Pergnerová s novým milencem: Kšefty s Jonákem! Šla po něm mafie

● Objevil se ve filmu
● Byl nejmladší vekslák v Praze

A se současným přítelem Pergnerové byl nejlepší kamarád. Ví tedy o jeho minulosti všechno. A že je to hodně podivuhodná story!

„Jirka byl zlatá mládež. Jeho maminka pracovala na ministerstvu zahraničí a otec pracoval na stavbách v zahraničí. Peněz měli dost, ale Jirka se nudil. A tak se chytl party a stal se z něj vekslák. V patnácti letech možná nejmladší v republice. Kšeftoval se zlatem a valutami,“ vypráví Petr Blažek, se kterým byl Chlebeček v polovině osmdesátých let skoro dva roky zavřený v diagnostickém ústavu mládeže v Lublaňské ulici v Praze. „Právě šmelina byl důvod, proč tehdy Jirku sebrali. Bylo mu patnáct, a tak byl nejdřív v nápravném ústavu v Libkovicích a pak ho přeřadili k nám do Lublaňský,“ dodává Blažek.

„Jirka se od nás ostatních lišil už tím, co nosil. Měl všechno značkový. Buď měl na sobě hadry Adidas nebo to s krokodýlem ve znaku. A máma mu furt nosila pomeranče a banány, to tehdy bylo něco. Ale Jiří se s námi o všechno dělil. Byl hrozně přátelský,“ vzpomíná jeho tehdejší kamarád. „Mě pak pustili a s Chlebečkem jsem se potkal až na začátku devadesátých let. Opravoval jsem nějakou střechu na Václaváku a on tam tehdy zase veksloval. Říkal, že vydělá tak desítku denně, což byly v devadesátým roce neuvěřitelný peníze. Dělal hlavně zlato a dolary. A stěžoval si na Jugoslávce, že se mu cpou do rajónu. Dokonce mu prý šlo i o život,“ vzpomíná Blažek.

Že byl mezi pražskými veksláky Chlebeček někdo, dosvědčuje i skutečnost, že se dobře znal s bossem podsvětí Ivanem Jonákem. „Vím, že se s Jonákem znal. A taky si zahrál ve filmu Bony a klid. V jedné scéně na diskotéce je tam Jirka vidět, jak tancuje. Tehdy měl hlavu obarvenou na červeno,“ říká. „Od těch devadesátých let jsem ho ale neviděl. Až teď v novinách. Důvod, proč jsem se vám ozval, je fakt, že Jirka rozhodně není takový, jak ho některá média vylíčila. Nevím, co pak prožil, ale já na něj vzpomínám jako na férovýho a hodnýho kluka,“ uzavírá Blažek.

Autor: Josef Koukolíček