Vojna není 10 let povinná: Jak na ní vzpomíná Gott, Dvořák nebo Vydra?

Jak vzpomínají na vojnu herci?

Martin Zounar (46)
„Já byl na vojně v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, ale první měsíc jsem zažil na přijímači v bojovém útvaru v Kroměříži, kde bylo asi 2000 vojáků. Dostal jsem se tam půl roku poté, co jsem dotočil seriál Chlapci a chlapi. Dva mazáci mě v noci vytáhli na umývárnu a chtěli vědět, jak to probíhalo s Evou Vejmělkovou. Když jsem jim to neřekl, tak mě zmlátili hadicí. Druhý den jsem šel za náčelníkem útvaru, řekl jsem, co se stalo, ale nikoho jsem nejmenoval. Ale řešilo se to. Ty kluky nikdo nepotrestal a řeklo se, že pakliže se bude opakovat něco takového, tak budou postihy. A byl klid. Pak už to byla nejkrásnější dovolená v mém životě.“

Václav Vydra (58)
„Na vojně jsem byl v letech 1977 až 1979. Jediný šok pro měl byl měsíční přijímač v nějakém výcvikovém středisku poblíž Prahy. Tam jsem si trochu »hrábnul«, ale nakonec jsem to přežil. Pak už jsem sloužil v ústředí Československé armády, kde jsem se s vojnou jako takovou víceméně nesetkal. Sídlili jsme v kasárnách pražské posádky na náměstí Republiky a byli jsme taková zvláštní jednotka – bylo nás tam pár vojáků základní služby a jinak samí vojáci z povolání a ještě k tomu muzikanti. A na to vzpomínám velice rád. Byla to zkušenost, ke které bych se jinak nedostal.“
Josef Dvořák (72)
„Já jsem sloužil dva roky a jeden měsíc. A bylo by to na dlouhý povídání. Ale vojnu mám spojenou hlavně s tím, že to byla pakárna. Jako třeba natírání trávníku nazeleno, počítání lidí při nástupu. Dnes si vzpomínám hlavně na ty veselé věci, ale jak říkám, hlavně to mám spojený s tím, že to byla pakárna.“

Gott má modrou!
„Já jsem na vojně nebyl, mám modrou knížku a více k tomu asi není co říci. Ale věřím tomu, že ti, co na vojně byli, mají spoustu zážitků,“ řekl deníku Aha! Gott. Měl štěstí. Tzv. modrá knížka byla snem spousty kluků. Představovala totiž úřední rozhodnutí, že mladý muž není schopen vojenské služby.

Jak vzpomínájí na vojnu politici?

Martin Stropnický, ministr obrany
„Všichni jsme dělali všechno proto, abychom měli modrou knížku, abychom na tu vojnu nemuseli z nějakých zdravotních důvodů, takže ty se zpravidla nafukovaly. To se mi ale nepovedlo. Vojna mě zdržovala jako všechny vysokoškoláky, kteří měli svůj obor. Navíc je v tom jeden podstatný rozdíl, že armáda v 80. letech, a já jsem šel na vojnu v roce 1982, byla opravdu něco jiného než armáda v současnosti. Tehdy to byl takový přívažek té sovětské armády. Tady bylo 80 tisíc v podstatě okupačních vojáků a česká armáda se musela chovat přesně podle toho, co jí ti sovětští velitelé tehdy určovali.“

Jaroslav Kubera, senátor
„V dobrém se většinou vzpomíná i na nepříjemnosti. Já jsem byl sběrač raněných a pracoval jsem ve vojenské nemocnici, takže to byla docela příjemná vojna. Ty roky tam mě jednoznačně naučily takovému žití v určitém řádu a pořádku. Hlavně si ale vzpomínám na tu neuvěřitelnou srandu. Vždyť já se tam v podstatě naučil humoru, který používám dodnes. Z důstojníků - doktorů jsme si dělali srandu a například já je běžně zdravil civilním – dobrý den.“  (smích)

Jiří Dolejš, poslanec
„Mně se na vojnu nechtělo, ale s odstupem doby vzpomínám hlavně na ty hezké zážitky. Však to znáte, chlapi se sejdou v hospodě, a když proberou ženský a fotbal, tak se začnou bavit o tom, co zažili na vojně. Já to měl celkem fajn. Byl jsem svobodný a nastoupil jsem jako absolvent vysoké školy, takže jsem měl jsem hodnost četaře a navíc jsem měl důstojnické zkoušky, takže jsem fungoval jinak než řadový vojín. Měl jsem tedy štěstí, že jsem nezažil šikanu, která v té době byla celkem průse*.“