Strážmistr Topinka Robert Mikluš (36). Přiznání seriálové hvězdy: ŽIVOT NA HRANICI BÍDY!
32 fotografií
Sympaťák, zmatkář a chlap, co bere svou práci vážně. Nejen strážmistr Topinka ve stejnojmenném seriálu České televize, ale i ten, kdo ho hraje – Robert Mikluš (36). Chybělo ale málo a v Beskydech by zločiny nevyšetřoval. V divadle měl totiž tak malý plat, že chtěl herectví vzdát. Deníku Aha! taky svěřil, jak vychází se svým seriálovým kolegou Miroslavem Donutilem (67) nebo jak se připravuje na otcovskou roli.
Jste stejný popleta jako vaše seriálová postava?
„No někdy se mi ostatní smějí, občas se mi něco nepovede. Teď jsem byl třeba za kmotra bráchovy dcery Markétky. A jáhen po mně chtěl, abych zapálil křestní svíci. Já vytáhl zapalovač a on se úplně zděsil. Dovedl mě k oltáříčku, kde se svíce speciálně zapalují. To jsou přesně ty chvíle, kdy se člověk cítí jako trouba. A pak se mi zbytek rodiny smál, že jsem byl jako ten Topinka. Každý má v životě chvilky, kdy si říká – já jsem úplný manták!“ (nešika nebo pomalu chápající člověk – pozn. red.)
Bál jste se, jak diváci Strážmistra Topinku přijmou?
„Byl kolem toho takový humbuk, že jsem byl nervózní, abych nezklamal důvěru těch lidí. Že mi dovolili přebrat otěže seriálu po Mirkovi Donutilovi. Ten z toho byl už trochu utahaný. Přece jen, když měl sto natáčecích dnů a byl tam od rána do večera, tak to pro něj muselo být náročný. Přece jenom je to starší a důstojný pán, byla to pro něj makačka.“
Vaše maminka není filmem tak úplně netknutá.
„Máte pravdu. Když jsme natáčeli Duklu, tak dělala Marthě Issové hlasovou poradkyni. Ale to je tak všechno. Ona prošla mnoha povoláními. Původně byla řidička pro řiditele velkých podniků, pak řídila vysokozdvižný vozík, hodně času strávila v hospodě.“
To jste jí přivýdělek v televizním filmu Dukla zařídil vy?
„Vůbec ne. Máma tam měla práci daleko dřív než já. Celé to vzešlo z iniciativy Marthy. Ji to vůbec nenapadlo. Potkaly se v Ostravě na nějakém představení, sčuchly se a staly se z nich dobré kamarádky. A máma mi tak občas u kafe, když jsem přijel do Ostravy, říkala – tak mi volala Martička... Nejdřív jsem nechápal, jaká Martička? A ona na to – no přece Issovka! My jsme teď nejlepší kamošky... Před natáčením Dukly poprosila Davida (režiséra Ondříčka, pozn. red.), že by potřebovala najmout paní, která by jí ve filmu pomohla s ostravštinou... A pak za ní jezdila do herny.“
Jako herce vás pořád někdo hodnotí. To už jste zvyklí?
„Někdy je to těžké. Herectví má zvláštní hvězdný pel. Lidi si představují, že se topíte v penězích, ale to není vůbec pravda. Těch osm let v Huse na provázku jsem bral dvanáct tisíc čistého, byl jsem tam od rána do večera a pak přišla deziluze. Člověk se ptá, jak budu jednou živit rodinu nebo mít normální život. A do toho vlítne nějaký kritik a napíše třeba – šmírácký Robert Mikluš zabíjí Havlův text dříve, než ho vysloví. To vás úplně sundá. Byli chvíle, kdy jsem si říkal, tak já na to kašlu, asi na to nemám buňky. Až časem se obrníte. Víte, že se nemůžete zavděčit každému a ani by to nebylo dobře, to bych byl jak nějaký mimozemšťan.“
Dlouho jste bydlel mimo Prahu, jak jste si na život v hlavním městě zvykl?
„Přestěhoval jsem se před pěti lety, ale pořád si zvykám. Jsem z Ostravy, kde jsem vystudoval i gymnázium. Potom jsem se přesunul kvůli JAMU do Brna a našel si tam i první stálé angažmá. Osm let jsem byl v souboru Divadla Husa na provázku. Do Prahy jsem se vydal hlavně kvůli přítelkyni, které hodili lano z Divadla v Dlouhé. Brali jsme to i jako příležitost být konečně spolu na jednom místě, protože já jsem byl do té doby v Brně a ona v Ostravě.“
Na jaře se vám narodí nový přírůstek do rodiny. Už se připravujete na otcovskou roli?
„Popravdě nevím, jestli se na to dá připravit. Už se na to moc těším! Jsem ve věku, nemám pocit, že mi něco utíká. Kdyby mi bylo dvacet, tak by mě určitě napadlo – sakra, stihl jsem se vybouřit a mít i nějakou kariéru? Ale už je mi šestatřicet a posledních šest let jsem si říkal, že bych dítě klidně snesl, a teď se to stalo realitou.“
Jak vznikal rozhovor?
S Robertem nebyl problém se na ničem domluvit. Pohotově mi vyšel vstříc a sešli jsme se v kavárně v centru Prahy. Bylo velmi příjemné si s ním povídat, i když bylo znát, že na pozornost veřejnosti zatím není zvyklý.
Celý rozhovor najdete v tištěné verzi Aha!
Strážmistr Topinka trailer
32 fotografií
