Simona Prasková, známá jako televizní soudkyně Barbara, zažila pády na dno: "Sny jsem si splnila adopcí!"
Od dětství toužila Simona Prasková (52), známá jako televizní soudkyně Barbara, stát se slavnou herečkou. Jenže si našla přítele, odjela s ním do Anglie a ztratila tak veškeré profesní kontakty. Když se po letech vrátila zpátky domů, považovali ji tady za milionářku. Opak byl pravdou. Byla bez koruny a měla dva velké sny – znovu hrát a mít dítě. Co všechno musela vydržet než jí a jejímu novému partnerovi vyšla adopce? Ani tím však Simonina trápení nekončila…
Nic jiného než to, že jednou bude herečkou, si ani nepřipouštěla. „Už ve třech letech ve školce jsem chodila recitovat na vítání občánků. Moc se mi to líbilo a vůbec mě nenapadlo, že bych se měla stydět, prostě to bylo úplně normální,“ říká Simona. Během gymnázia vyhrála ve svém rodném Brně konkurz do Dětského studia Divadla na provázku. Zůstala tam čtyři roky. „Hráli jsme třeba Bramborový den, kde jsem dělala Bibinu, holku, co jí lezou všichni do spacáku a ona nikoho nechce,“ směje se. Tenkrát jí bylo čtrnáct a nic neřešila. „Během té krásné doby jsem prožila první platonickou a romantickou lásku. Byl to mladý rocker s dlouhými vlasy, roztrhanými džíny a drsným hlasem,“ vzpomíná Simona na bezstarostné období. Sotva tehdy mohla tušit, kolik překážek a starostí ji ještě v životě čeká…
Začátky na JAMU
O svém povolání měla jasno, a tak zamířila rovnou na JAMU. „Začala jsem chodit s klukem, jehož máma byla herečka. Připravovala mě na přijímačky. Zjistila jsem, jak moc se ještě musím učit! Jednou na mě byla tak naštvaná, že mě honila po bytě s vařečkou. Bylo to před Vánocemi a kvůli mně spálila sněhové pusinky,“ usmívá se sympatická brunetka. Na brněnskou Janáčkovu akademii dělala přijímačky společně s Vladimírem Javorským. „Měli jsme tenkrát zahrát dialog z nějaké ruské válečné hry a já jsem byla zraněné děvče, které voják najde v lese. S Vladimírem jsme se domluvili, že mi dá zvukové znamení a já se jako začnu rozhlížet kolem. On měl vylézt na jeviště po schůdcích,” vzpomíná herečka. „Ozvala se rána, já jsem se probudila… Na jevišti ale nikdo nebyl, protože Vláďa zakopnul, a já jsem ho začala hledat. K textu jsme se skoro nedostali, porota se válela smíchy a Vláďa měl radost, jak jsme si zahráli. A já mu tehdy řekla legendární větu: „To je konec! “A oni nás vzali oba,“ doplňuje Simona.
Volná jako motýl
Když skončila školu, v Brně zůstat nechtěla, ač ji lákali do operety – krásně totiž zpívala. „Jenže já jsem chtěla dobýt svět ve velkém kamenném divadle,“ říká Simona, která vždy kráčela rovnou za svými sny. Janáčkovu akademii absolvovala ve hře Motýli jsou volní. „Role Jill, která se zamiluje do slepého kluka, mi dokonale sedla. Jeho tenkrát hrál Roman Štolpa, můj spolužák. Ústředním mottem hry bylo: Nechci nic než být volný, i motýli jsou volní. A tím já jsem se řídila nespočet let, vdala jsem se až ve třiatřiceti, a to se mi tenkrát zdálo ještě brzo,“ svěřuje se Simona.
Jak „přičichla“ k právu
Než přišla do Prahy, prošla si divadly v Českých Budějovicích a v Kolíně. A pak přišla nabídka z Hudebního divadla Karlín. Kývla na ni, a díky tomu se objevila v řadě operet, muzikálů a hudebních komedií. Hostovala i v Národním divadle. „V té době jsem měla složitý osobní život. Chodila jsem s mladým studentem práv, který původně chtěl být herec, a vůbec jsem časově kvůli každodennímu hraní nějak nic nestíhala,” vzpomíná Simona. S přítelem se několikrát rozešli a zase se dali dohromady. Jednou ale pohár přece jenom přetekl… „Zablokovala jsem se a už jsem do vztahu zpět nechtěla,” vzpomíná herečka. Tato zkušenost se jí ale hodila později – znala část právnické terminologie, kterou pak použila i v seriálu Soudkyně Barbara. Právníkem byl navíc kdysi i její dědeček!
Vztah z lítosti
Simona měla slibně našlápnutou kariéru, jenže pak zasáhl osud – či spíše muž. „Šla jsem s kolegy oslavovat na Palackého lávku v Praze a potkala jsem Angličana, který si se mnou chtěl zatancovat. Dala jsem mu telefon a myslela, že to tím skončí. On ale zavolal a pozval mě na večeři. Dozvěděla jsem se, že Ralph je obchodník, momentálně před krachem a že ho všichni v Čechách okradli. Každý pátek mi nosil kytici květin a vylíval si srdce. A tak jsem s ním nakonec v podstatě z lítosti začala chodit,” vypráví herečka. Firma, která se zabývala protišpínovými nástřiky na látkové čalounění a koberce, skutečně krachovala a Simona se snažila příteli pomoct. „A pak mě napadlo, že by se ty impregnace měly aplikovat na nové nebo vyčištěné materiály, a tak jsme koupili mašinu z Velké Británie. Tohle mi zabralo mnoho času a já viděla, jak mi hraní utíká před očima,“ vzpomíná Simona. Postupně ztrácela kontakty, protože neustále pendlovali mezi Anglií a Českem. Tehdy se mnozí domnívali, jak je bohatá, avšak ona neměla ani mobil a jako jedna z mála stále telefonovala z budek.
Celý příběh Simony Praskové čtěte v Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!