Věra (52) z Brna vyhrála mistrovství světa ve sportovní gymnastice. Její kariéru pak přerušil vážný úraz s trvalými následky: "Jsem mistryně světa, ale kolegové mě odepsali!"
Chtěla být skvělá gymnastka jako její vzor, sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská (73), s níž ji symbolicky spojují i stejné iniciály. Věra Černá (52) z Brna byla pro svůj cíl ochotná hodně obětovat, a tak se brzy dostavily skvělé výsledky. Nejprve začala vyhrávat doma, pak přišel fenomenální úspěch – na mistrovství světa v roce 1979 triumfovala na kladině. Se zlatou medailí na krku se začala připravovat na olympiádu, všichni věřili, že právě ona má šanci uspět. Jediný okamžik však všechny naděje zvrátil – úraz a následné zdravotní problémy Věře zcela obrátily život naruby…
Pohyb milovala odmalička, nejvíc ji uchvátila sportovní gymnastika. Začala s ní v osmi a půl letech, v jedenácti už se dostala do reprezentace. Začala vyhrávat závody, dřela jako kůň, aby byla nejlepší. Byla! Na mistrovství světa v texaském Forth Worthu v roce 1979 s přehledem porazila konkurenci na kladině. Svým vítězstvím tehdy připravila perné chvíle i pořadatelům, nikdo totiž nečekal, že by na světovém šampionátu mohla vyhrát dívka z Československa. „Nevěděli, kam sáhnout, aby mohli při slavnostním ceremoniálu přehrát naši státní hymnu. Nakonec vypomohl klavírista výpravy Rudolf Kyznar,“ vzpomíná s úsměvem Věra. Když drobná tmavovláska stála na stupni vítězů se zlatou medailí na krku a slyšela Kde domov můj, byla přesvědčena, že ten největší úspěch na ni teprve čeká. Blížila se olympiáda v Moskvě.
Úraz všechno zhatil
Je 21. června 1980, krátce před dvanáctou hodinou. Československé reprezentantky ve sportovní gymnastice finišují s předolympijskou přípravou v Nymburku. Věra Černá se naposledy před obědem rozbíhá k přeskoku. S doskokem však přichází prudká bolest… Následuje rychlý převoz do nemocnice a pak hrozná diagnóza – zlomený obratel a dvě prasklé plotýnky. V tu chvíli není jasné, zda bude moci Věrka ještě někdy chodit. V brněnské nemocnici ležela dlouhé dva měsíce. A bylo nad slunce jasné, že nejen olympijské hry v Moskvě jsou pro ni už navždy zapovězené. „Chtěla jsem tam tolik vyhrát,“ říká trpce Věra Černá s tím, že po nymburské sportovní tragédii se jí prakticky zbořil svět. I když se nakonec nejhorší obavy lékařů nepotvrdily a Věra se postavila na nohy, s následky vážného zranění se potýká dodnes. Nakonec vystudovala Vysoké učení technické v Brně a u gymnastiky zůstala aspoň v pozici trenérky. Narodila se jí dvojčata, dcery Kristýna a Lucie (30), o šestnáct let později syn Daniel (14). Poklidný život ale přerušila další rána…
Na pokraji smrti
Před dvanácti lety se dostala do nemocnice znovu, když jí byl objeven nádor na mozku velký jako pěst. Čekala ji složitá operace… „Lékaři mi dávali šanci na přežití jen deset procent, přesto jsem to zvládla. Neměla jsem chodit. I to jsem dokázala. Ochrnula jsem ale na polovinu těla. A navíc mi u pravého oka při operaci přeřízli oční nerv,“ říká Věra. Jelikož byla od dětství zvyklá bojovat, zatnula zuby a nemoci se postavila. Cvičila, pracovala, kde se dalo – pekla rohlíky, vyráběla zmrzlinu, byla tiskovou mluvčí, také oblékla uniformu městské i státní policie. Nakonec ale stejně skončila jako invalidní důchodkyně. „Mám vyteklé tři plotýnky. Kvůli zborcení páteře jsem začala padat, takže jsem to odnesla i vykloubeným ramenem. Mám prasklé menisky, urvané kolení vazy, postihla mě těžká artróza kloubů, a tak mě nikde už nechtěli,“ vypočítává Věra.
Celý příběh najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.