Věra Galatíková (†69): Hádka nad smrtelnou postelí!
Tento měsíc to bude už devět let, co na rakovinu plic zemřela Věra Galatíková. Dcera Kristýna přitom promluvila o konfliktu, který měla ve špitále se svým tátou.
"On furt chodil a říkal. Mamče je líp, mamče je líp!" popsala počátek konfliktu u máminy smrtelné postele Kristýna Frejová v pořadu Příběhy slavných. Věra Galatíková přitom už čím dál častěji upadala do bezvědomí a dýchaly za ní přístroje. Nebylo divu, že vynervovaná dcera na tátu hned vyjela:"Ale tati! Mamče není líp, mamča končí. Mamča se dneska se mnou rozloučila."
Oblíbená herečka byla nejen talentovanou mistryní svého oboru, ale také i nesmírně odvážnou a silnou ženskou. Přenesla se přes manželovy avantýry a udržela rodinu pohromadě. A se stejnou odvahou se postavila i rakovině. Po druhém ataku nemoci odmítla chemoterapie, prý že nechce strávit poslední chvíle života s hlavou v záchodové míse.Také si pamatovala na svou dlouholetou kamarádku Martu, kterou "chemo" zabilo už během dvou měsíců. Rok a půl před svou smrtí dokonce sebrala odvahu a v divadle natočila pro svého manžela slova na rozloučenou. Její hlas tak zazněl z reproduktoru přímo nad rakví a v obřadní síni nezůstalo jedno oko suché...
Slova na rozloučenou
Ahoj Laďo, sedím tu ve chvíli zvláštního klidu. Mám čas zpytovat život, chyby. Vidím, co všechno bylo zbytečné, ale taky krásné. Náš vztah vybuchl velmi intenzivně a mohl odeznít jako tolik jiných. Neodezněl a já věřila, že investuju do lásky, která bude stát za to. Nechtěla jsem se vdávat, jenže přišla tvoje věta: "Muselko, prosím tě, najdi křestní listy, budeme se brát." Měli jsme už spolu dvě děti, ty za sebou nějaká manželství, ale rozhodl jsi, že půjdeme ve svatebním. "Musíš si dát ušít krásné šaty, protože ty ses ještě nevdávala." Dojal jsi mě. Kristýnka má ty šaty dodnes. Dali jsme si kus šťastného života. Nevím, čím jsi za to štěstí zaplatil ty. Snad trápením nad sebou samým. Já odžitou bolestí k neunesení. Ale děti mě potřebovaly. Musela jsem se usebrat a jednoho dne jsem se probudila a zoufalé trápení, tlak na prsou, nechuť probudit se do nového dne byla pryč. Vím, že se to stává většině lidí, jenže já to po určitou dobu nezvládla. Zradil mě cit. Taky vím, žes mě měl vždycky rád, ale byly chvíle, kdy ti to nestačilo. Pochopila jsem, že naše láska je můj úděl. Vždycky jsme si hodně povídali, krom vyhrocených chvil, kdy jsme byli dva cizinci. A ve stárnutí jsme si taky řekli, že tady ani jeden z nás nechceme zůstat, kdyby druhý nebyl. Nemohu ti popsat, jak jsi vypadal, když ti profesor řekl: "Buďte na ni hodný, rakovina je nemoc duše." Litovala jsem víc tebe a děti, než že bych truchlila nad svou konečností. Semkli jste se k sobě, pomáháš dětem ze všech sil a pánbůh nám spolu dopřál dožít se nadílky. Máme vnoučátko a na cestě je druhé. Odmítla jsem chemoterapie, protože si chci prodloužit smysluplný život. Chci si s vámi povídat, chci se vrátit z premiéry naší dcery a slyšet tvé šťastné: "Ty tak dobře vypadáš, já mám pocit, že ti nic nemůže být." Mám o tebe trochu strach, až přijdeš domů a já tady nebudu. Prožíváme teď spolu velmi krásné období. Čisté a silné, jedno z nejhezčích v našem životě. Nedá se už dělat nic. Jsem připravená, klidná a zamilovaná do své rodiny. Tvoje Věra