Homola byl mezi přáteli oblíbený společník a imitátor. „To byl nesmírně vtipný člověk. Až nebezpečně vtipný! Vtip byl pro něj na prvním místě, zvláště v osobním životě,“ myslí si třeba kolega Lubomír Lipský.
Jenže podle dcery Dany Homolové byl táta hlavně velký svéráz. „Byl o deset let starší než maminka, baletka Národního divadla Emilie Karlová. Dlouho se nechtěl ženit a sňatek jí slíbil až jednou, když se někde ve společnosti, řekněme, velmi uvolnil,“ směje se.
„To mu bylo už 43 let. Jenže v den svatby 21. března 1949 se mu to rozleželo, tak vymýšlel, jak z toho uniknout. A nenapadlo ho nic jiného, než zavolat jako anonym na policii, že chce máma na zájezdu s divadlem do Německa emigrovat. Takže v den svatby ji zatkli,“ vzpomíná Homolová.
„Byla pár hodin v base, ale naštěstí jim to vymluvila, takže z kriminálu utíkala rovnou k oltáři a k tatínkově nemilému překvapení svatbu stihla. Nakonec spolu vydrželi celý život, táta zemřel 1983, maminka 2000,“ říká herečka, která byla první ženou Václava Vydry.
Bohužel, poslední roky Homolova života nebyly jednoduché. „V roce 1979 ho na dovolené v Itálii ranila mrtvice. Byl tam dlouho v nemocnici a já tam musela zůstat s ním, až mi propadlo vízum. Pak jsme ho složitě dostávali domů,“ dodává Dana.
„Čtyři roky pak ležel v léčebně dlouhodobě nemocných. Doma být nemohl, protože dvakrát málem podpálil činžák. Nakonec mu našli ještě rakovinu prostaty, ale myslím, že ta ho nezabila, táta se prostě rozhodl to zabalit,“ smutní Homolová.
„Ten rok zemřela nejdřív moje tchyně Dana Medřická, pak táta, a nakonec mě opustil Vašek. Na ten rok nikdy nezapomenu...“
Filmografie (výběr):
● Pelikán má alibi (1940) – Pelikán/Sláma
● Neviděli jste Bobíka? (1944) – Jakub
● Vražda v hotelu Excelsior (1971) – zástupce ředitele
● Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) – vyvolávač
● Můj brácha má prima bráchu (1975) – pořadatel
● Plechová kavalerie (1979) – učitel Hrabina
4 fotografie
