Kreslíř Urban ukázal tajné obrazy: Prodává jeden za 40 tisíc! Máme FOTO | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Kreslíř Urban ukázal tajné obrazy: Prodává jeden za 40 tisíc! Máme FOTO

Petr Urban ve svém ateliéru ve Smržovce. Rozměry a charakter nezapřou malou hospodu.
Petr Urban ve svém ateliéru ve Smržovce. Rozměry a charakter nezapřou malou hospodu. (Foto Aha! – Martin Pekárek a Markéta Urbanová)

Většinou čmárá jenom ty své opilce, hlavně tedy Rudu Pivrnce a bábu Pěničkovou. Jeho peprné a místy ordinérní vtipy ze života znají snad úplně všichni od dětiček po kmety. Smějí se jim i slušné ženské! Petr Urban (52) je nekorunovaným králem kresleného humoru. Rozesmívá k pláči, baví i pobuřuje. Jenže on má i jinou polohu, umí vzít do ruky štětec a malovat barvami na plátna. Že ho takhle neznáte? Svá díla ještě veřejně neukázal, Nedělní Aha! jako první představuje jeho dosud utajenou tvorbu.

Nedělní Aha! jako první nahlédlo do ateliéru krále kresleného humoru. Věděli jste, že také maluje obrazy?
 
Petře, jak je to s vámi a obrazy? Tady po stěnách vašeho smržovského ateliéru jich visí jistě desítky. Jenže vaši fanoušci znají hlavně vtipy z knížek a novin.

„To je tak, když už si s Rudou Pivrncem lezeme totálně na nervy a od tužky mě tlačí prst a chci mít taky chvíli pokoj, tak zběhnu. Pořád kreslím kozatý baby, pupkatý chlapy, zahulený hospody, tak si chci taky odfrknout a maluju něco jinýho. Vezmu štětec, barvy a tvořím.“

Ale vtipy jsou pořád priorita…

„No jasně, na prvním místě jsou vždycky vtipy. A budou. Ty moje postavičky, to je chtíč. Ženu je před sebou, hraju si s nima. Przním je a ony mě. To tě nepustí do smrti.“

Jaký je v tom pro vás rozdíl?

„Vtip není o kresbě a vypracovanosti, ale o nápadu a jednoduchosti. Zato malba je o trpělivosti. O pocitu, náladě. Tam si s tím pohraju.“

A proč vlastně malujete?

„Abych nezblbnul. Abych upustil ventil. Dělám to jen pro sebe, ovšem čas od času nějaké plátno prodám, to je fakt.“

A to se podívejme… Za kolik bychom si mohli koupit váš obraz?

„Tak za třicet až čtyřicet tisíc, to je tak akorát. Rámy, barvy, plátno, čas. Chci hlavně taky, aby mi nějaký obrazy zůstaly. Jsou to reálný ceny, ale zaplatí je jenom ten, kdo tomu skutečně rozumí.“

Loučíte se s obrazy těžko?
„Jo, nedávám je rád z domu. Je to kousek mýho já, jako by mě ulomili, kousek uždíbli.“

Jaké to je, když to na vás přijde? Že chcete jen malovat…

„Živelný! Stane se, že doma není plátno, tak vytrhnu zadní stěnu od skříně a kreslím na papundekl. To když mám choutky. Jednou jsem maloval i na karton od kotle. Prodalo se to. A dobře!“

Víte, co z toho vyleze, když se do malování pustíte?

„Nikdy nevíš, co zrovna zplodíš. Máš to jako u děti. Něco se povede, něco ne.“

Líbí se vám třeba Piccaso?

„Nikdy se mi nelíbil, ale chápu ho. Naprosto. Taky se koukám na svět jinak. Hranatě, v elipsách, každý oko trčí jinde a je jinak veliký. Hrůza. Ale pořád čekám, až tak začnu malovat.“

Vystavujete?

„No jo. V květnu budu mít dokonce výstavu v parlamentu. Už těším, až si tam dám v kantýně pivo za tři koruny a párek za osm.“

Jaká jsou vaše díla? Uznáte, že jsou drobátko abstraktní?

„Ani ne, spíš bych řekl, že jsou naivní. Abstraktní by byly, kdybych udělal flek barvou a sed do toho nahou prdelí. Ale já jsem především naivista.“

Z čeho vycházejí vaše obrazy? Odkud berete inspiraci? Ze sna? Z ulice? Z kocoviny?

„Pokoušel jsem se namalovat něco ze sna, ale nepovedlo se mi to. Zoufale ne. Matlal jsem to a měl pocit, že natírám plot. Ten sen mi z toho prostě nevylezl. Ty emoce jsem tam nedal. Takže spíš opice, nebo kocovina.“

Máte také barevná tématická období jako řada slavných malířů?

„Když mi dojdou barvy. Jsem bordelář. Já totiž nešetřím barvami. Patlám to, mám to plastický a pak to neschne. Tlačím barvy prstíkama na plátno, matlám to jak bahno. Takže barevná období jsou hlavně z nedostatku. Ale já si dycky pošlu manželku.“

Jaké máte tvůrčí postupy?
„Nápad je prvotní, to je jasný. A pak se k tomu odhodlat. No a pak už jen matlám. Popsal bych to asi tak: Docela se mi to povede, vypadá to dobře, ale najednou mám deset piv a chtěl bych to předělávat. Takže to druhý den to musím zase upravovat zpátky, protože to po těch pivech nebylo zase tak geniální. Usměrním to, aby tomu bylo rozumět…“

Máte na plátna stojan?

„Mám, ale maluju stejně naplacato na stole. Rád sedím. A taky, aby mi pivo nesjíždělo někde na stojanu.“

Kdy jste vlastně začal malovat?

„Ve dvanácti. Sedl jsem si na louku a maloval jsem. Nebo jsem si dřepl do lesa. Čuměl jsem, jak mi lezou mravenci do trenek a maloval jsem to.“

Vážně?

„Samozřejmě, že jsem víc maloval stromy, houby, kytičky. Srnku. Až teď maluju čertice s pořádným ocasem nebo Fantomase.“

Patrně umělecké zrání.

„Choutky. Neukojené choutky. Je to všechno o fantazii a o tom, jak ji použít.“

Co mu řekl Ivan Mládek
„Pochválil mě. A ne jenom kvůli tomu, že je kamarád. On sám má mnohem lepší obrazy. Řekl mi, maluj realisticky, ale s nadsázkou a vtipem. Ivan je hodně vtipnej, ten to má zmáknutý. Má vtipný písničky, obrazy, všechno. A docela mě pochválil i František Ringo Čech.“

O divné výstavě…
„Jednou jsem byl v Praze na výstavě pod názvem »Kun** chlupatá«. Hrozný. Na Staroměstském náměstí! Bylo jich tam tolik, že z toho šel až strach. Tak jsem si říkal: jsem hodně otrlej, ale takovou odvahu bych neměl…“

Jak Urban maluje

- Probudí se asi tak v deset dopoledne a má tvůrčí náladu. Prostě chce plodit, vymýšlet, čmárat. Patlat se v bravách.

- Štrachá po domě, nakukuje to všech dveří a hledá plátno, které mu zpravidla kupuje jeho manželka Inka. „Sám si pro něj do obchodu nejdu. Stydím se, že ještě nejsem profík. Když není plátno, najdu něco jiného. Kreslím klidně na zeď, po skříni.“

- Ani si plátna nenatahuje sám na rámy, bere je tak raději rovnou z obchodu. „Na to jsem línej. A nešikovnej. Ať to radši udělá někdo zručnější.“

- Upíjí pivo, přemýšlí. „Když mám třetí, začíná se to pěkně rodit.“

- Okolo běhá plno koček a pes, patří k domu. Mistr Urban je ale ještě málo dekadentní. Jinak by je už dávno pomaloval…

- Konečně je tu inspirace a on se věnuje olejovým barvičkám, štětcům, plátnu. Teď už ví, co a jak. „U pátého piva to jde samo.“

- Když domaluje, stejně má obavy, pochybnosti… „Nerad bych dopadl jako ten Van Gogh. Předně bych si nerad uřízl ucho, to je bolest jako prase, určitě. A tako bych se nerad dozvěděl až po smrti, že jsem byl dobrej. Van Gogha totiž docenili až po jeho smrti. Chudák.“


Tajný sen
Petr Urban chce namalovat do smržovského kostela Archanděla Michaela křížovou cestu. Pokud se mu to podaří, bude to majstrštyk. Věřící se nad jeho obrazy totiž křižují jako o život. A faráři po něm cákají svěcenou vodou, protože se furt rouhá.



Přečtěte si
pasadena
27. 2. 2013 • 21:29

je můj kamarád a jsem tomu ráda.Je fakt vtipnej a pohodovej kluk.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.