Studenti Zuzana (22) a Miroslav (22) začali vyrábět jedlé kelímky!
K svačině kelímek! S takto absurdně znějícím nápadem přišla dvojice studentů Zuzana Zvěřová (22) a Miroslav Myrončuk (22) zhruba před dvěma lety. Mladí podnikatelé vymysleli koncept jednorázových kelímků, jejichž život neskončí v popelnicích, ale v žaludcích milovníků kávy. Sloužit by měly právě jako nádoba na kofeinový nápoj. Sušenkový kelímek by měl potěšit jak zákazníky, tak planetu. Díky nim by se mohl snížit počet jednorázových kelímků, kterých se za jediný den spotřebuje 725 milionů. „Doufáme, že přispějeme ke zlepšení stavu planety pro budoucí generace,“ přejí si studenti, kteří chtějí být součástí celospolečenské změny.
Prvotní nápad se zrodil na vysoké škole Newton College v Praze. Tam Zuzana s Miroslavem chodili se spolužáky do kavárny. Na konci dne se děsili, kolik odpadu se po dopití nahromadí. „To byl první impuls, kdy jsme si řekli, že bychom s tím chtěli něco udělat,“ vzpomíná Miroslav na přeplněné koše. Tak začali přemýšlet. Na trhu už existoval systém vratných kelímků nebo možnost vzít si kávu do vlastní termosky. Zákazník ale pořád musel myslet na to, aby měl s sebou potřebnou nádobku. Studenti a partneři v jednom přemýšleli, čím lidi ke změně motivovat. „Došlo nám, že si ke kávě obvykle dáme nějaký dezert. Napadlo nás, že by bylo fajn, kdyby se ten kelímek dal sníst a byl takovou sušenkou k zakousnutí,“ pro dvojici zpočátku nepředstavitelná představa se zanedlouho stala skutečností. Inspirovali se na internetu. Narazili na několik zahraničních výrobců, kteří jedlé kelímky vyráběli. Na rozdíl od Česka zákazníci natrefí na jedlé nádobí například v Bulharsku, Rusku nebo třeba na Novém Zélandě. „Takže nejsme první na světě, kdo s tímhle nápadem přišel. Ale ze začátku jsme si to mysleli,“ vybavuje si Zuzana první kontakt s budoucí konkurencí. Ta dodnes není velká, kelímky globálně proslulé stále nejsou. Partneři se proto nebojí, že by neuspěli. „Je možné, že zasáhneme trh celosvětově. Samozřejmě to ale nebude jednoduché. Musíme být nejlepší,“ plánují sebevědomě budoucnost projektu.
První se roztekly
Než se pustili do vlastních pokusů o těsto, které by odolalo horkému nápoji, objednali si bulharský recept a výrobní stroj. „V Česku nic takového zatím nebylo. Takže jsme vůbec nevěděli, jestli po kelímcích bude poptávka,“ říká Zuzana, která s Miroslavem obvolávala potenciální zákazníky a obcházela kavárny. V průběhu rešerše trhu zkoušeli péct ze zahraničního těsta. Sušenka měla být potažená čokoládou a udržet teplý nápoj. „Jeden kelímek jsme pekli třeba hodinu, čokoláda se začala roztékat. Najednou to nebylo kafe, ale moccacino,“ vybavuje si první pokusy Miroslav s úsměvem. Když zjistili, že zájem kaváren je velký, dali se do plánování vlastního kelímku. Spojili se s pražskou ČVUT, která jim pomohla s vědou a výzkumem stroje a ideálního těsta. Finančně je podpořil zase grant Pražský voucher. A konečně po několikaměsíčním úsilí – během letošního února – dokončili přípravnou fázi a jsou jen krůček od prodeje vlastních kelímků. Ty by se k zákazníkům měly dostat během pár měsíců. Kousek od cílové mety přišly o počáteční obavy. „Podnikání je vždy skok do neznáma. Věštíte z křišťálové koule a říkáte si, jestli to vyjde, nebo ne,“ vzpomíná Miroslav na první měsíce projektu. Se Zuzanou cílili na menší kavárny, mladé lidi a větší města. Ukázalo se však, že zájem je plošnější. „Teď už jsme si více jistí. Víme, že jdeme správným směrem. Zároveň máme pozitivní ohlasy ze strany společnosti,“ říká mladý podnikatel. „Naše cíle se ale neustále vyvíjí s námi. Výzvou je pro nás měnit svět a být součástí té změny,“ líčí.
Konec plýtvání Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 19.
