Matěj Ruppert: Jsem exhibicionista!

Na druhý pokus už to sice vyšlo, ale jak on sám říká: „V té době už přišlo období zahálky a půllitrů piva!“ Nejen tohle o sobě prozrazuje zpěvák a frontman skupiny Monkey Business Matěj Ruppert (27).

Matěji, jak jste se vlastně dostal ke zpívání?
„Zpíval jsem už odmala, protože moje maminka měla ráda folklór. Takže mě asi v sedmi letech přihlásila do dětského souboru Rosenka. Se souborem jsme jezdili po vystoupeních a asi v osmi jsem díky tomu zpíval na Vlčnovských slavnostech před tisícovkou lidí. Měl jsem tenkrát strašnou trému, a jak to tak na Moravě chodí, dostal jsem decku vína na kuráž.“

Během let se lidem mění představa, co by chtěli v životě dělat. Co jste chtěl dělat vy?
„Chtěl jsem být počítačový programátor a jednu dobu také kriminalista. Když ale přišlo na lámaní chleba na konci základní školy, stalo se pro mě podstatné, abych šel na nějakou pohodovou školu. Zkoušel jsem to na několik gymnázií a nakonec jsem šel na střední pedagogickou školu. A myslím, že jsem se rozhodl dobře. Byla celkem snadná a pak – bylo tam devadesát procent děvčat.“

Chtěl jste pokračovat na vysoké škole a stát se učitelem?
„Když jsem na střední škole končil, už jsem se chtěl stát zpěvákem a živit se tím. Podal jsem si přihlášku na konzervatoř, obor operní zpěv. Nevzali mě, protože jsem vůbec nezvládal teorii.“

Jak jste se dostal do Monkey Business?
„Po neúspěšných zkouškách na konzervatoř jsem začal dělat asistenta režie u reklam a videoklipů. Tam jsem se potkal s baskytaristou Monkey Business Pavlem Mrázkem, který mě pozval na konkurz. Úspěšně jsem prošel. V tu samou dobu mě přijali i na populární zpěv na konzervatoři. Do toho se začala ještě točit deska Monkey Business. No a s mojí náturou, která je dost lenivá, mi představa, že pojedu večer do studia točit desku a ráno budu vstávat v šest a pojedu na střední na tělák, nedělala dobře. Bohužel, přišel život zahálky a půllitrů piva, tak jsem se radši začal věnovat muzice naplno.“

Chystáte se na nějaký sólový projekt?
„Zatím nic takového. Za prvé nemám žádný problém se seberealizací podle mého v nejlepší kapele na světě. Za druhé nejsem skladatel, takže bych tu desku musel s někým dělat. A mně se nejvíc líbí věci Romana Holého, ale ten má tolik práce, že si neumím představit přijít za Romanem a říct mu: Slož mi desku!“

Show, kterou předvádíte na vystoupeních, děláte pro diváky, nebo je to vaše přirozenost?
„Já se přiznám, že jsem normálně exhibicionista. Jsem egoista. A hlavně mě to baví, je to moje přirozenost. Často se stává, když je někde zábava třeba v bárku, že se předvádím. Prostě nemám žádnou naučenou hereckou etudu, kterou předvedu na podiu, a v soukromí bych byl tichý přemoudřelý intelektuál.“

Takže musíte být středem pozornosti za každou cenu?
„To zase ne. Pokud někdo jiný zrovna baví společnost, nemám touhy ho přerušovat a přebírat mu to. Já se dokonce velice rád nechávám bavit.“

Dokážete být sám?
„Příliš ne. Mně samota vadí. Třeba když jsem doma, musí být puštěná alespoň televize. Nemám rád ticho a dokonce neumím v tichu ani usnout. Takže usínám u televize, nastavím si vypínání a jdu spát.“

Přijímáte rád pozornost fanynek?
„Pozornost je dobrá, když je v pozitivním slova smyslu. Když za vámi chodí slečny a říkají, že se jim líbí, jak zpíváte, a že jste strašně dobrej! To bych musel být buď lhář, nebo blázen, abych říkal, že se mi to nelíbí.“

Hodně se mluví o vašem vztahu s moderátorkou Evou Aichmajerovou. Jak je to doopravdy?
„Já bych se k tomu nerad vyjadřoval!“

Jak by měla podle vás vypadat ideální svatba?
„Měl by to být hodně dobrý mejdan. Mně se třeba hodně líbila svatba Ondry Brouska s Adélou Gondíkovou. Měli svatbu na radnici, kam mohl přijít každý, pak se odebrali s rodinou a svědky na oběd, protože to by mělo být jen pro rodinu, a nemusí tam každý okounět. A pak si pronajali klub a tam pařili s kamarády.“

Jak hodnotí vaše úspěchy rodiče?
„Tatínek je jako chlapák střízlivější, ale maminka to strašně prožívá a hodně mi to přeje. Často se mě ptá, kdo mě kdy chválil. Ona ráda slyší, když mě někdo chválí.“

Chodí rodiče na vaše koncerty?
„Ano, ale vůči mamince to je nespravedlivé. Ona mě vypiplala a vždy mě podporovala, ale z nějakého zvláštního důvodu mi trošku vadí, když je máma na koncertě. Mám pak pocit, že se nemůžu tolik odvázat. Ono to pak přestane, ale na začátku jsem ještě víc nervózní než normálně. A přitom by mamka nejradši byla na každém koncertě.“

Takže chodí na koncerty tajně?
„Já ji podezírám, že to tak občas udělá. A jednou vím, že to udělala. My jsme hráli na veřejném prostranství a mamča mi do telefonu říkala: Neboj se, já tam nepůjdu! A pak jsem ji viděl, jak tam stojí za sloupem.“ (smích)

Na koncertech často nosíte růžový klobouk. Jak jste k němu přišel?
„Ten jsem dostal od tatínka. Přivezl mi ho z Ameriky, kde byl za svým bratrem. A tak ho nosím. Mně nevadí extravagance!“

Jak nejraději trávíte volno?
„Jsem dost postelový typ, takže »válendo grando« je dobrá věc, ale nebaví mě to moc dlouho. Na druhou stranu ale zase rozhodně nejsem workoholik. Rád si jdu zasportovat a pak na dobře vychlazené pivo. To je dobrý relax.“

Končí to u jednoho piva?
„Jak kdy. Nebudu lhát, že jsem se nikdy nezmastil, ale poslední dobou to hodně omezuji. Nějak mě to přestalo bavit. Hlavně mě nebaví kocoviny, a já na ně docela trpím! (zakření se) Mně stačí docela málo. Tři piva a čtyři panáky, když je nějaká sláva, podle mě není moc. A i po tomhle mi dokáže být tak příšerně zle, že už to radši nedělám! Tedy dělám, ale míň než před rokem!“

Máte nějaký sen, který byste si chtěl splnit?
„Chtěl bych, aby kapela – tak jak vypadá dnes – fungovala i za čtyřicet let.“

Dejme tomu, že je o čtyřicet let víc. Jak si myslíte, že by vypadal váš koncert?
„Asi by byl konec s roznožkami. Možná by bylo i nějaké to pandírko větší. Ale jinak doufám, že by z nás čišela stejná energie.“

Autor: Tomáš Zapletal
Foto Aha!: Dalibor Puchta (3), Alexandr Malachovský, Kateřina Kalibánová