Trable při natáčení Requiem pro panenku: Nahý Renč neměl u herců autoritu!
8 fotografií
O tragickém požáru Ústavu sociální péče v Mědenci v Severních Čechách v roce 1984, při kterém uhořelo šestadvacet chovanek, se v té době téměř nepsalo. Až když se na místo vypravil novinář Josef Klíma (62) a o případu napsal podrobnou reportáž, společnost se o neštěstí začala vášnivě zajímat. Všiml si ho i tehdejší student FAMU Filip Renč (48) a rozhodl se celý příběh zfilmovat…
Herci mladému režisérovi nevěřili
Neměl to však vůbec jednoduché. Bylo mu pouhých pětadvacet let, u herců neměl jméno, respekt, důvěru. „Bylo těžké mít autoritu. A když jsem v jedné scéně figuroval před kamerou dokonce nahý, bylo ještě těžší si ji jakkoli vybudovat. Vypadal jsem na třináct a velel jsem padesátičlennému štábu,“ vypráví v knížce Rozmanrá léta českého filmu Renč.
Vždyť to měl být teprve jeho druhý film, který měl vést jako režisér. Třeba takový Eduard Cupák (†64), který se nakonec přece jenom nechal přemluvit a ztvárnil postavu doktora, se spolupráce doslova děsil. Nevěřil, že by takové náročné téma – psychologické drama, zvládlo natočit takhle mladé ucho. Ale potřeboval každou korunu. Se svým přítelem obýval starý mlýn, který byl žrout peněz a do něj rval veškeré své honoráře. Byl pověstný tím, že i ke konci svého života bral veškerou práci. Proto byť s rozpaky na roli nakonec kývl.
Pikantní je, že roli číšníka Vikiho, který pomáhá Marice, měl hrát Martin Dejdar. Studio se nedohodlo na podmínkách a musel zaskočit Renč. „Na Dejdara byl už ušitý kostým, takže je ve filmu vidět, jak na mě plandá. Ale musel jsem se obsadit sám, už nebyl čas.“ Nikdy už by to prý ale nezopakoval. Vidět se ve střižně několikrát za sebou je prý mučivé.
Geislerová získala hlavní roli omylem
Svou první velkou roli získala do té doby neznámá herečka Aňa Geislerová (37). A jak to tak bývá, byla to velká náhoda. „Původně jsem tak chtěl mít tmavší, ohnivou dívku. Ale pak jsem zahlédl mezi dveřmi Aňu, která přišla na konkurz jako doprovod kamarádky, a ta mi tu roli postavila na hlavu. Napadlo mě – a proč by to nemohla hrát romantická, zrzavá holka? Navíc byla jediná, která se mnou o té roli diskutovala a přemýšlela, co od ní chci,“ popsal Renč.
Geislerová přitom s tehdejší skutečnou žhářkou Evou Kováčovou neměla vůbec nic společného. Kováčová nebyla hodná ani krásná dívka, ale těžko zvladatelná, temperamentní Romka s lesbickými sklony. Později se vyjádřila, že obsadit do role cikánky bílou herečku je diskriminace.
Hanušová chtěla Oscara
Přestože je příběh tragický, na natáčení panovala uvolněná atmosféra. A pravda, někdy až moc. Největší podíl na to měla Jaroslava Hanušová (65) s Evou Holubovou (54). Obě dvě si totiž rády »cvakly«.. Panáček na kuráž nesměl nikdy chybět. A když na film do kin přišlo téměř půl milionu diváků a výdělek činil bezmála šest milionů korun, Hanušová se svým typickým humorem pronesla slavnou větu: „A teď už jen dostat Oscara a do smrti nemusíme vstát z postele...“
Zajímavosti
★ Původně se film měl jmenovat Zběsilost v srdci. Klíma s Renčem přiznávají, že při psaní scénáře byli ovlivněni Formanovým Přeletem nad kukaččím hnízdem a odklonili se od reality.
★ Renč mědenecký ústav vykreslil jako zámek hrůzy, ve skutečnosti to byla krásná vila se zahradou plnou růží.
★ Ve filmu jsou scény, které se nikdy nestaly. Například žádná chovanka by si nehrála na pokoji s kladivem, žhářka při svém činu nevyužila hořlavinu, stačily jí zápalky, papíry a hadry.
★ Hasiči k požáru nepřistupovali laxně, jak je natočeno ve filmu. Pouze neměli čím hasit. Nenašli například hydrant.
★ Na místě ústavu dnes není po domě žádná stopa. Opodál stojí jen památník šestadvaceti mrtvým chovankám.
★ Při natáčení požáru uvězněných dívek se zablokovaly dveře a děvčata skutečně nemohla ven. Díky hasičům ale vše dopadlo dobře. Báru Hrzánovou také málem zabil hořící trám. Dopadl jen pět centimerů od jejích špiček.
★ Skutečná žhářka Eva Kováčová je dnes přeoperovaná, má mužské pohlaví.
8 fotografií
