Zpěvák Alexandrovců Ananěv: Tragédii přežil, protože...

Jenže všechno nabralo jiný směr – Alexandrovci mají nové členy a s plnou parádou ve čtvrtek vyjeli na české turné. A s nimi i zpěvák Vadim Ananěv (57), který osudný den přežil jen proto, že do letadla nenastoupil...

Vadime, váš soubor přišel kvůli tragické nehodě o třetinu členů. Kterou složku zasáhla nejvíc?
„Nejvíce bezesporu utrpěl balet. Zůstali nám z něj jen čtyři lidé, a to čtyři muži, tak jsme vybírali hlavně dívky.“

Hledali jste i nové zpěváky. Jak probíhalo doplnění nových členů?
„Byla sestavena komise z předních tvůrčích kolektivů a vybírala ty nejtalentovanější mladé lidi s věkovou hranicí do 45 let. Hlavně to museli být všechno zkušení zpěváci. Zařídili jim ubytování, protože ve většině případů šlo o zpěváky z regionů. A tak nejdůležitějším úkolem bylo zařídit jim ubytování. Dostali byty od ministerstva zahraničí.“

Vy sám jste tehdy do osudného letu nenastoupil, proč?
„Narodil se nám chlapeček, je mu teď devět měsíců. A žena mě tenkrát prosila, abych neletěl, protože byla moc unavená. Máme čtyři děti. Ten nejmenší byl ještě kojenec, druhému synovi Alexandrovi je pět let, ten chodí do školky, dceři je deset, ta chodí do školy. A všechny je třeba vypravit a odvézt. Já se již chystal a ptal se těch, kteří v Sýrii byli, co si vzít s sebou. No ale pak si žena prosadila, abych neletěl. Ale nic tak tragického nepředvídala.“

O dva měsíce později jste tam letěli znovu, neměl jste strach?
„Tak určitě jsem se bál, když jsme zase letěli 23. února v noci do Soči, do toho samého místa, kde se stala ta tragédie. Ale ministerstvo obrany nám zabezpečilo skupinu psychologů a musím říct, že ti velmi dobře odvedli svou práci. No a pak, jak se říká, pomůže dát si trošku vodky!“ (směje se)

Jak se s odstupem na tragédii díváte?
„No co se dá dělat… Pracovat se musí dál. Ale moc mě to bolí. Cítím se osamělý. Během vteřiny jsem přišel o hodně přátel. Častokrát jsme šli po práci do kavárny na starém Arbatu, seděli a probírali naše budoucí turné, ale i to, kdo má jaké problémy, komu je potřeba pomoci. Ten soubor byl velká rodina. Když měl někdo potíže se zdravím, tak se to řešilo. Když jsem je měl já, uložili mě do nejlepší nemocnice, kde mě za dva týdny postavili na nohy. To je soubor Alexandrovců. Jeden za všechny, všichni za jednoho.“

Vytvořili jste přátelům nějaké pietní místo?
„U nás ve třetím patře je celá galerie fotografií těch, kteří zahynuli. A v našem sále sólistů jsme udělali takové vzpomínkové místo, tam vždycky hoří svíčka. Moji kolegové jsou vesměs pochováni na federálním hřbitově. V budoucnu tam bude postaven památník, na kterém budou jména všech zahynulých kolegů. Už nyní tam lidé jezdí, přináší květy a vzpomínají. Já jezdím do kostela, zapaluji svíčku a na lístek vždycky napíšu všechna jména mých zesnulých přátel.“

Zavzpomínáte na původní soubor i při českém květnovém turné?
„Ano. Během koncertů zazpíváme píseň Žuravli a na plátně se v tu chvíli budou promítat fotografie všech zemřelých přátel. Šlo o šedesáti čtyři lidí, kteří zahynuli. Je to velmi těžké, já se na to například nemohu dívat.“

Co může za pád letadla?
Proč letadlo 25. 12. při odletu z mezipřistání v Soči spadlo, nebylo dlouho jasné. Spekulovalo se i o teroristickém útoku, avšak vyšetřování ukázalo, že šlo nejspíše o chybu pilota. Odborníci na troskách letadla nenašli ani stopy po výbuchu, zásahu zvenčí, ani požáru. Údaje z černé skříňky nakonec ukázaly, že letadlo minutu po startu nabralo výšku 250 metrů a rychlost 370 kilometrů v hodině, ale místo stoupání začalo klesat. Jako nejpravděpodobnější verze se proto jeví, že pilot byl dezorientovaný, protože let startoval za tmy a měl pocit, že letadlo stoupá – místo toho se však zřítilo.