Za pár dnů uplyne sedm let od tragédie ve Zlíně, která otřásla celou republikou. Pavla (42) z Provodova: "Mého syna zabil strom. Přežít mi pomohla víra a práce..."
Byl čtvrtek 22. ledna 2009, krátce po 13. hodině. Dva spolužáci Honzík (+11) a Dan (+11) se právě vraceli přes park ze zlínské sportovní školy. Domů už ale ani jeden z nich nedošel… Poblíž tržiště jejich kroky zastavil mohutný strom, který se náhle se vyvrátil a oba zavalil. Daniel podlehl těžkým zraněním následující den, Honzík bojoval o život ještě 12 dnů. Tragédie tehdy otřásla celou republikou, s rodiči soucítili všichni, kteří mají srdce na pravém místě. Pro Pavlu Kubelkovou (42) z Provodova, mámu malého Honzy, to měl být docela obyčejný den, ale změnil se v nejhorší noční můru jejího života. Proč se to všechno muselo stát? Už tolikrát se od té doby ptala sama sebe. Na ten osudný čtvrtek nemůže nikdy zapomenout.
Tehdy byla zrovna na pedikúře. Nohy měla namočené ve vaničce, když jí zazvonil mobil. „Lékařka z oddělení ARO v Baťově nemocnici mi sdělila, že na syna spadla větev,“ vrátila se v myšlenkách zpět. Do nemocnice ji odvezla kamarádka.
Teprve tam se dozvěděla, že Honzíka zavalil strom. K jeho lůžku šla plná obav, úzkosti a strachu. „Utrpěl masivní poranění hlavy. Těžký otok a pohmožděniny mozku. Jinak neměl na těle jedinou ránu,“ vzpomenula. Následující den Honzu transportovali ze Zlína vrtulníkem na dětské ARO do Brna a uvedli ho do umělého spánku, v němž byl pět dnů. Po celou tu dobu byla jeho máma s ním. Modlila se za něj, mluvila na něho. „Pak začali syna probouzet, ale dostal vysoké teploty, takže se to nepodařilo a znovu byl uveden do umělého spánku. Lékaři mě začali připravovat na to, že bude ve vigilním komatu (pacient má otevřené oči, ale nevmíná, pozn. red.),“ dodává paní Pavla. Jako zdravotní sestra moc dobře věděla, co to znamená a byla proto plna úzkosti. Personál nemocnice jí doporučil, aby si jela domů zařídit nejdůležitější věci. Odjet? Neodjet? Rozmýšlela se dlouhé tři hodiny. Nakonec domů, do Provodova na Zlínsku, jela. Netrpělivě ji tam čekal manžel, syn (13) s dcerou (20) a její rodiče. Brzy však Honzík ztratil veškeré reakce a Pavla se za ním okamžitě vrátila.
Modlila se za něj
„Mohla jsem tam s ním být i přes noc a tak se s ním loučit. To bylo pro mě důležité. Četla jsem mu historické příběhy, které měl rád, povídala si s ním a protože jsem věřící, modlila se a přemýšlela, co bude. Zda zůstane v komatu, nebo když odejde, jeho duše tu zůstane, a tam někde nahoře jim s Danem bude dobře a někdy se setkáme,“ svěřila se Aha! pro ženy paní Pavla. Milovaného syna ztrácela, přestože měl vše krásné teprve před sebou. Před očima se jí odvíjel jeho dosavadní život. Vybavila si, jak se radoval se sourozenci, jeho každodenní cesty autobusem do sportovní školy ve Zlíně, jak rád se věnoval atletice a fotbalu. „Učil se nejlépe ze všech sourozenců. Ve sportu chtěl určitě něčeho dosáhnout, ale byl dobrý i v matematice a možná by si jednou zvolil ekonomický směr. Neměl ale vyhraněný názor, co by chtěl jednou dělat. Byl neustále v pohybu, ten k němu patřil a byl pro něj prvořadý. Jinak byl Honzík spíš introvert. Měl takový svůj svět,“ zavzpomínala na syna jeho maminka.
Jak to bylo dál? Celý příběh najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.