Manželka Jana Hrušínského Šplechtová: O následcích nevěry jejího muže! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Manželka Jana Hrušínského Šplechtová: O následcích nevěry jejího muže!

Miluše Šplechtová
Miluše Šplechtová (Foto Aha! – Alexandr Malachovský, archiv)

Říká o sobě, že měla štěstí na muže. S tím prvním se hvězda seriálu Cesty domů Miluše Šplechtová (56) rozvedla. S druhým manželem, hercem a divadelním principálem Janem Hrušínským (58) ustála nevěru. Herečka se zkrátka dokáže vypořádat se vším. Dokonce i s duchy, které má na chalupě.

Jak dlouho jste s Janem Hrušínským manželé?
„Letos v září to bude už třicet let, co jsme spolu.“

Kdo koho zaujal první?
„Myslím, že to bylo vzájemné. Znali jsme se už z konzervatoře. I když si myslím, že tam mě Honza moc neregistroval. Poprvé jsme se potkali tváří v tvář na plese konzervatoře, když mi řekl, jestli si nechci zatancovat. A protože byl hodně unaven, k tanci nedošlo. Dlouho jsme se neviděli a potkali se až v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Hodně jsme spolu hráli. Pak režisér Ivan Rajmont nasadil na repertoár Čechovovy Tři sestry. Já hrála Irinu a Honza Tuzenbacha. A protože jsme si dobře rozuměli na jevišti, řekli jsme si, že bychom to mohli zkusit i v životě. A vyšlo to.“

Vy jste ale v té době byla už vdaná, a dokonce jste měla dítě...
„Je pravda, že když jsem se kvůli Honzovi rozváděla, tak jsem měla dvouletého syna.“

Bylo to velké dilema, které jste tenkrát musela řešit?
„Bylo, ale nechtěla jsem nikomu ubližovat. Opravdu jsem ale cítila, že s Honzou chci být. Nechtěla jsem svého prvního muže, kterého jsem si opravdu vážila a vážím si ho dodneška, podvádět. Říkala jsem si, že s tím musím jít ven a říct mu to. Musím jednat na rovinu. Nechtěla jsem, aby si lidé za jeho zády šuškali, že mu zahýbá žena. Takže jsme to vyřešili rozvodem.“

Jste s prvním manželem v kontaktu?
„Dodneška se přátelíme. On si dokonce paradoxně měsíc po našem rozvodu našel svou nynější ženu Věru a mají dvě děti, které jsou stejně staré jako děti, které mám s Honzou. Nedávno byla Věra na naší poslední premiéře Cesta kolem světa se svým synem Péťou. Všichni se stýkáme a jsme přátelé.“

Tak to jste dokonalou ukázkou toho, jak by se lidé měli rozcházet...
„Máme spolu syna a nikdy jsme mu ani jeden nechtěli ubližovat. Vím, že to tak vždycky není. Možná jsem měla velké štěstí na partnery.“

Nemyslíte, že je to spíš o toleranci?
„Je to nejen o toleranci, ale také odpuštění. Já jsem si asi opravdu vybrala dobře – jak prvního, tak druhého muže.“

Nepomohla vám zkušenost s rozvodem v krizi, kterou jste měli s Janem Hrušínským před lety?
„To už je strašně dávno, snad devět let. Když se podívám kolem sebe, říkám si, že nejsem první ani poslední, které se něco takového stalo. Nikdo nejsme bez chyby. Já jsem za tím udělala tlustou čáru a řekla jsem si, že se nebudu vracet zpátky. Nikdy v životě bych neudělala to, že bych něco Honzovi vyčítala nebo že by to měl, jak se říká, na talíři. To v žádném případě. Nejsem blázen. Ale nebylo to lehký.“

Dá se říct, že nevěra posílila váš vztah?
„Už jsem mluvila o toleranci a odpuštění. Říká se: minulost je za námi a budoucnost neznámá, tak žij přítomností... Jsme spolu a je nám dobře.“

Vy jste ale neměla štěstí jen na partnery, ale také na tchána, tedy Rudolfa Hrušínského. Pamatujete se na vaše první setkání?
„On byl neuvěřitelný člověk. Když jsem přišla do rodiny, tak jsem se ho hodně bála, protože to byla velká osobnost. Navíc jsem nevěděla, jak mě rodina přijme. Přece jen jsem byla rozvedená a měla malé dítě. Ale já ráda říkám, že jsem do té rodiny zapadla jako hrášek do vatičky. Tchán byl báječný a Honzova maminka, bábinka, byla sluníčko. Ta mě přijala obzvlášť hezky.“

Vzpomínáte na něj často?
„Dokonce hodně často. Teď i kvůli divadlu, protože on si vždycky přál mít svoje, a nikdy se mu to nepovedlo.“

Je tedy Divadlo Na Jezerce něco jako splnění jeho snu?
„Tak trochu ano. Když mi odešli rodiče, začala jsem věřit, že něco po smrti existuje. Tak si občas říkám, že se na nás jak moji, tak Honzovi rodiče dívají a drží nám palce. Snad jsou na nás pyšní.“

Kdo s nápadem pořídit si divadlo přišel první?
„Honza. Byl dlouho v angažmá nešťastný a chtěl být svobodný. Proto jednou přišel s tím, že by rád, kdybychom si udělali malé zájezdové představení jen my dva. Založil Divadelní společnost Jana Hrušínského a nazkoušeli s Ondrou Sokolem hru Zahraj to znovu, Same od Woodyho Allena. Hráli jsme tehdy v Gongu ve Vysočanech, a protože hra byla úspěšná, pustili jsme se do dalších. Tehdy ani jednoho z nás nenapadlo, že z původně celkem malého projektu vyroste velké divadlo.“

A proč padla volba zrovna na Jezerku?
„My kousek od parku Jezerka bydlíme a to místo jsme dobře znali. Mrzelo nás, že budova, odkud se vysílal pořad Vysílá studio Jezerka, chátrá. Pak radnice Prahy 4 budovu zrekonstruovala a vypsala konkurz na pronájem. Honzu oslovili, jestli by se do něho nechtěl přihlásit. Nejprve nechtěl, ale pak se tam šel podívat a, jak říká, podlomily se mu nohy. Nádherně zrekonstruovaný objekt v krásném parku. Řekl si, že to teda zkusí. Podal projekt na divadlo a vyšlo to. Hodně lidí z branže si tehdy ťukalo na čelo a předvídali nám rychlý konec. Naštěstí se spletli. Hrajeme Na Jezerce desátou sezonu před vyprodaným hledištěm.“

Museli jste na začátku podnikání hodně investovat?
„Do začátku jsme museli vložit nějakou investici. Tehdy jsme se rozhodli prodat náš milovaný dům v Plané nad Lužnicí, to jsem hodně oplakala. Byl to velký risk. Všechno jsme vložili do podnikání, ale vyplatilo se.“

Pracují v divadle i dcery?
„Barunka vystudovala střední průmyslovou školu a teď pracuje v divadle jako grafička. Dělá plakáty, pozvánky a podobné věci. A také občas vypomáhá v šatně. Kristýnka vystudovala DAMU a hraje u nás. Jsme zkrátka taková normální rodinka.“

Váš syn z prvního manželství v divadle nedělá?
„Ne, ten žije v Austrálii.“

Nejste už díky němu babička?
„Nejsem, ale chtěla bych být. Snad se brzy dočkám.“

Jak často se vídáte?
„Nikola odjel do Austrálie po maturitě studovat angličtinu. Pak si studium neustále prodlužoval, až z toho bylo najednou devět let. Získal občanství a začal pracovat. Pak se zamiloval, a protože jeho vyvolená Ivanka, kterou potkal v Perthu, je Češka, rozhodli se na čas vrátit. Vzali se, pracovali tady, ale nějak to tu pořád nebylo ono. Austrálie jim hodně přirostla k srdci. Nikola říká, že tam kandidují politici, aby pomáhali druhým, tady většinou kandidují, aby pomohli sobě. Teď je to půl roku, co odjeli zpátky k protinožcům, a daří se jim dobře.“

Pojedete do Austrálie celá rodina?
„Všichni bychom to nezvládli. Budeme to muset udělat na etapy. Ale ještě že je Skype. Díky němu můžeme být v kontaktu často.“

Jak moc vás zaměstnává seriál Cesty domů?
„Ted už méně. Když jsem začínala s natáčením, tak jsem měla tak deset natáčecích dnů do měsíce. Ale jak se příběh rozšiřoval a přicházely nové postavy, tak jejich počet klesal. Jeden čas jsem dokonce na celý rok ze seriálu vypadla. Pak autoři major Jírovou vrátili a já jsem za to ráda.“

Hrajete v seriálu, v divadle, dabujete. Jak a kde dobíjíte energii?
„Ráda spím. A pak dobíjím baterky na chalupě, kterou jsme si pořídili před pěti lety. Rok jsem visela na jihočeských realitách a hledala. Než jsme ji našli, sjezdili jsme hodně chalup, ale žádná nás nevzala za srdce, až tahle. Až tady jsme věděli, že jsme doma.“

Jde o starý dům?
„Je to opravdu starý statek se základy z roku 1346. A v jeho stěnách je to také znát. Když si uvědomím, kdo všechno tudy prošel, kolik lidských osudů se tu skrývá, tak mě to pokaždé dostane. Miluju to místo. Jsem tu ráda i sama, přestože vím, že sama nejsem.“

To znamená, že tam máte duchy?
„Já nevím, co to je, ale něco to bude. Na strašáky nevěřím, ale na energii ano. Jeden kamarád mi řekl: jo, máte je tam, ale oni vás berou jako návštěvu, proto jsou s vámi v pohodě...“

Nemáte z toho strach?
„Proč bych měla? Cítím se dobře jak doma v Praze, kde také věřím, že s námi rodiče svým způsobem stále jsou, tak na chalupě, kde se cítím v bezpečí. Jen doufám, že jsem to teď nezakřikla. Aby si duch paní Filkové, která u nás na chalupě kdysi žila, neřekl – tak v bezpečí? Počkej, já ti ukážu!“

Před třemi roky jste výrazně zhubla. Kolik kil to bylo?
„Nebyla jsem sice extra silná, ale zhubla jsem docela dost. Ale nebylo to dvacet kilo, jak se psalo. Vážila jsem čtyřiašedesát kil a zhubla na šestapadesát.“

V čem dieta spočívala?
„Měla jsem upravený jídelníček a speciální dietu. Musela jsem odkyselit organismus, chodila jsem na vakupres a lymfatické masáže. Ze začátku sice netrpíte hlady, ale honí vás mlsná. Ale když začala jít kila dolů, tak jsem si chutě nechala zajít. Teď už si dám i kachnu. Dietou se mi dobře nastartoval metabolismus a teď můžu jíst v rozumné míře všechno.“

Tak to dnes vážíte jako ve dvaceti...
„Ve dvaceti jsem měla pětačtyřicet nebo padesát kilo. To jsem byla hodně štíhlé děvče.“

Když jste zhubla, výrazně shodil i váš manžel. Drželi jste spolu stejnou dietu?
„Nejdřív jsem ji držela já. A když Honza viděl, že to opravdu funguje, tak do toho šel taky.“

Dodržujete zdravý jídelníček na štíhlou linii v rodině i dnes?
„Nepřeháníme to. Jsme normální rodina. A protože děvčata mají ráda spíš lehčí stravu, tak jíme i zdravě. Ale nejsme šílenci, kteří se živí jen klíčky.“



Přečtěte si
franckajagrova
22. 4. 2014 • 11:53

psalo se o tom celkem nedávno - určitě ne před 9 lety,ale max.pěti..možná to psali každý rok a pak se v tom vyznej !

mandat
22. 4. 2014 • 07:58

Presne tak. Majetek a slava. Bez Hrusinskeho by nebyla tak znama a ve svem veku, koho by sehnala ???????????????????????

mandat
22. 4. 2014 • 07:56

Oni to maji genericky, neverny byl uz dedek, fotr a deti jsou stejny. Stary Hrusinsky lital za zenskejma cely zivot.

maribo
21. 4. 2014 • 21:26

Odporně nesympatický!!!!!!!!!!!!!!!!

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.