Hvězda Ordinace Vladimír Kratina (61) platí za sexsymbol, ale říká: Já na ženský moc nebyl! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 1. července 2022

Svátek slaví Jaroslava, zítra Patricie

Hvězda Ordinace Vladimír Kratina (61) platí za sexsymbol, ale říká: Já na ženský moc nebyl!

Poukaz na kapitánské zkoušky dostal Vladimír Kratina jako dárek.
Poukaz na kapitánské zkoušky dostal Vladimír Kratina jako dárek. (Aha! - Daniel Černovská, Roman Souček)

Od premiéry filmu Prázdniny pro psa uteklo už více než třicet let, na jméno Drtikol ale herec Vladimír Kratina (61) pořád slyší. Idol žen několika generací, kterého dodnes překvapuje, že je považován za sexsymbol, je muž mnoha tváří. Kromě herectví »fušoval« i do muziky, když na to přijde, dokáže v kapitánské čapce odřídit loď a vítr z plachet mu nevezme ani Kutil Tim.

Léto je v plném proudu a vy jste z pražských ulic unikl na chalupu. Neláká vás tu zůstat natrvalo?

„Ani ne. Přes léto je tu skvěle, ale když jsem tu sám, občas se nudím. To se pak seberu a jedu na pár dní do Prahy. S kamarády na víno, popovídat si…“

Opečováváte jako správný chalupář svoje království?

„Nejsem kutil a nerad sekám trávu nebo dříví, ale jedno léto jsem se vyprovokoval a sám jsem vyrobil domeček na strom pro malou, aby si měla kde hrát. Na strom mi to pomáhali dostat sousedi, bylo to všechno velmi dramatický. Nakonec se ale nikomu nic nestalo a děti si tam normálně hrály.“

Po prázdninách se opět objevíte v Ordinaci v růžové zahradě. Co vás v ní čeká a nemine?

„Jediné, co vím, je, že tam budu. Ale co tam budu dělat, to netuším (smích). Scénáře dostáváme ze dne na den.“

Může se tedy stát, že se stejně ze dne na den dozvíte, že vaše postava končí?

„Tak stává se to, ale určitě ne úplně ze dne na den, ale třeba měsíc dopředu.“

V posledních letech jste si zahrál ve více seriálech. Vypadá to, že jste jim dal přednost před divadlem...

„Takhle se to nedá říct. Miloš Kopecký říkával, že herec je dáma, která čeká na vyzvání k tanci. Tady si člověk nemůže moc vybírat.“

Traktorista Drtikol

A StarDance? Zatancujete si někdy jen tak pro radost?

„Já jsem netancoval nijak zvlášť ani do tý doby. Pochopitelně nějaké základy jsem měl, ale jak možná víte, kluci bigbíťáci netancujou, takže já netančím taky. Pro mě to bylo příjemné zpestření, ale jinak mě to neoslovilo. Navíc moje partnerka se krátce potom odstěhovala do Španělska, tam povila nějaké robě a tím jsme skončili.“

Jedna z vašich nejvýraznějších rolí byl traktorista Drtikol ve filmu Prázdniny pro psa. Oslovují vás tak ještě lidé?

„Jojo, to se pořád stává. To jsou záhady života, člověk toho udělá hodně, a pak stačí jedna role, jako byl právě Drtikol, a lidi si ho tak pamatují pořád. Byl povedenej ten film, který viděly generace lidí, a utkvěl jim v paměti.“

Také jste se aktivně věnoval hudbě…

„To začalo na střední škole, král jsem na kytaru, na bicí, na basu, skládal jsem písničky. Když se rozbouřily city, psal jsem i básně. Potom jsem šel na DAMU, kde to ještě trvalo, a pak jsem na pár let muziku odložil. Až když jsem přišel do Ypsilonky, tak se to zase oživilo, protože tam muzicíroval každý. Dokonce jsme s ostatními písničkáři jako Marek Eben nebo Jirka Schmitzer dali dohromady každej tak čtyři písničky a vznikl z toho celovečerní program. Byl hrozně oblíbenej a asi před dvěma lety vyšlo i album, takže mám doma důkaz pro děti, že jsem skutečně muzicíroval. Ale od té doby to zase usnulo.“

Napsal jste někdy zamilovanou píseň pro konkrétní ženu?

„Zamilované písně jsem psal, ale že by to bylo pro někoho konkrétního, to si nevzpomínám.“

Proč jste dal nakonec přednost herectví před muzikou?

„Já jsem koketoval s více věcma, psal jsem pro časopis, hrál jsem, motal jsem se kolem muziky… Byl jsem zamilovanej do své spolužačky a ona byla stejně stará jako já. A jak už to v tomhle věku bývá, holky chtějí spíš starší kluky, takže to dlouho nešlo. Pak jsem si ale koupil svoje první džíny, šel jsem na čaj a nějak to povolilo. Tehdy na kytaru hrál kdekdo, ale džíny měl málokdo. Ona pak šla studovat do Prahy a já jsem maturoval až na podzim s reparátem, tak jsem se učil fotografem, jinam jsem s tím vysvědčením nemohl. Já byl v Ostravě, ona v Praze a víme, jak fungují vztahy na dálku. Jednoho dne jsem se probudil, kouknul do knížky se seznamem vysokých škol a nalistoval jsem tam DAMU, kde bylo napsáno, že v případě výrazného talentu netřeba maturity. A to mě zaujalo. (smích) Zkoušky jsem dělal tříkolově, ale nakonec mě vzali.“

S větrem o závod

Jak se to vlastně přihodilo, že jste se stal i lodním kapitánem?

„Od manželky jsem dostal jako dárek voucher na kapitánské zkoušky, které jsem dělal v Chorvatsku. Musím říct, že moře je zábavný, ale baví mě to už jen rekreačně. Jakmile se rozvinou plachty, začne hodně foukat a loď se nakloní, tak to už pro mě moc není...“

Takže touhu pláchnout na širé moře jste nikdy neměl?

„Ne, to ne. Pro mě je lepší větší loď, která se moc nenaklání, a jen si tak v klidu sedět a plout.“

Ani po vlastní lodi jste nikdy nezatoužil?

„Ne, to vůbec, to je jen další starost, já moc dobře vím, kolik je s tím práce. Mám kamarády, kteří mají lodě na Císařský louce, takže kdykoliv chci, jdu se svézt a to mi stačí.“

Nepřiznaný sexsymbol

Filmové plátno, kytara a uniforma, to jsou tři velká lákadla pro ženy. Využíval jste jich někdy?

„Ne, protože nejsem, jak já tomu říkám, hormónek. To jsou takoví ti, co jsou posedlí ženami a nedají si pokoj. Já takový nejsem, naštěstí, protože znám typy, co jsou z toho celej život utahaný. Mají těkavý pohledy a mají z toho neustále problémy, protože jenom ta logistika, jak to spolu dát dohromady, spousty ženských, není to nic záviděníhodnýho. Naštěstí tohle řešit nemusím. Celý život jsem v tomhle směru spíš pasivní, spíš jsem se vždycky nechal pobloudit nějakou dámou.“

A co na vás platilo?

„No co, klasicky půvab oné dámy. Jinak dámy to umí, zdánlivě se nic neděje, ale ony moc dobře vědí, jak to udělat, aby všechno vyšlo… Jsou na to odbornice.“

V jednom rozhovoru jste zmínil, že vás překvapuje označení sexsymbol. Idolem žen jste přitom už dlouhé roky…

„Já jsem s tím označením moc nepřišel do styku. Možná škoda, že vyplavalo až teď. Před dvaceti lety bych to možná ještě nějak využil (smích). Teď už je všechno skoro pryč... Ale překvapilo mě to, protože jsem si tak nikdy nepřipadal. Ale pochopitelně proti tomu nic nemám, potěší to.“

Jste podruhé ženatý. S první manželkou to nevyšlo, s druhou jste již 20 let. Víte už tedy, jaký je recept na šťastné manželství?

„Recept neznám, kdybych ho znal, tak bych si otevřel poradnu a vydělával bych velký peníze. První manželství bylo typicky studentský, který nevyšlo. A tohle druhý… Já myslím, že je jediný možný přístup. Nebetyčná tolerance. Pokud člověk nenarazí na patologický jevy, se kterými to prostě nejde, tak podle mě nemá cenu manželství nějak úporně střídat, protože za pár let to vlastně vyjde nastejno. Dneska už nad tím mám určitý nadhled. Třecí plochy se najdou vždy a všude, ale musí se to brát s humorem a lehkou rukou.“

S druhou ženou jste se poznali jak?

„Klasicky, v baru, kterému se říkalo Žumpa (smích). Tam se tehdy hodně chodívalo. Seznámili jsme se přes nějaké další známé.“

Sbalila ona vás, nebo vy ji?

„To už si přesně nevzpomínám, ale kdyby ona se trochu nezasnažila, tak by to jistě nešlo. Já jsem nikdy nebyl moc aktivní.“

Jak jste poznal, že s touto ženou chcete strávit zbytek života?

„To se pozná. U nás ale nebyl velký prostor na váhání. Seznámili jsme se na podzim a v dubnu jsme se brali, protože jsme už čekali Dominiku. Šlo to ráz na ráz, na nějaký velký prostoj nebyl čas.“

Tolerantní otec

Jste tedy rázný i v roli tatínka?

„Ne, konflikty vznikají spíš s maminkou, já jsem tolerantní. Což je mi pak také vyčítáno, že nic neřeknu.“

Půjde nějaké vaše dítě ve vašich šlépějích?

„Dominika už asi ne, menší dcera k tomu má jisté sklony, ale v určitém věku je má asi každé dítě a pak to pomine. Ale rozhodně je k tomu nijak nevedu, protože si nemyslím, že je tenhle obor nějaké terno. Navíc, když to v nich bude, tak se k tomu samy dostanou.“

K dětem asi máte obecně vřelý vztah. Vždyť produkujete pohádkové představení Peter Pan On Ice. Jak jste se k tomu dostal?

„Na téhle akci spolupracuju s bratrem, už před lety jsme dělali představení na ledě Mrazík. Bratr se stará spíše o technické věci, já řeším PR, reklamu a podobně. U dětí mají představení velký úspěch, i proto jsme pro ně připravili snížené vstupné.“

Přijdou se podívat i vaše dcery?

„Určitě, když jsme to dělali poprvé před patnácti lety, tak to Domču hrozně bavilo a začala chodit na bruslení a vždycky si bruslila v kulisách a hrozně se jí to líbilo. Tu mladší to baví taky.“

Nebál jste se o Dominiku, když »přičichla« k showbyznysu a zkoušela modeling?

„Zkoušela ho jen tak okrajově při studiu. A nebál! Jak se dřív razilo pravidlo, že všechno je výchovou, tak já si myslím, že je to dáno geneticky. Někde jsem se dočetl, že se povaha utváří v prenatálním věku. Pak už člověk jenom sleduje, co tam je uloženo. Někdy s hrůzou, někdy s radostí (smích). Takže si říkám, že jestli je v ní něco mýho uloženého, tak se se vším nějak popere.“



Přečtěte si
abstergo
11. 8. 2013 • 16:42

Je to už holt dědek.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.