SOBOTNÍ ROZHOVOR: Jak žije zpěvák Viktor Sodoma (72)? | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

SOBOTNÍ ROZHOVOR: Jak žije zpěvák Viktor Sodoma (72)?

Viktor Sodoma
Viktor Sodoma (Blesk - Martin Přibyl, archiv)

Rocker, bluesman a nakonec popový zpěvák – takový byl umělecký vývoj Viktora Sodomy (72). Zažil období nebývalé slávy, ale také propad a zpívání po barech nebo v tanečních podnicích v Itálii. A to si přitom v první polovině sedmdesátých let minulého století jeho hity jako Trpaslíci trávou jdou, Žárlivý kakadu, Ježek se má, Vodotěsná ponorka, Parní stroj nebo Tygr z Indie zpívala skoro celá republika. Co dnes dělá a proč se už dva roky soudí? To se dočtete v následujícím rozhovoru...

Vaše umělecké a tvůrčí kořeny jsou v šantánech, kabaretech a varieté, že? „Dědeček hrál v kabaretech na klavír a taky krásně maloval na porcelán. Brzy se ovšem upil. Tatínek František Viktor Sodoma zase zpíval, i když byl výtvarníkem, specializoval se hlavně na karikatury. Po válce studoval výtvarnou akademii, ovšem ve třetím ročníku, v roce 1949, recesně vyplnil politický dotazník, ve kterém jako povolání otce uvedl »mrtvola« a do rubriky místo pobytu napsal Olšany. Ze školy byl jako nežádoucí vyhozen. Nakonec si postavil vlastní kapelu, která hrála převzaté rokenrolové hity a swing. Později s manželkou Vlastou spoluzakládal pražskou kavárnu Reduta. Odtud se také znal s Jiřím Suchým, který mi po letech zajistil angažmá ve svém divadle Semafor.“


To jste měl k hudbě blízko už od dětství!

„Otcova skupina zkoušela doma. V deseti letech jsem hrál na kytaru, jako věrný fanoušek chodil na tátovy koncerty a poslouchal Radio Luxembourg. Přesto jsem nechtěl být zpěvákem, ale šel jsem studovat uměleckou průmyslovku. Jako syna rebela a protirežimního elementa mě v Praze nevzali na UMPRUM. Teprve po dlouhých tahanicích a přes známosti jsem se dostal na keramickou průmyslovku v Bechyni. Na střední škole jsem bydlel na internátu a zapadl do party všestranných umělců a muzikantů, mezi nimiž byli i starší spolužáci Karel Kryl a Miki Ryvola, se kterými jsem učinil své první muzikantské pokusy. Mezi vytáčením váz a malováním jsem se pilně učil akordům.“

Člověk by čekal, že s vaším rodinným zázemím budete zpěvákem, a ne keramikem.
„Na UMPRUM jsem šel trochu z trucu, protože táta mi od patnácti říkal, abych zpíval. V té době oba rodiče vystupovali s Jiřím Suchým v Redutě a táta byl první u nás, kdo zazpíval v prosinci 1956 rokenrol se Suchého textem Z malého chlapečka čas udělá dědečka.“



Muzice a zpívání jste nakonec stejně neutekl?
„Otec mě nakonec přihlásil i přes mé protesty v roce 1962 do soutěže Hledáme nové zpěváky. V prvním kole jsem zazpíval anglicky Jezebel, v semifinále Lucille a doprovázeli mě dva muzikanti – Ladislav Štaidl a Pavel Chrastina. Na soutěž jsem se připravil, i když jsem nevěřil v úspěch. Nakonec jsem skončil druhý, což rozhodlo o mém dalším osudu.“

Pracoval jste někdy jako keramik?
„Po škole jsem nastoupil jako nadějný keramik na umístěnku do Kralup nad Vltavou a stal se paličem. To znamenalo, že jsem denně musel složit sto dvacet metráků uhlí a naházet je do pece. Po večerech jsem hrával po pražských kavárnách a barech s tanečním orchestrem Zdeňka Bartáka. Brzy se však přihlásila vojna. Sloužil jsem na Ruzyni, kde jsem se stal členem divadla VOJ. V prvním roce vojny jsem se tam seznámil s Miloslavem Šimkem, ve druhém roce jsem vedl bigbeatovou skupinu. A bigbeat jsem si opravdu zamiloval.“

Po vojně jste konečně rozjel svou pěveckou kariéru naplno!
„Působil jsem v kapelách Mefisto a Flamengo, kde jsem zpíval s Petrem Novákem. V té době vznikla ve sklepě na náměstí Míru slavná písnička Povídej, kterou proslavil Petr Novák a která se hraje dodnes. Tu písničku jsme měli v roce 1966 zpívat spolu. Akorát jsem končil vojnu a na zkoušky ještě docházel v uniformě. Než k tomu došlo a Flamengo mělo ve studiu natočit svůj první singl, z kapely jsem odešel. S Petrem jsme ve Flamengu zpívali vedle sebe necelé čtyři měsíce a dostávali devadesát korun za vystoupení.“

Jak jste se dostal do skupiny Matadors?
„Na konci roku 1966 odcházel ze skupiny Matadors na vojnu Vladimír Mišík a také zpěvák a kytarista Karel Kahovec, se kterým jsem si v podstatě prohodil flek. Zatímco jsem odešel v prosinci 1966 z Flamenga do Matadors, Kahovec dal v prosinci 1966 vale Matadorům a od ledna 1967 začal zpívat s Flamengem. Vznikli tak noví Matadoři, kteří měli svoje ortodoxní publikum, které proti mé účasti v kapele zpočátku vcelku pochopitelně protestovalo. Ještě dnes si pamatuji, jak lidé drželi na koncertech transparent s nápisem My chceme Kahovce a ne Sodomu pitomce!“

Jak jste se dostal do skupiny Shut Up Františka Ringo Čecha?
„Po rozpadu Matadors a roční spolupráci s Vaškem Zahradníkem, kde jsem měl už své první hity jako sólový zpěvák, jsem přestoupil k Ringovi. Jeho plány o velkolepé show mě lákaly, protože šlo o něco nového, co tu do té doby nebylo. Chrlili jsme jeden hit za druhým, v hitparádě jsme měli i sedm písniček najednou. Přesto mi čtyři roky s Frantou stačily. Byl jsem ženatý a potřeboval živit rodinu. Na začátek sedmdesátých let vzpomínám docela hezky, protože to byla opravdu sláva. Kakadu a podobné ptákoviny jsme dělali schválně, protože nic jiného dělat nešlo. Byly to legrácky, se kterými si různí cenzoři nevěděli rady. Tyhle ptákoviny vlastně předznamenaly příchod génia Ivana Mládka.“

Proč vaše spolupráce s Ringem skončila?
„Po čase se rozhodl změnit hudební styl a přitvrdit. Na post zpěváka angažoval tehdy začínající pěveckou hvězdičku Jiřího Schelingera. Šel jsem do háje a myslím, že tímto rozchodem má kariéra skončila. Zpíval jsem sice s jazzrockovými kapelami, ale popularita strmě klesala.“

Celý rozhovor si můžete přečíst v sobotním tištěném vydání deníku Aha!

Byl i hercem
Viktor Sodoma si zahrál i v několika filmech – Komedie s Klikou, Bubny, Každý mladý muž, Hvězda, Jsem nebe nebo v legendárním muzikálu Noc na Karlštejně.

Jak vznikal rozhovor
S Viktorem Sodomou se znám čtvrt století. Na svou slávu vzpomíná bez nostalgie a s upřímností sobě vlastní přizná i chyby, které v životě udělal. Tento vzpomínkový rozhovor jsme udělali po jeho vystoupení na soukromé akci, kde dostal společnost do varu nejen svými starými hity, ale i rokenroly. Potom jsme si sedli k vychlazenému pivu, Viktor vzpomínal a vyprávěl, až jsem chvílemi měla pocit, že jsem s ním prožila celý život.



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.