Karel (54) z Kladna je přes 30 let upoután na invalidní vozík, ale nevzdal to...
Po vážném úraze je už mnoho let upoután na invalidní vozík. Přesto je jeho život možná pestřejší než u mnohých zdravých lidí. Karel Kuchař (54) od roku 1994 aktivně působí ve Speciální pečovatelské službě v Kladně, jejímž je spoluzakladatelem, pomáhá lidem s podobným hendikepem, aby se stejně jako on mohli ve společnosti uplatnit a byli spokojení.
Začalo to v 90 letech krátce po revoluci, kdy se režim uvolnil, a hendikepovaní lidé vyšli z ústavů a chtěli se zapojit do normálního života ve společnosti. V Kladně tehdy vzniklo bezbariérové bydlení, kde bylo vystavěno 250 bytů pro lidi s tělesným postižením, kteří mohli v objektu bydlet. Do jednoho z bytů se časem nastěhoval i Karel Kuchař. „Když jsem byl upoután na vozík, bylo mi 21 let. Nejprve jsem 8 let bydlel u rodičů a po smrti táty jsem se přestěhoval sem. Městská pečovatelská služba v Kladně tehdy fungovala jen do 15 hodin každý den. Pro mladého člověka, je téměř nepředstavitelné si v půli dne lehnout do postele, a tam nečinně čekat do rána. Proto jsem já a dalších pár přátel hledali vhodnou alternativu, jak lidem s postižením zajistit možnost péče nepřetržitě po celý den. Nakonec jsme založili neziskovou organizaci SPS Kladno, která nepřetržitou péči zajišťuje dodnes.“ vzpomíná Karel na začátky.
Práce s postižením
Karel Kuchař zároveň hledal možnost, jak se na trhu práce uplatnit i se svým postižením. Udělal si několik lektorských kurzů, na základě kterých mohl vyučovat pečovatele péči o postižené a také tělesně postižené tomu, aby si byli schopni zajistit individuální péči, což znamená najít asistenta podle aktuální potřeby. Mimo to začal pracovat se dřevem, vyráběl vypalované obrázky s přírodními motivy. Zajistit klientům, kteří bydleli v bezbariérovém objektu, nepřetržité služby pečovatelů, nebylo vždy lehké. Pro pana Kuchaře bylo náročné starat se o sebe, řídit pečovatelskou službu, shánět peníze na provoz a pracovníky. Karel k tomu dodává: „Na začátku jsme tu měli hlavně kluky na civilní vojenské službě, kteří často neměli pro práci pečovatelů vlastně žádnou motivaci, jen si to odkroutit. U některých z nich jsem si nikdy nebyl jistý, jestli dorazí do práce.“
Peníze jsou někdy problém
Pečovatelská služba se také často potýkala s nedostatkem financí. Jako nezisková organizace se snažila hlavně zajistit služby klientům, kteří je potřebovali, a veškeré získané prostředky investovala do provozu. „Jednou se nám dokonce stalo, že jsme na účtu organizace měli 1900 Kč a bylo před výplatami. To byl opravdu problém, tak bylo potřeba najít někoho, kdo v dané situaci pomůže. Dostal jsem tehdy doporučení na českou firmu Missiva, která vyrábí ekologické prostředky a kosmetiku. Tam jsme si padli do oka a uzavřeli smlouvu o prodeji kopií mých malovaných obrázků, ze kterých jde výtěžek na provoz naší pečovatelské služby dodnes. Firma nám dnes také platí nájem společenské místnosti – »budkovny«, kde vznikají budky. Setkáváme se tu, plánujeme aktivity pro děti a podobně.“ usmívá se Karel Kuchař.
Jak je budky dostaly mezi lidi, o připravovaném komiksu a dalších projektech Karla Kuchaře a jeho kolegů čtěte v tištěném Aha! pro ženy.
Lída Prouzová (83) z Prahy založila soubor Marietta, kde tančí děvčata 60+!
Celý článek