Herec Jan Šťastný alias chirurg Frynta z Ordinace: Uznávám, že nevěra může manželství i prospět!
V poslední době se zapsal do paměti televizních diváků jako podrazák a záletník Franci v »primáckém« seriálu Pojišťovna štěstí a nedávno se objevil pro změnu v roli sympatického chirurga v »nováckém« seriálu Ordinace v růžové zahradě. Díky rychlému přesunu z jednoho seriálu do druhého si dokonce vysloužil označení přeběhlíka.
Jaký je vlastně Jan Šťastný (42) ve skutečnosti? Proč se mu vyhýbají skandály na stránkách tisku a jaký má vztah k něžnému pohlaví? To vše, včetně svého pohledu na nevěru, prozradil herec čtenářům Nedělního Aha! v exkluzivním rozhovoru.
V seriálu Pojišťovna štěstí jste ztvárnil roli sukničkáře, který měl poměr s mnohem mladší dívkou a předtím i s její matkou. Pustil byste se do podobného dobrodružství i ve skutečnosti?
„Byl bych blázen, kdybych řekl, že se mi ženy nelíbí. Ne, je to naopak. Jsem velký vyznavač žen, ale zároveň mám šťastný rodinný život. A praktikovat něco jinde, to moc dohromady nejde. Doufám, že takový jako Franci z »Pojišťovny« proboha skutečně nejsem. A to se netýká jenom těch žen!“
Kdo by vám byl v reálném životě bližší, ředitel Franci z Pojišťovny štěstí, nebo chirurg Dalibor z Ordinace v růžové zahradě?
„Určitě chirurg. I když i on je velkým milovníkem života a dvakrát rozvedený. Ale zároveň je to skvělý lékař. A není podrazák jako Franci.“
Když je někdy potřeba, jste věrohodný herec i doma?
„Tam je to podstatně slabší. Moje manželka, možná proto, že je lékařka, má i rentgenové oči a já prostě doma hrát nedokážu. Jak hraji celý den, doma stačí jeden pohled a já na sebe řeknu všechno.“
Jaký máte názor na nevěru?
„Myslím, že je to třeba posuzovat případ od případu. Podle mě může nevěra někdy manželský vztah naopak posílit. Třeba v případech, kdy se v manželském svazku něčeho nedostává. Například sexu, který se dá za určitých okolností nahradit tímto způsobem. Ale také může nevěra přesvědčit v tom, že to nemá jinde smysl a že je lepší se vrátit. Pokud se však kvůli tomu rozpadne rodina, což se dnes děje v každém druhém případě, to se mi nelíbí. Protože tím nejvíc trpí děti, které si to nezaslouží. Myslím, že absolutní většina populace se s nevěrou setkala na vlastní kůži.“
Úspěšně se vám vyhýbají různé aféry a skandály. Žádný alkohol a milenky… Jak to děláte?
„Samozřejmě se tomu vyhýbám jako čert kříži, především kvůli rodině. Snažím se mít klid a mimo to žiji hodně pracovně. Můj soukromý život je tak dobře čitelný, není skandální, nemám ani problémy s alkoholem, takže nejsem pro titulní strany bulváru vhodné sousto.“
Jeden nešvar ale máte, kouříte. Kolik vykouříte za den?
„V současné době jsem tak na krabičce denně. Rád bych přestal, ale člověk musí myslet tak trochu i sám na sebe. Nerad bych se zbavoval úplně všeho. Ten obřad cigarety společně s kávičkou nebo pauzička na cigaretu mi zatím docela vyhovuje.“
Jste kliďas, nebo spíš konfliktní typ?
„Myslím, že se postupem času proměňuji. Obecně platím za kliďase a málokdo ví, že jsem cholerik. Zvláště jako mladší jsem býval divočák. Když to na mě přišlo, dokázal jsem se pohádat do krve. Ale teď jsem už klidnější, a dokonce si myslím, jestli to není špatně, když do některých věcí nejdu. Možná by mi to mohlo leckdy i pomoci.“
Děláte něco pro svou fyzičku?
„Doma mám někde hluboko ve skříni schované činky, abych je alespoň jednou týdně uchopil, ale nějak se k tomu nemohu dostat. S tím sportem je to bohužel bída, už jsem trochu zlenivěl i v létě. Občas si sice zahraji tenis, ale abych si vzal kecky a šel si zaběhat, to už nějak nestíhám.“
V Ordinaci v růžové zahradě, kde vaše chvíle teprve přijde, hrajete uznávaného chirurga. Jaký máte vztah k bílému plášti v normálním životě?
„Dalo by se říct, že rodinný. Moje maminka je lékařka, moje manželka je lékařka, takže jsem tou medicínou obklopen takřka po celý život. Kdysi dávno, ještě na gymnáziu, jsem se i já rozhodoval, zda půjdu na medicínu, ale nakonec udělal život kotrmelec a já dělám to, co dělám. Tak trochu jsem si o tom tenkrát snil a možná i proto jsem si vzal za ženu lékařku, abych u té medicíny nějakým způsobem byl.“
A máte zřejmě i výhodu, že jste doma pod stálou lékařskou kontrolou…
„Tak tady platí přesně to přísloví o kovářově kobyle a ševcově ženě.“
Proč?
„Protože, když potřebuji třeba jen prášek na hlavu, tak si ho jdu koupit do lékárny. A ono to prý ani jinak nejde, rodinné příslušníky by neměl ošetřovat nikdo z rodiny. Ale když opravdu mám nějaký problém, tak mě žena někam odvelí a někdo se pak o mě postará.“
Konzultujete doma s manželkou některé lékařské termíny ze scénáře?
„Samozřejmě! Zrovna dnes při natáčení jsem jí volal, co znamená výraz gangrenózní slepák, co znamená, když se provede Pringleho manévr, a co znamená, když kulka zasáhne kmen v hylu. Byl jsem náležitě poučen a už jsem zase o tři lékařské termíny bohatší.“
Tak si vás trochu vyzkoušíme. Co je tedy kmen v hylu?
„Je to vývod žlučovodu z jater a krevního řečiště.“
Už ve třiadvaceti letech jste hrál v pražském Národním divadle. Patříte mezi herce, co nadřazují divadlo nad televizní seriály?
„Já bych to neviděl jako vztah podřazenosti a nadřazenosti, ale divadlo považuji za profesní základ. Také bych nerad opouštěl angažmá, protože potřebuji mít nějaký přístav, kam patřím. Divadlo totiž vyžaduje každodenní práci a je to něco jako profesní hygiena. Neříkám, že je lepší nebo horší než ostatní obory, ale považuji ho za základ, ze kterého rád vystřeluji do jiných aktivit, jako jsou dabing, natáčení nebo rozhlas…“
Jaké budete mít letos Vánoce?
„Letos bohužel pracuji i 23. prosince, takže nemám moc času ani na nějaké speciální dárky. Tento rok je v tomhle extrémní, ale jinak mám překvapení pod stromečkem rád.“
