Martina Randová alias Heluš z Ordinace: Život plný diet, tajných snů a nesplněných přání
Letos jí bude 44 let. Žije s maminkou a pejskem. Martina Randová se sice coby Heluš v seriálové Ordinaci provdala za doktora Boba Švarce v podání Martina Zounara (47), ale ve skutečnosti se spokojeného manželství ani vlastní rodiny zatím nedočkala. Herečka pražského Divadla Na Fidlovačce nás nechala nahlédnout do života plného diet, tajných snů a nesplněných přání.
Kdy jste se rozhodla vydat se na uměleckou dráhu?
„Bydlela jsem s rodiči v Tachově a od svých čtyř let jsem dělala balet pod vedením primabaleríny Jeny Janovské. Ona dokonce chtěla, abych jela studovat balet do Sovětského svazu, ale měla jsem úraz nohy. Jako malá jsem blbla ve výtahu. Jenže tehdy tam nebyly bezpečnostní dveře, já strčila nohu, kam jsem neměla, a vcuclo mi to skoro celé levé chodidlo. Musela jsem přestat tančit a strašně jsem přibrala. Bylo mi asi devět let. Byla jsem strašně nešťastná. Po nějaké době jsem zase tančila, ale už to nešlo profesionálně. Dělala jsem to spíš pro zábavu, ale vlastně mě to pak už ani nebavilo.“
Musela jste jít na operaci?
„Ne, to ne, ale asi dva měsíce jsem ležela. Měla jsem rozdrcené nehty. Dlouho trvalo, než mi zase narostly. Mám vlastně nakonec jen sešitý palec pod nehtem. Kamarádka mě tehdy zachránila, protože zmáčkla v kabině stopku. Po roce se všechno dalo dohromady, ale už jsem nemohla tančit na špičkách.“
Jak jste se dostala k herectví?
„Byla jsem blbá na matiku, fyziku, chemii... Museli jsme vymyslet, co uměleckého bych mohla dělat, když nemohu tančit. A přišli jsme na herectví. V šestnácti letech jsem shodou okolností jela k tátovi do Plzně, kde si mě vyhlédli hledači talentů a zahrála jsem si v úplně prvním Discopříběhu. Tam jsem přišla na to, že tohle mě baví, že to chci dělat.“
„Oni mě vystřihli! To bylo nejvtipnější. V kině byla celá moje rodina, zabrali jsme pomalu čtyři řady, a já tam nakonec nebyla!“
Dostala jste za to tehdy nějaký honorář?
„Ne, vůbec. Já chtěla platit jim, že tam můžu být!“
Chápu to dobře, že vaši rodiče spolu nežili?
„Ano, maminka se rozvedla, když mi byly dva roky. Když rodila, tak ji do porodnice vezl soused, kterého si později vzala. Ona mu zemřela žena, byl sám s klukem. Maminka měla 30. prosince stahy, táta nikde, tak ji odvezl on. Nejhorší bylo, že nikde nebylo místo, takže dvě hodiny objížděli porodnice, než maminku někde vzali.“
Kde byl váš skutečný tatínek?
„On tehdy nikdy neměl čas. Sice byl učitel, ale měl kapelu, takže žil spíše bohémský život muzikanta. Předloni zemřel. Ale z Tachova jsme za ním do Plzně často jezdily se sestrou. Táto jsem ale říkala nevlastnímu otci, který mě v podstatě vychoval. Byl o čtrnáct let starší než maminka. Pracoval na odboru dopravy.“
Máte vystudovanou nějakou hereckou školu?
„Bohužel mě na konzervatoř ani DAMU nevzali. Takže mám »jen« gympl. Naštěstí tatínek herce Martina Stránského byl tehdy ředitelem jihlavského divadla. Martin mi doporučil, abych mu napsala, zda by mě přijal do souboru. Tak jsem se v roce 1990 dostala jako elévka do Horáckého divadla v Jihlavě. Stejně si myslím, že se za mě tehdy Martin u táty přimluvil. Maminka to oplakala, že její dítě odchází. Ale byla to nádherná léta. Tu školu, kam jsem se nedostala, jsem nakonec získala tam. Praxe je strašně důležitá.“
„Po Jihlavě jsem byla šest let v mosteckém divadle. Pak jsem zjistila, že chci zkusit prorazit v Praze. Myslela jsem, že mě čekají velké věci, ale nestalo se vůbec nic. Tehdy mi pomohla Terezka Kostková. Její tatínek si mě vzal do zájezdového představení Čokoládový hrdina. Ťulda Brousek se mnou také dělal jedno zájezdové představení. To ovšem nestačilo na uživení. Takže jsem dělala i servírku.“
To pro vás musel být šok.
„To byl. Než jsem si koupila současný byt, vystřídala jsem za dvanáct let asi čtrnáct podnájmů. Dokonce jsem tři měsíce bydlela u Petra Rychlého a jeho tehdejší ženy Pavly v jejich obýváku na Vinohradech!“
Jak k tomu došlo?
„To je veselá historka. Rozešla jsem se s klukem. Vykopl mě z bytu a já neměla kam jít. Oni tehdy jeli na dovolenou a nabídli mi, že tam můžu čtrnáct dní zalévat kytky. No a já tam zůstala tři měsíce! Moc mi pomohli. Vlastně díky Pavlíně Rychlé jsem se dozvěděla, že na Fidlovačce hledají někoho do obchodního oddělení. To mi tehdy přišlo to nejlepší, co jsem mohla v mé situaci udělat. Říkala jsem si, že se třeba stane zázrak a já si tam budu moct zahrát nějakou roličku.“
A stalo se!
„Tehdejší umělecký šéf Fidlovačky Juraj Deák mě kdysi chtěl z Jihlavy do Ostravy, ale já už měla podepsané angažmá v Mostě. Když zjistil, že jsem na obchodním oddělení, byl docela překvapený. Dali mi tehdy důvěru, obsadili mě do company v muzikálu, pak jsem dostala první větší roli a začali mě obsazovat více. Dnes hraju opravdu hodně a docela velké role. Jsem tam už patnáct let a jsem jim nesmírně vděčná.“
Říkala jste mi, že jste byla věčná dietářka.
„Vyzkoušela jsem všechny diety na světě. Kolem třinácti jsem začala pomalu přibírat. V patnácti, když mě nevzali na konzervatoř, mi bylo všechno jedno. Nic moc jsem nedělala, pořád jsem se něčím cpala. Ztratila jsem o vše zájem. Vlastně i při těch zkouškách na konzervatoř jsem už měla docela nadváhu, takže se ani nedivím, že mě nevzali. A nakonec se mi podařilo vypapat se na 82 kilo!“
To byl spouštěč?
„Ano, pak se rozjel několikaletý kolotoč diet. Dokonce jsem si koupila cvakací náušnici, po které jsem měla bez omezování zhubnout deset kilo za měsíc... Dopadlo to tak, že mi zarostla do ucha! Nezabralo to, samozřejmě. Třeba jsem jedla týden jenom vajíčka nebo zrní. Prostě jsem vyzkoušela všechno. A nejslavnější moje dieta je vinná.“
Prozradíte ji?
„To se jí a pije bílé víno. Nalejete si ho do hlubokého talíře a normálně ho pojídáte polévkovou lžící, abyste měla pocit, že jíte polévku.“
To jste ale musela být pořád opilá?
„Právě! Šest dní konzumujete jenom víno, to s vámi pořádně zamává. Sedmý den sice můžete sníst cokoliv, ale věřte mi, že není už chuť opravdu vůbec na nic.“
Kolik litrů vína denně jste musela takhle spořádat?
„První tři dny jsem zvládla i tři litry. Ale byla jsem úplně nepoužitelná, žila jsem v naprostém deliriu. Naštěstí to bylo o prázdninách, takže jsem neměla žádné povinnosti. Bylo mi asi dvacet. Tehdy jsem byla ještě mladá a hloupá.“
Mohla jste si přivodit otravu alkoholem!
„Mohla. Ale naštěstí to dobře dopadlo. Po deseti dnech jsem to vzdala, pořádně se najedla a začala střízlivět.“
Kdy jste diety přestala držet?
„Asi před třemi lety. A shodila jsem přirozeně dvanáct kilo a už si je bez problémů držím!“
Když vás tak poslouchám, zjišťuji, že máte vlastně spokojený život.
„I když mi bůh nenadělil manžela a děti, tak se mi splnil sen. Hraju v divadle, točím. Navíc já v sobě lásku cítím, hodně lásky. Mám kolem sebe milující lidi a rodinu, kterou nade vše zbožňuji.“