Jirka Babica má dnes 50. narozeniny: Slavit budu guláškem!

Jirko, jak oslavíte vaše padesátiny?

„Narozeniny budu slavit nadvakrát. Jednou v rodinném kruhu s manželkou, rodiči a se ségrou. A další část bude takové »rošambo« s přáteli a kamarády.“

Takže velkolepé oslavy?

„Zastávám názor, že jsou určité věci, které se mají slavit ve velkém, a to je narození dětí a oslava padesátin.“

Budete u této příležitosti vařit vy osobně nějakou specialitu pro hosty?

„Původně jsem si myslel, že ano, ale vzhledem k tomu, že bude teplo, tak to necháme vyloženě na grilování. A bude také gulášek. Tohle není o jídle, ale o zábavě, a hlavně si to pěkně užít.“

Padesát let by vám málokdo hádal. Jak se udržujete v kondici?

„Asi jsem to zdědil, protože mým rodičům je skoro osmdesát a stále vypadají skvěle a jsou vitální. Možná má vliv i to, že celý život sportuju a nikdy jsem se nešetřil. Hraju aktivně basketbal, fotbal. Když cítím, že tloustnu, tak začnu i běhat a hrát tenis. Do fitka ale nechodím, to mě nebaví.“

Řada lidí ve vašem věku začíná rekapitulovat svůj život. Udělal byste ve svém věku s odstupem času něco jinak?

„Neměnil bych jediný den. I to špatný mělo k něčemu význam. Jinak já se nikdy neohlížím dozadu, ale naopak dopředu.“

Jaký dárek vám udělá největší radost?

„Dostávám se do stavu, kdy je mi to v podstatě už jedno. Ale tuším, že dostanu kytaru, elektrickoakustickou dvanáctistrunku. Hra na kytaru mě hodně chytla. Nemusí se u toho běhat, můžu sedět. Dokonce máme i partu, scházíme se jednou za měsíc a hrajeme lidem. Aby lidé s námi mohli zpívat, hrajeme známé písničky od Lucie, Olympiku a dalších. Prostě klasiku. Je příjemný, když nám lidi i zatleskají.“

Vraťme se k vaření. Jaké máte nejoblíbenější jídlo?

„Jsem řízkovej! Jinak mám rád českou kuchyni, japonské suši a hodně jsem si oblíbil thajskou kuchyni. Ale nepohrdnu ani biftekem.“

Je naopak nějaké jídlo, které vyloženě nemusíte?

„Já sním v podstatě všechno, nic mi nevadí. Když už si v restauraci dám nějaké jídlo, které mi nechutná, tak si ho nakořením tak, aby mi chutnalo.“

Sledujete konkurenční pořady o vaření?

„Nedívám se na to. Mě to prostě nebere. Ani když jsem žil v Německu jsem takový typ pořadů nesledoval.“

Co vaše »válka« se Zdeňkem Pohlreichem? Stále trvá?

„Kdo to je? Jo, pakliže myslíte toho křiklouna, tak řvát teda umí.“

Pokud by Pohlreich přišel k vám domů na oběd, co byste mu uvařil?

„Uvařil bych mu normální český jídlo. Nějakou klasiku.“

Kdo vaří u vás doma? Vy nebo manželka?

„Ten, kdo je zrovna doma. Střídáme se. Rozhodně nejsme taková rodina, co každý den musí mít v šest hodin večeři. To jsem hned zakázal. Když prostě máme hlad, tak si něco uděláme a dobře se najíme.“

Vyvařujete každý den k obědu i večeři?

„To určitě ne. Varuju všechny, aby to dělali. Teplé jídlo stačí jednou denně.“

Nemá vaše manželka Erika před vámi strach vařit?

„Ne, nemá! Jsme spolu dvacet let... Navíc ona umí perfektně vařit a má i svoje speciality, které mi od ní velice chutnají. Jsem spokojený. Nejsem žádný kritik. Když mi něco chutná, rád pochválím!“

Co se u vás doma vaří nejčastěji?

„Hodně si děláme polévky. To máme všichni rádi. Jinak také saláty. Zkrátka jídla, abychom toho co nejméně našpinili.“ (smích)

A co pečení?

„Peče hlavně manželka. Já teda jenom minimálně. To už opravdu musí bejt...“

Máte obchod s lyžemi. Nebylo by pro vás přece jenom výhodnější zařídit si restauraci?

„Možná ano. Já nevylučuji, že si někdy – za pět, šest let zřídím restauraci. Teď si ale užívám toho, jak to je. Mám to zařízené tak, že v obchodě nemusím být každý den čtrnáct hodin, takže mám alespoň více času na děti.“

Uživil by vás teď váš televizní pořad o vaření?

„Záleží, jak jste skromný. Já to ale beru jako příjemné zpestření. A je mi jasné, že to jednoho dne také skončí, proto být závislý jenom na tomto pořadu by nebylo dobré.“

Co váš čeká v nejbližší době?

„Díky tomu, že mi je padesát, jsem docílil jedné věci: patřím už do kategorie veteránů, a tak 19. června odlétám na čtrnáct dní reprezentovat Českou republiku v basketbale na turnaj veteránů do Brazílie. Bude tam pět tisíc hráčů. Našimi soupeři budou třeba Američané či Němci. Už od května ale začínám pracovat na své třetí knize o vaření, která by měla vyjít v září. Tentokrát se zaměřím mimo jiné také na grilování.“

JIŘÍ BABICA

● Kuchařem se vyučil v pražských hotelech Palace a Ambassador.

● Po vojně nastoupil do hotelu Alcron v Praze a vařil tam devět let.

● V roce 1989 se oženil do Německa, kde začal pracovat ve vyhlášené restauraci Zlatá Praha v Kolíně nad Rýnem.

● Od dětství je aktivní sportovec. S basketbalovým týmem měl první cestovatelské zážitky, které se staly jeho největší mimopracovní láskou.

● Inspiraci čerpal na všech kontinentech, kromě Antarktidy. Učil se v Japonsku, Karibiku, Malajsii, Jižní Africe, na Havaji, v Austrálii a na Novém Zélandu i v Indonésii.

● Své poznatky chtěl využít a tak se přihlásil do konkurzu na šéfkuchaře v prestižní restauraci Petersberger Hof. Zvítězil.

● Se svou manželkou Erikou má dvě děti: dceru Marušku (6) a syna Filipa (12).

Fotogalerie

7 fotografií