Václav Neckář: Sexu mám ještě dost!

Neláká vás udělat nějaký muzikál?
„My už jsme muzikál udělali. V roce 1994 měl premiéru muzikál Kocour v botách, který měl na sto padesát repríz v Praze a donedávna se hrál ještě i na Slovensku v Košicích či Prešově. Bratranec Rupík Dubský (Neckář) napsal libreto, bratr Honza hudbu a texty písní Eda Krečmar. Mělo to celkem úspěch, třeba dcera Juraje Herze ho viděla asi dvanáctkrát a Juraj už z toho šílel.“

Jaký máte pocit ze svého nového cédéčka Bláznivá láska?
„Přes deset let mě František Rychtařík přemlouval, abychom realizovali vydání těchto archivních snímků z let 1964 až 1965. Povedlo se mu to tedy až nyní společně s Radioservisem. No... Doufám, že cédéčko Bláznivá láska, tedy Crazy Love, se lidem líbí. Chtěl bych poděkovat především Bobanovi Ondráčkovi za to, že mi tehdy dal příležitost zpívat s kapelou. A rád bych zavzpomínal i na Vladimíra Semráda, což byl tehdejší ředitel Českého rozhlasu v Plzni, který se zasadil o to, že písně, jež jsem nazpíval především v angličtině, spatřily světlo světa.“

Vídáte se ještě se skupinou Golden Kids, tedy s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou?
„Vídáváme se, třeba když má Marta Kubišová představení v Ungeltu, tak jsem byl na premiéře. A když dělala na letní scéně na Novém Světě na Hradčanech několikadenní koncerty, tak mě pozvala přímo do programu, takže jsme tam s bráchou hráli pět písniček. Den před námi tam v Martinčině programu zpívala Helena. A když se nevídáme, tak si aspoň pravidelně telefonujeme.“

Plánujete návrat Golden Kids?
„Naposledy jsme vystupovali v roce 1994 a v roce 2003 jsme si na mých šedesátinách v Lucerně také společně zazpívali. Ale že bychom chystali comeback, to nevím, nevím... To by byly místo kůzlátek kozy se starým kozlem...“ (smích)

Neláká vás zkusit ještě nějakou filmovou roli?
„To je otázka nabídky. Nevím, musel bych si to promyslet. Ostře sledované vlaky už mám za sebou. A já navíc ve většině filmů na konci umřu, nebo se ožením. Což je skoro totéž.“

Stále fandíte teplickému fotbalu?
„Stále. Chodil jsem totiž do školy v Ústí nad Labem, kde se tenkrát nehrál moc dobrý fotbal. A tak jsme jezdili do Teplic. Když můžu, tak fotbal stále sleduju. A když Teplice vyhrály pohár, tak jsem si na něj dokonce i sáhnul.“

Váš bratranec je fotbalový trenér, ne?
„Jedním z mých bratranců je Franta Cipro. Naše babičky byly sestry. Občas se vídáme, ale do fotbalu mu nekecám. Stejně tak on mi nekecá do zpívání, takže máme bezproblémový vztah.“

Používáte při koncertech nějaké netradiční nástroje?
„Ano, bandasku na mléko po babičce. Vozím ji ale jenom na některé koncerty. Vzniklo to ve Studiu A v Karlíně při nahrávce Svatovítský chrám. Dirigent Josef Vobruba chtěl, aby hlas zněl jako z megafonu. A protože megafon jsme nenašli a kolíček na nose nefungoval, tak jsem další den přinesl bandasku a zpíval jsem do ní. A od té doby ji vozím s sebou.“

Sledoval jste soutěž Česko hledá SuperStar?
„Když jsem měl čas, tak jsem se podíval. Zaujal mě tam David Spilka, dokonce jsem ho pozval jako kmotra svého posledního cédéčka. Myslím, že během posledního půl roku pěvecky vyrostl a zlepšil se v jevištním projevu. Osobně jsem ho před křestem neznal, ale byla to taková symbolika. Já jsem své první nahrávky točil, když jsem byl neznámý jedenadvacetiletý zpěvák bez desky. A tak jsem pozval někoho, kdo je skoro v té samé situaci dneska.“

Neplánujete s Davidem společné vystoupení?
„To mě vůbec nenapadlo, ale nikdy neříkej nikdy …“

Co vaše paní?
„Jarka mě v muzice pořád podporuje. Byla léta profesorkou klasického baletu na státní konzervatoři Na Rejdišti. Byla třídní profesorkou dvojčat Jiřího a Otty Bubeníčků, skvělých tanečníků, kteří nyní působí v německém Hamburgu. Jarka dokonce suplovala v hodinách baletu, kde vyučovala i Richarda Genzera. A Geňu obdivuju, že to vydržel. Mě balet sice láká, ale je to velká dřina.“

Hrajete golf?
„Ne, nemám na to čas. Ještě mám dost sexu. Až ho nebudu mít, začnu hrát golf.“ (smích)

Jakou máte vzpomínku na Karla Svobodu?
„Já jsem s Karlem tři roky hrál na jevišti a Karel mi dal můj první hit Stín katedrál. Bylo to 1. ledna 1966 na premiéře hry Jana Schneidera Čekání na slávu. Text k písni napsal Ivo Fischer. S Karlem jsme dokonce i kdysi zpívali jeden duet a navíc jsem zpíval pro Karla Dobrou zprávu k jeho 65. narozeninám. Když jsem s ním naposledy mluvil, tak jsem si uvědomil, že poslední písně, co pro mě napsal, byly z filmu Zpívej, kovboji, zpívej, který natočil Dean Reed.“

Nenapadá vás, proč se zastřelil?
„Ne, nevím. Byl to pro mě šok.“

Máte v hudbě ještě nějaké ambice?
„Zrovna touto dobou Supraphon vydává další díl kolekce Václava Neckáře, cédečko Atlantida 99 z roku 1987, na bookletu budou obrazy od Theodora Pištěka. A samozřejmě pořád hrajeme s bratrem ve skupině Bacily, takže na nudu si nemůžu stěžovat.“

Stále vás život ovlivňuje mozková příhoda?
„Jistě. Ze začátku to bylo samozřejmě krušné, ale naštěstí už se to lepší.“

Václav Neckář

* 23. října 1943, Praha
Manželka Jaroslava, syn Václav.

Nejznámější hity: Stín katedrál, Miluju a maluju, Znala panna pána, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, Mýdlový princ, Tvým dlouhým vlasům, My to spolu táhnem dál.
Nejznámější role: Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Šíleně smutná princezna, Hledá se pan Tau, Zpívej, kovboji.
Alba: Václav Neckář zpívá pro mladé, Dobrou zprávu já přináším vám, Micro – Magic – Circus, Golden Kids 1, Světská sláva – polní tráva, Vašek Neckář, Dr. Dam Di Dam a jeho Bacily, Václav Neckář, Tomu, kdo nás má rád, Hallo Vašek, Planetárium, Vašek vypravuje, Podej mi ruku..., Sluneční věk, Mýdlový princ, Příběhy, písně a balady 1, 2, 3, My to spolu táhnem dál, Atlantida 99, Pod komandem lásky, Časy se mění, Šíleně smutná princezna, Kolekce Václava Neckáře 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, Zlatej Vašek, Oči koní, 40 hitů.

Autor: Vojtěch Kristen
Foto Aha!: Dalibor Puchta, Marek Pátek , archiv Václava Neckáře