Herečka Lucie Benešová (40) o manželství s Tomášem Matonohou a svých čtyřech dětech: "Další dítě? Počkám, až budu babička!"
Často hraje fúrie. Ale když si s Lucií Benešovou (40) povídáte, je milá, přátelská a vtipná. Jen při otázkách na osvojení dcery Sáry (16) zvážní… „Je to citlivé téma,“ říká, a tím to uzavře. Raději prostě mluví o chodu své velké rodiny a svém neromantickém manželovi Tomáši Matonohovi (44), s nímž kromě Sáry vychovává osmnáctiletého syna Luciána z prvního manželství s hercem Filipem Blažkem (41), společného syna Štěpána (9) a nejmladší dcerku Laru (3). A když se do našeho rozhovoru spontánně vloží Tomáš, je to náramná legrace…
Prozraďte mi, jako zvládáte vaše čtyři ratolesti?
„Máme trošku věkový rozptyl, takže to není až tak náročné. Kdyby byly od sebe dva roky, tak je to jiné. Takhle se to dá zvládnout. Ale rok po sobě plodit děti je úplně o něčem jiném. To bych tady s vámi takhle asi neseděla.“
Hezky jste si to promyslela…
„Mazaně jsem si to naplánovala. (směje se) Ale ne, ono to nebylo naplánované, jen to prostě tak vyšlo. Tím, že jsou děti od sebe věkově daleko, máme takové mini-jedináčky. Mně to takhle vyhovuje, aspoň si každého pořádně užiju. Ale zase v šedesáti zdaleka ještě nebudu mít klid.“
Matonoha: „Já to vřele doporučuju. Jenže bohužel, ne každé povolání umožňuje mít děti v rozptylu. Naše profese je v tomhle v pohodě. Když máte práci, která je postavena na kariérním postupu, tak je to nevýhodné, protože je žena každou chvíli na mateřské. Ale nám je to v zásadě jedno. My nemáme lineární postup, ale kdyby byla Lucie lékařka a mezi 28 a 36 lety jí utekly atestace, to by bylo jiné kafe. V herectví vlak neujíždí prakticky nikam.“
Benešová: „To má Tomáš pravdu. To se hodíte v každém věku do každé role. Nejdříve hrajete princezny a pak vás zařadí rovnou do babiček.“ (směje se)
Když jsme u těch babiček, kdo vám pomáhá s hlídáním?
„Babičky samozřejmě, Tomáš a naše hlídačka, kamarádka Květa. A samozřejmě děti. Osmnáctiletý Lucián i šestnáctiletá Sára pomáhají. Sára dokonce koupala a přebalovala, takže s odběhnutí na dvě tři hodinky nebyl problém. Nikdy jsem totiž neuznávala, že bych si jako máma nemohla vyrazit.“
Kdo je ve výchově přísnější?
„ Myslím, že řádím víc já. Tomáš udělá výchovně tytyty, ale ta prudilka jsem já. Nejsme ale takoví rodiče, kteří by pořád něco zakazovali a nikam je nepouštěli. Spíš si říkáme: důvěřuj, ale prověřuj. Není dobré děti držet pod zámkem, aby se pak snažily ve dvaceti všechno, co nestihly, dohnat.“
Jaké jsou děti povahově? Kdo je po kom?
„Nejmladší Laruška je podobou Tomáš a devítiletý Štěpánek jsem zase já. Tak se nám to hezky protočilo. Lara je tmavá a je to opravdová kopie tatínka. Babičky říkají, že jako když mu odněkud vypadla. Štěpánek je světlý. Povahově se to smíchalo a je to složitý, jelikož jsou první dvě děti ještě od jiných rodičů. Ale když mluvíme o posledních dvou, tak je to určitě alespoň prozatím smíchané. I když trošičku možná víc převažuje Tomáš.“
Nechala byste se přemluvit ještě na další dítě?
„Určitě ne. Luciánovi je už osmnáct, a než nám doroste naše cácorka Laruška, tak už by tam mohl být jiný přírůstek, kde bych mohla pomáhat jako babička. Vidím to tak, že by mi bylo smutno, kdyby žádné malé dítě nebylo, ale už to přenechám starším dětem.“
Už chcete být babička?
„Neříkám hned teď, ale za pár let klidně. Víte, děti nepovažuju za průšvih. Beru je spíš jako dar přírody. Kdyby mi Lucián řekl, že chce mít v devatenácti dítě, nerozmlouvala bych mu to.“
Celý rozhovor s Lucií Benešovou najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.
