Trpký konec Miloše Kopeckého: Bojoval s demencí! Nemohl už ani hrát... | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 19. dubna 2024

Svátek slaví Rostislav, zítra Marcela

Trpký konec Miloše Kopeckého: Bojoval s demencí! Nemohl už ani hrát...

Vzácný snímek s vnukem Martinem.
Vzácný snímek s vnukem Martinem. (Reprofoto kniha Můj život s Mildou)

Zdravotní stav oblíbeného herce se v roce 1995 rapidně zhoršoval. V prosinci měl besedu v Pelhřimově. Tam charizmatický Miloš Kopecký (†73) slyšel svůj poslední potlesk. Osud se naplnil.

K únavě se připojily občasné poruchy paměti i orientace. „Medicínsky se nazývají nepěkně znějícím slovem demence, byť jde o odborný a výstižný termín,“ říká v knize Můj život s Mildou Jana Kopecká. Herec ještě dostal roli v seriálu Hospoda, k účinkování ale nedošlo. „Odvezli ho do studia, ale neuměl roli, byť jsem ho viděla, jak se ji doma učil. Ale nejenže roli neuměl, on ani nevěděl, co ve studiu pohledává,“ líčí  vdova.


Režisér Jaroslav Dudek (†68) i kolegové předstírali, že kamery běží a že je Miloš výborný, ale v reálu se netočilo. Nešlo to. „Konec se neodvratně blížil. V lednu 1996 se k poruchám paměti a orientace připojila ještě celková zesláblost. Přestával jíst, fyzicky byl na tom tak špatně, že téměř nedokázal vstát z postele,“ přiznává Kopecká.
Psychiatr Cyril Höschl (63) nechal herce umístit do léčebny. Boj se smrtí prohrál v pátek 16. února 1996. Mlýn, který Jana uchránila před Kopeckého poslední milenkou Annou Wetlinskou (60), pak prodala. Zbavila se také bytu s výhledem na Týnský chrám. Přestěhovala se i s Milošovým popelem v urně na pražský Žižkov.

Dopis Mildovi od Jany, když zemřel

Můj nejdražší Mildo,
žila jsem s Tebou víc než třicet let. Prožila jsem s Tebou ty nejkrásnější i nejstrašnější chvíle života. Děkuji Ti za ně. Dala bych všechno, abys zde mohl být. Byl jsi neuvěřitelně přející, byl jsi sobecký, ale nikdy závistivý, byl jsi rozmazlený, ale přitom neobyčejně statečný. Nechtěls už žít a být na obtíž. Vím to. Odešel jsi noblesně. Usnul jsi. Ve svých dlaních jsem držela a líbala Tvou nádhernou ruku. Jemným dotekem prstů jsem zavřela Tvé oči. S Barborou jsme zůstaly u Tebe do poslední vteřiny. Odešels, ale všechno zůstalo na svém místě – Tvé brýle, Tvé hodinky, Tvé knihy. Na věšáku visí Tvůj klobouk a Tvůj kabát, jako by ses právě chystal odejít do divadla, nebo za nějakou pěknou ženou. Kdykoliv přicházím domů, stále mám pocit, že Tě uvidím sedět v křesle, že na mě zavoláš.

A co by Jana připsala po 17 letech
Kdybych se znovu narodila a mohla opět po Tvém boku prožít život se vším, co k němu patřilo na jevišti i v soukromí, nejenže bych ani chvilku neváhala, ale byla bych šťastná. Věř mi, že opravdu šťastná!



Autor:  Hana HÖSCHLOVÁ

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.