Petr Stach (39) z 1. oddělení: Jak ho Ondřej Vetchý vychovával a sbíral za něj vajgly | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Petr Stach (39) z 1. oddělení: Jak ho Ondřej Vetchý vychovával a sbíral za něj vajgly

Vetchý má na plachého Stacha dobrý vliv
Vetchý má na plachého Stacha dobrý vliv (Foto: Aha! - Martin Hurda, reprofoto ČT, koláž Ahaonline.cz)

V kriminálním seriálu 1. oddělení hraje rázného kapitána Anděla, ve skutečnosti působí klidně až nesměle. Do týmu svérázných kriminalistů však herec Petr Stach (39) zapadl rychle a brzy překonal i respekt ze svého kolegy Ondřeje Vetchého. Ten ho mimo jiné jednou provždy prý odnaučil i odhazovaní vajglů na ulici. Nejen na seriál, ale i na natáčení filmu Hořící keř zavzpomínala vycházející herecká hvězda exkluzivně pro Nedělní Aha!.

V prvním dílu seriálu 1. oddělení jste se uvedl jako sukničkář. Jak je to s vámi ve skutečnosti?

„Tak holkař rozhodně nejsem, jsem spíš plachý člověk. Takže kapitán Anděl je vlastně takový můj protipól.“

Zásadní otázka pro fanynky, jste zadaný, nebo volný?

„Já si jen tak povlávám životem a užívám si toho divadelního světa. Ženatý nejsem.“

Měl jste před natáčením seriálu nějaké osobní zkušenosti s policií?

„Jednou mi ze zkušebny v divadle ukradli foťák. Jeden můj kolega ale okamžitě zareagoval a zaběhl do nejbližšího bazaru, jestli jim tam právě někdo nenabízel Olympus. Měl štěstí, byl tam nějaký kluk s holkou a zrovna prý i s foťákem odešli. Telefonoval mi, že je sleduje a já zase zavolal na policii. Řekl jsem jim, kde se nacházejí a běžel za nimi.“

Jak akce dopadla?

„Kluk s holkou vešli do obchodu. Chvíli jsem čekal, a když policie nejela, šel jsem za nimi. Tam mě chytil rapl, sundal jsem tomu klukovi baťoh ze zad, důkladně ho prohrábl a foťák našel. Pak už přijeli policajti a odvezli si ho. Takže jsem si tenkrát vlastně udělal takový svůj první »policejní« zákrok nanečisto.“

Jak se vám při natáčení spolupracovalo se zkušeným »kriminalistou« Ondřejem Vetchým?

„Je to ostřílený bard, jeden z nejlepších herců své generace. Ne, že bych se ho přímo bál, ale styděl jsem se před ním. Navíc o něm jdou různé zkazky, že je prudký a divoch, který si nenechá nic líbit.“

Takového jste ho nezažil?

„Moc mě překvapil, protože to je nesmírně přátelský a citlivý člověk. Prokecali jsme spoustu hodin, byli jsme spolu na pivu a řekli si i hodně osobních věcí. Jednou jsem odhodil vajgla na ulici, on se na mě podíval, řekl mi, že jsem prase a sám ho zvedl a uklidil do koše. Takhle mě vychovával. Moc si Ondry vážím i proto, že se nijak nepovyšuje a mluví na rovinu.“

Řekl jste o sobě, že jste plachý. Jak se to projevuje na jevišti?

„Plachý a introvertní jsem od mala, jako kluk jsem se například styděl jít koupit lístky do kina. Trému mám pořád, dokonce bych řekl, že se to zhoršuje. Mám obavy, že mi vypadne text, že nebudu vědět, co přijde za scénu…“

Ta plachost mi nějak nejde s hraním dohromady. Jak jste se s tím vlastně postupem let vyrovnával?

„Záhy jsem přišel na to, že když budu dělat kašpárka a schovám se za nějakou figuru a postavičku, že ta komunikace s ostatním světem bude snazší. Tak jsem toho komedianta v sobě pomalu rozvíjel.“

Ve filmu Hořící keř režisérky Agniesky Holland hrajete jednu z hlavních postav, Jiřího Palacha. Jak jste se k roli dostal?

„Zúčastnil jsem se castingu a dál jsem se o to nestaral. Jednou jsem zkoušel v divadle Minor a castingová režisérka mi telefonovala, že musím okamžitě přijet, protože je tady Agnieska a chce mě a ještě jednoho z kandidátů vidět. Řekl jsem, že teď nemůžu, ale byla neoblomná.“

Jak jste to vyřešil?

„Jel jsem na skládacím kole po Vinohradské a přijel jsem tam celý zadýchaný a zpocený. Agnieska mi s roztomilým polským přízvukem řekla nazdar miláčku, chvíli jsme spolu hovořili a já zase odjel. Za dva dny mi castingová režisérka volala, že jsem roli dostal. Byl jsem tak překvapený, že jsem řekl jenom – jo, jo, děkuju.“

Jaká byla s režisérkou spolupráce při natáčení?

„Protože to byla moje první větší filmová práce, byl jsem vykulený a nastražený. Vstřebával jsem atmosféru a učil se. První natáčecí den jsem točil scénu, byla stopka a já čekal, že mi Agnieska něco řekne. Scéna se sjela ještě dvakrát a stále mi nic neříkala a úplně mě ignorovala. Byl jsem nervózní, a když si mě nevšímala ani druhý den, šel jsem se svými obavami za asistentem.“

Bál jste se, že s vámi není spokojená?

„Tušil jsem průšvih, že asi nejsem na tu roli ten pravý. Až asistent mě uklidnil. Sdělil mi, že když mi nic neříká, tak jenom proto, že je to v pohodě.“

A vytkla vám pak někdy něco?

„Hned asi třetí den mi po jedné scéně řekla: »Miláčku, s tím jdi do prdele. Nevěřím ti ani slovo«. Líbilo se mi na ní, jak byla přímá, že přesně ví, co chce a líbil se mi i její smysl pro humor. Natáčení bylo hodně intenzivní, a když se blížil konec, vyjádřil jsem své pocity. Řekl jsem jí, že se mi asi bude stýskat. Ona se na mě podívala a odpověděla: »A víš, že mě ani ne, miláčku. Já se na ty vaše ksichty budu teď ve střižně dívat ještě půl roku«.“



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.