Naďa Konvalinková: V dětství ji strčili do děcáku!
PRAHA – Její zvonivý smích zná každý, ve filmových komediích září jako sluníčko. Za sebou má ale život jako z hororu! Herečka Naďa Konvalinková (55) o tom mluvit nechce, při vzpomínkách má ještě teď slzy v očích, ale pak se přece jen rozpovídá…
Největší tajemství jejího života
Jak ji v dětství strčili na rok do dětského domova, jak zažila krutou šikanu i nekonečný pocit osamění. „Rodiče se rozešli, když mi bylo deset. Během rozvodu nastaly takové konflikty, že mě a moji sestru Ljubu dal soud do internátu, abychom u toho nebyly. Tím pro mě skončilo šťastné dětství,“ šeptne Naďa.
„Ten rok v internátě byl hodně krutý. Zažila jsem šikanu i kruté strádání. Vůbec nejhorší byl ale pocit, že vás nikdo neobejme,“ vypráví Konvalinková s tím, že trvalo celý nekonečný rok, než si ji i její sestru Ljubu na úřadech zpátky doslova vyboxovala její babička, u které pak vyrůstala.
A právě čas strávený v dětském domově hodně ovlivnil i její nelehké manželství s hercem Oldřichem Kaiserem (51). I kvůli otřesným vzpomínkám na rozvod rodičů se snažila vlastní vztah tak dlouho zachraňovat. A to i přesto, že národem milovaný Olda Kaiser propadl těžkému alkoholismu a ona s ním prožívala hotové peklo. K rozvodu sbírala síly mnoho let, stokrát manželovi odpustila, nechtěla sobě ani dceři Karolíně rozbořit rodinu. Její soucitná a laskavá duše tak dostala znovu pořádně zabrat.
Dnes, kdy už jsou s Oldou Kaiserem rozvedeni, k sobě paradoxně nacházejí cestu mnohem snadněji než kdysi. A Naďa se prý dokonce přátelí s Kaiserovou novou přítelkyní Blankou.
Kvůli strašné zkušenosti z dětství i vlastnímu rozvodu se Konvalinková stala patronkou Nadačního fondu Rozum a cit, který podporuje pěstounské rodiny. Ty jsou pro řadu dětí z dětských domovů jedinou možností, jak získat vlastní rodinu. „Myslím, že člověku by nemělo stačit starat se jen sám o sebe, vidět jen sebe a svoji rodinu. Prostě že by měl udělat nějaký krok dopředu a pomáhat i lidem kolem. Vždyť se podívejte, kolik je teď všude agresivity a násilí,“ říká Naďa Konvalinková. „Někomu pomoci je to první, co můžeme udělat. Když mě tahle nadace oslovila, měla jsem k tomu nejdřív nedůvěru, protože jsem se před tím mnohokrát setkala s tím, že peníze na charitu šly nakonec úplně jinam, než bylo slíbeno,“ říká Naďa s tím, že »její« nadace má otevřené účetnictví a každý si tak může ověřit, kolik kdo dal, za co byly peníze utraceny a komu pomáhají.
Autor: Petr MACEK
Foto Aha!: Marek Pátek