se pak ještě někdy vdát?
„Nikdy jsem se netoužila vdát. Nikdy jsem nechtěla být vdaná. A když jsem pak náhodou v pětatřiceti čekala dítě, měla jsem spíš pocit, že se to sluší. Ale byla to velká chyba! Pak jsem se brzo rozvedla. Nejsem vdávací typ a nerada chodím na svatby. To jsem vždycky zoufalá, když někam musím jít. Celkově nemám ráda narozeniny, akce a velké sešlosti. Možná vám připadá, že jsem sama, ale nejsem sama. A když vidím některé moje kamarádky, jak je jejich manželé pořád jenom otravují, tak si říkám, že mám strašně krásný život. Dělám jen to, co chci, a nic nemusím. Poslouchat musím jen pracovně.“ (směje se)
Vychovávat sama dítě ale určitě nebylo jednoduché…
„To ne. Navíc syn byl často nemocný, pořád jsme lítali k lékaři, a to mi dalo opravdu zabrat.“
„Partnerku asi má, ale to víte, on je takový tajnůstkář. To on si řeší sám a mně nic neřekne.“
Takže ani nevíte, zda budete brzy babička. Těšíte se na vnoučata?
„To je jedna z mála věcí, které mi v životě nechybí. Já jsem to tak měla vždycky. S mojí maminkou jsme vždycky říkaly: Ježíšmarja, tam je moc dětí, jdeme jinam! Řev mi jde na nervy, takže mi nevadí, že syn ještě nemá děti. Mně jednou jedna kolegyně, která byla bezdětná – to bych zase ale nechtěla, jsem ráda, že mám syna – řekla: Víš, Jaruško, člověk nemusí mít úplně všechno. A já se toho držím. Všichni mají vnoučata, jen já ne a nic se neděje. Rozumíte, samozřejmě nebudu synovi bránit, aby měl děti, rozhodně to není něco, co by mi chybělo.“
Celý rozhovor najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.
4 fotografie
