30 let od skutečného Requiem pro panenku: Páter Lízna chtěl Evu zachránit, dnes mluví o psychopatce! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

neděle 21. července 2024

Svátek slaví Vítězslav, zítra Magdaléna

30 let od skutečného Requiem pro panenku: Páter Lízna chtěl Evu zachránit, dnes mluví o psychopatce!

Páter František Lízna se o Evu staral.
Páter František Lízna se o Evu staral. (Foto pro Aha! – Petr Podroužek)

Strašná tragédie z 1. listopadu 1984, kdy tehdy šestnáctiletá Eva Kováčová (dnes René Lízna) zapálila v noci v Měděnci ústav sociální péče, se zapsal i do života pátera Františka Lízny (73). V době, kdy v ústavu uhořelo 26 chovanek, to však ještě netušil. Do života pachatelky vstoupil až později, když se Kováčová vrátila z vězení. Tragédie v Měděnci byla předlohou pro film režiséra Filipa Renče Requiem pro panenku.

A proč Kováčová ústav zapálila? „Vychovatelky nás bily, dávaly kazajky, vyholovaly na koleno. Chtěla jsem, aby nás všechny odstěhovali do důstojnějšího prostředí,“ přiznal se v rozhovoru pro Aha! René Lízna (46), dnes muž přeoperovaný z dívky Evy Kováčové.

Z vězení k páterovi
Eva Kováčová strávila ve vězení 9 let. Odtud si ji odvezl páter František Lízna, tehdy brněnský páter u jezuitů. „O Evě se krátce před jejím propuštěním z vězení psalo v novinách. Prý kdo pomůže skutečné panence z filmu Requiem pro panenku. Oslovil mě známý, že jsem svobodný, mám vilu, tak abych si ji vzal k sobě. Říkal jsem si, proč zrovna já mám zase pomáhat. Byl jsem už v té době unavený z toho, jak jsem podával pomocnou ruku bezdomovcům,“ zavzpomínal páter František Lízna. Nakonec se ale rozhodl za tehdy pětadvacetiletou Romkou se do vězení vydat.

Byla nezvladatelná
„Chtěli jsme vědět, co je vlastně zač, protože pár lidí si ji už předtím chtělo vzít k sobě, ale pokaždé dali od ní ruce pryč. Byl to hrozný případ. Sedm dozorců ji nemohlo zvládnout, když na ni přišel záchvat vzteku. Tak byla nezvladatelná. Rozmlouval jsem s vychovatelkami, které mi tvrdily: Kdybyste si ji vzal, tak nemusíte mít žádné obavy, že by vám něco ukradla. Navíc je čistotná a udržuje pořádek. Když se však dostane na svobodu, mají ji prý za dva dny zpátky,“ řekl František Lízna.  

Na druhou stranu byly vychovatelky rády, že odchází. Údajně dokázala ve vzteku vysadit sedmery dveře z pantů a položit je potom jen tak na chodbu. Však taky dostala původně pět roků vězení, jenže je ve vězení provokovala, aby měla maléry, a tak se jí tresty sčítaly. Odsezených tak nakonec měla devět roků. Za komunistů by se prý ven už vůbec nepodívala.

Vlezla mi do postele
Z vězení byla Kováčová propuštěna v roce 1993. V té době už odsloužil páter Lízna v Měděnci za zemřelé mši svatou na místě, kde kdysi stávala budova ústavu. Na památku tragédie má dnes doma zarámovaný kus ohořelého dřeva. A Evu si k sobě nakonec stejně nastěhoval, i když toho časem litoval.
„Byl jsem z ní zklamaný, byla to psychopatka. Když například zjistila, že se o ni nějakým způsobem zajímáte, tak se kolem vás obtočila jako liána. Mohla vás psychicky totálně zničit. Uměla s lidmi manipulovat. Dokonce mi vlezla až do postele. Hrozně žárlila. Chodil k nám často sklenář, protože pořád rozbíjela okna, až z toho mívala pořezané zápěstí. Nakonec jsem sám přemýšlel, že bych skočil ze skály,“ řekl páter Lízna.  

A co prý stála peněz. Ale je taky pravda, že nikdy nic neukradla, byla čistotná, velice chytrá i geniální herečka. Hodně o sebe pečovala. „Říkalo se, že jsem ji měl sexuálně zneužívat. Když tomu chtějí lidé věřit, ať si tomu věří,“ krčí dnes rameny František Lízna.

Přeměna v muže
Pátera nakonec vysvobodil vztah Kováčové k Aleně, jeho švagrové. „Zamilovaly se do sebe, že prý takovou lásku ještě nepoznaly. Eva zuřila, když jsem je v lese přistihnul, jak se objímají, myslela si, že je sleduji. Koupily si společný byt, v něm ale byly spolu jen krátce. Eva byt zapálila, aby se v kouři udusila, a Alena se s manželem přestěhovala do zahraničí. To už ale měla Kováčová za sebou proměnu v muže,“ říká páter.

František: Strach z něj nemám!
Příjmení Lízna si René vzal prý na památku po švagrové Aleně. Po nepovedené sebevraždě skončil v brněnské psychiatrické léčebně. „Měl jsem s ním soucit, ale nikdy jsem mu už nenabídnul, aby se ke mně vrátil,“ vzpomíná páter. Lízna 25. července odešel z psychiatrického ústavu na dvoudenní vycházku a už se nevrátil. „Slyšel jsem, že prý prodal kytaru i vše
ostatní. Kdo ví, zda nespáchal sebevraždu. Možná zmizel, aby v léčebně naznali, že zde musí ještě zůstat. Strach z něj ale nemám, když sem přijde, tak přijde,“ uzavírá páter František Lízna.



Přečtěte si
andorea
10. 8. 2014 • 13:45

Rok kohouta jsem přečetla jedním tahem.

mekanik
10. 8. 2014 • 11:24

nezaslouží si žít,za ty její prušvihy a zbytečně promarné životy a vyhozené peníze,které mohli být použité k ošetření nemocných dětí na které se musí vybírat sbírky.raději živíme takovou zrudu.

paralenka
10. 8. 2014 • 08:13

Geny prostě nevymažeš, jen naivkové si myslí, že dokážou změnit to, co je v nich zakódované. Po přečtení Roku kohouta, kde Boučková vylíčila, jak se starali o dvě cikánské děti a jak to dopadlo ( byl i zfilmován pod názvem Smradi) jsem měla pocit marnosti za všechny, kteří se snaží tyhle děti změnit.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.