Květa Fialová: Nenávidím sport, politiku a sex!
5:00 - Během letošního léta stíhá legendární herečku Květu Fialovou rána za ranou. Před několika dny jí zemřel milovaný manžel režisér Pavel Háša (†80) a krátce na to si své trable s nemocí zažila i sama Květa. Deset dní musela být dokonce hospitalizována v nemocnici. I přesto všechno je Květa stále plná optimismu! Prvního září oslaví své životní jubileum – osmdesáté narozeniny. Herečka, která vypadá stále báječně a osmdesátku by jí nikdo nehádal, poskytla Nedělnímu Aha! na své chalupě na Děčínsku exkluzivní rozhovor. Během naší návštěvy se u paní Květy střídala jedna herecká návštěva za druhou. Sotva odjela dlouholetá přítelkyně Květy Fialové Naďa Konvalinková (58), dorazila ji potěšit vítězka posledního ročníku StarDance Dana Batulková (51) se svou patnáctiletou dcerou.
Před několika dny vám zemřel manžel. Už jste se s jeho smrtí vyrovnala?
„On byl hodně nemocný už dlouhou dobu, měl Alzheimerovou chorobu. Byl na tom hodně špatně. Když člověk vidí, že už je traktor nepojízdný, je to utrpení. Beru věci tak jak jsou, všechno má svůj smysl. Prostě to tak je...“
Kdy jste se o jeho smrti dozvěděla?
„Byla jsem zrovna ve Španělsku. Víte, já skoro každý den komunikuju se svou zemřelou maminkou, sestrou a herečkou Karolínou Slunéčkovou. Tu noc se mi v noci zdálo, že vedle nich stojí můj Pavel a byl hrozně šťastný, spokojený, pořád se smál. No a pak mi zavolala dcera, že Pavel zemřel.. Vím, že je mu tam dobře, viděla jsem jak je tam s Karolínkou šťastný. To mi pomohlo.“
Aby toho nebylo málo, zdravotní problémy jste v posledních dnech měla také vy...
„Bylo mi špatně, měla jsem problémy se srdcem, špatně se mi dýchalo. Lékaři tomu říkají plicní embolie. V nemocnici jsem byla deset dní, dali mi prášky a tu embolii se snažili rozpustit.“
Redaktor Nedělního Aha! David Laštovka Květě Fialové blahopřeje k osmdesátým narozeninám a předává jí za redakci květiny.
Už je vaše zdravíčko v pořádku?
„Ale není... To rozpuštění bude ještě chvíli trvat. Ale tak to prostě je. Musíme milovat svoje nemoce! Ony pak na nás budou hodné.“
Přesto všechno ale pořád vypadáte báječně. Osmdesátku by vám nikdo nehádal. Jak to děláte?
„Nedělám nic. Jsem jako kocour. Ráno se umyju a natřu se mastičkou z lékárny, to je všechno. Jde především o duši! Žiju volně, svobodně, ničím se nestresuji. Já říkám, důležité je naučit se: přijmout, poděkovat, zvládnout. A nekecat vyšší síle do toho...Ta přesně ví, kdy máte dostat přes držku a kdy vás má pohladit...“
Na jaké životní období vzpomínáte nejraději?
„Všechny etapy mého života byly hezké. Nejlepší je ale stáří. Nejkrásnější je mládí v osmdesáti! Když je člověk mladý, tak je to tak pracný.... Já si stáří užívám. Často jezdím dělat osvětu do domovů důchodců, tak to všem říkám. Ale dobře vím, že spousta seniorů to tak nemá, jsou nevděční. Je to škoda. Já se snažím vysílat pozitivní energii.“
Za Květou jezdí celá řada známých hereček. Často je mezi nimi i Dana Batulková.
Jak to bylo ve vašem životě s muži?
„První láskou mého života byl Ferda Mravenec. Tenkrát mi moje maminka ušila jeho velkou loutku. Já jsem tehdy byla v katolickém klášteře v Dobšiné v třetí obecný. No a v místní kapličce mě s ním kamarádky oddaly. Když se to jeptišky dozvěděly, tak mi manžela zabavily. Já si říkám, že by možná některá manželství byla šťastnější, kdyby ženicha zabavili hned u oltáře!“ (smích)
Pak jste se ale vdala doopravdy. Proč manželství tehdy nevyšlo?
„Chyběla domluva, neklapalo to. Tak už to v životě prostě bývá. Než být s chlapem, kterého nechcete, tak jsem se raději od něj z Českých Budějovic odstěhovala do Kolína do márnice. Bylo tam místo a nic mě to nestálo...“
Sehrála v tom roli i vaše nepříjemná zkušenost s muži? (Na konci války paní Květu znásilnili Rusové s revolverem u hlavy – pozn. redakce).
„Ano, to určitě. To byl osudový moment, kdy se to ve mně všechno zlomilo. Od té doby otevřeně říkám, že nenávidím sex. Vždyť je to taková otrava! Mám ráda homosexuály, to jsou tak něžní a hodní lidé... Kromě sexu nesnáším ještě sport, kde mi vadí především ty kolektivní hry, fotbal, hokej, kdy se hráči a diváci mezi sebou perou a dávají si do nosu. To neuznávám. A třetí věcí, kterou nenávidím je politika. Mrzí mě, že mezi těmi co žijí z našich daní nejsou slušní lidé.“
Nebyl váš odpor k sexu překážkou i ve vašem druhém manželství?
„Důležitá vždycky je tolerance... My jsme měli ve vztahu volnost a svobodu. Já třeba ráda cestuji, měla jsem kamarády a jezdila jsem s nimi. A nikdy to nebyl problém, prostě jsme to tak měli a vyhovovalo nám to. Akceptovali jsme se.“
Vy se netajíte tím, že ze smrti strach nemáte. Co podle vás čeká člověka, když zemře?
„Máte pravdu, smrti se opravdu nebojím. Já jsem v kontaktu s druhým světem, chvíli jsem tam, chvíli tady. Věřím v reinkarnaci. Měla jsem možnost se stýkat s bytostí, která byla odtamtud a chodila za mnou. Když člověk zemře, chvíli je tam na druhé straně, tam jsme doma, odtud jsme vzešli. Po čase se pak zase vrátíme sem.“
Je to neuvěřitelné, ale pořád hrajete v několika divadlech, točíte filmy, pořady... Kde vás lidé mohou momentálně vidět?
„Pořád někde skáču. Hraju každý den. V Rokoku, ABC, U hasičů v Bráníku. Mám i pořady, se kterými jezdím po republice. Do toho občas nějaký film... Teď od září budu hrát i v Uherském Hradišti, je to krásná hra o osmdesátileté ženě, která se sejde s mladým chlapcem, který je nešťastný, aby ho vyvedla a ukázala mu tu správnou cestu. Na to se také moc těším.“
Ve filmu Limonádový Joe.
Bude vám osmdesát, je těžké si zapamatovat texty?
„Ne. Herec musí být šprt. Teď byly divadelní prázdniny, takže jsme dva měsíce nehráli, takže teď si musím opět přečíst dvanáct věcí, ve kterých od září zase budu hrát. S tím problémy nemám.“
Patříte do zlaté herecké generace. Na koho nejraději vzpomínáte?
„Jéé, těch bylo! Už proto jsem ráda, že je mi tolik let, protože jsem měla to štěstí zažít tolik skvělých herců, kteří byli zároveň hrozně fajn lidé... Pepíček Bek, Maruška Rosůlková, pan Werich, Voska, Karel Hoger... Byla jich celá řada!
