Spisovatel Petr Stančík (54): Všechno změnila cukrovka!
Petra Stančíka (54) můžete znát jako autora řady knih pro dospělé plných fantazie a také jako literárního otce Jezevce Chrujdy z lesa Habřince a dalších hrdinů z pohádek pro děti. I když musel od kluka, kterého ve škole bavil sloh, k dráze spisovatele ujít kus cesty, nelituje a stále rád překvapuje své čtenáře. Málokdo ale ví, že tento milovník všech radostí života se potýká s diabetem, kvůli kterému musel mnohé ve svém životě změnit…
Petrovi rodiče byli oba učitelé a navíc tělocvikáři. Maminka kromě toho učila ruštinu a po sametové revoluci také angličtinu, tatínek učil matematiku. „Ačkoliv oba rodiče byli aktivní sportovci a moje maminka je dodnes aktivní náčelnicí a cvičitelkou Sokola, mě to k žádnému sportu od dětství nijak moc netáhlo. Věnoval jsem se sportovní střelbě z pistole, ke které se dodnes rád vracím, a vždy jsem miloval přírodu a pěší výlety po horách i za památkami,“ začíná své vyprávění Petr Stančík. Oba jeho rodiče byli také velcí čtenáři, měli dobrý literární vkus a dobře vybavenou knihovnu. Petr po nich zálibu ve čtení a knížkách zdědil, což se projevovalo už od dětství. „Babička Věrka mě navíc naučila číst už v pěti letech, proto jsem se do četby mohl vrhnout s předstihem a bylo to pro mě neskutečné dobrodružství,“ usmívá se spisovatel a zároveň dodává, že pak v první třídě na základní škole dost zlobil, protože ho nebavilo učit se něco, co už dávno uměl. Díky dobré slovní zásobě brzy vynikal ve slohu a stal se vydavatelem třídního časopisu. „Kromě mé záliby ve čtení na tom měl velkou zásluhu můj učitel češtiny ze základní školy, pan Šenk. Rád na něj vzpomínám, na střední ani na vysoké škole jsem už podobně zapálené pedagogy nezažil,“ doplňuje. Po základní škole šel Petr na gymnázium, které bylo zaměřeno na matematiku a fyziku. Možná trochu překvapivě ho tyto předměty bavily, a to i díky tatínkovi, který vždy říkal, že matematika je jazyk bohů a fyzika zamčená skříňka, ze které po odemčení vyskočí další. „Co jsem neměl rád, byly cizí jazyky. Kromě češtiny dodnes žádným jazykem pořádně nevládnu. Taky mě nebavil zeměpis, nejspíš proto, že se zeměkoule i státy na ní pořád mění,“ zamýšlí se nad školními lety.
První román
Po gymnáziu šel studovat pedagogickou fakultu, která ho ale příliš nenadchla, proto ji nedokončil. „Pak jsem necelé dva roky pracoval rukama, třeba v pivovaře, v koželužně, u zedníků nebo ve sběrných surovinách. To byla nejlepší škola, jakou jsem kdy zažil,“ vzpomíná Petr, který se pak přece jen zkusil vrátit ke studiu. Přijali ho na DAMU, kde prožil sametovou revoluci. „Pak ale začal raný kapitalismus a divadlo najednou tak nějak »zesupermarketovělo«. To mě nebavilo, tak jsem šel o dům dál,“ popisuje muž, který v té době začal uvažovat, že napíše knihu. Od myšlenky do vydání prvního fantasy románu s názvem Obojí pramen uběhly dva roky. „Byly to roky plné práce. Moji nejoblíbenější autoři byli Jules Verne, J. M. Troska, Ludvík Souček, Franz Kafka či Karel Čapek, hodně mě inspirovali. Taky jsem odmala miloval pohádky s draky a čaroději. A fantasy je vlastně takový návrat do světa pohádek a mýtů. Nejtěžší na tom psaní bylo bušení do kláves. Tehdy jsem totiž ještě neměl počítač a psal jsem na psacím stroji Underwood z roku 1912, což byl spíše sílič svalů než umělcův nástroj,“ usmívá se autor, jehož první román vyšel v roce 1992 a vydal jej pod pseudonymem Odillo Stradický – Stanczyk ze Strdic, který si vytvořil už ve třinácti letech po vzoru dekadentního básníka Jiřího Karáska ze Lvovic. Úspěch neočekával, ale jelikož knihu vypustil do světa, až když s ní byl spokojený on sám, doufal, že kniha si své čtenáře najde. A to se také stalo. Petra to povzbudilo, aby se psaní věnoval nadále. V současnosti má na kontě 42 knížek, včetně oblíbených knih pro děti s jezevcem Chrujdou, který si začal žít svým životem a od září roku 2022 se s ním děti začaly setkávat i na televizních obrazovkách v podobě večerníčku. Kromě psaní knih vytvořil i komiks Inspektor Vyšetřil: Záhada krvavé masky. K tomu ho mimo jiné inspirovalo jeho vlastní zdraví.
Vážná nemoc - Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 1.
