Moderátorka Martina Vrbová o televizních cestách do socialistické minulosti: Jak se točí Retro! O Jiřině Švorcové, céčkách, vitacitu, kazeťácích z Tuzexu...
Když se někdo dožije stovky, je dobré si s ním o tomto jubileu popovídat. Sympatické moderátorce Martině Vrbové (38) sice tolik není, stovku ale v létě oslavil pořad České televize Retro, který už déle než dva roky moderuje. A tak jsme s Martinou začátky i současnost tohoto populárního pořadu, který se vždy na jedno vybrané téma vrací do doby komunismu, důkladně rozebrali.
VITACIT A CÉČKA
Martino, jak jste se tehdy k jeho uvádění dostala?
„Zatelefonovali mi jeho tvůrci s nabídkou a já souhlasila. Částečně jsem tu dobu zažila osobně, ale hlavně se mi vybavily nepříjemné peripetie mojí rodiny, především babičky a dědečka, kterých se doba komunismu negativně dotkla!“
Někteří lidé ale pořád říkají, že za komunistů bylo dobře...
„Myslím si, že Retro nastavuje těmto tvrzením pravdivé zrcadlo. Za sebe říkám: Zaplaťpánbůh, že ta doba už je pryč!“
Čtete kvůli Retru nějaké knihy o tom, jak se žilo za totality?
„Tak já jsem v komunismu žila! Byla jsem sice dítě, ale pamatuji si tu dobu moc dobře. U nás doma jsme o tehdejším režimu otevřeně mluvili, poslouchali jsme Hlas Ameriky... Zároveň se ale moje dětství kolem totality netočilo. Mnohem víc mě zajímaly panenky a skákání šňůry.“
Na co vy sama nejraději vzpomínáte z doby totality?
„Na vitacit, který jsme ve škole lízali z ruky. Taky na céčka, měla jsem celý řetěz – a dokonce i fosforeskující. A na první kazeťák z Tuzexu. Dostala jsem ho k Vánocům.“
Ještě pořád máte ve štábu Retra hodně témat k natáčení?
„Taková ta témata, která napadnou každého, tak ta už jsme natočili. Ale teď vyplouvají na povrch mnohem zajímavější, která vás nenapadnou hned, ale poté, co natočíte x dílů a začnete se v tom retro světě pohybovat.“
Například?
„Tak teď jsme dělali pořad o Tesle, ale budeme mít třeba i díl o různých taškách, které se nosily na nákupy, jako byly například síťovky.“
MILÁ ŠVORCOVÁ
Setkala jste se během natáčení s nějakými bývalými komunistickými prominenty?
„S Jiřinou Švorcovou. Byla milá, vstřícná a taky velmi zabetonovaná v socialismu. Jeho obhajobu má jako svoji životní náplň. S nikým jiným ne, protože oni jsou opatrní. Už do všeho nejdou, částečně taky vymírají a někteří, kteří jsou zajímaví, tak zásadně nechtějí mluvit! Třeba takový Milouš Jakeš účast na natáčení Retra přislíbil, ale pak ji na poslední chvíli zrušil.“
Narazili jste při výrobě Retra na nějaké kauzy z minulosti, o kterých se ještě nepsalo?
„Ano. Točili jsme třeba díl, co se věnuje socialistickým sochám, které byly v parcích nebo na sídlištích a dodnes tam jsou jejich pozůstatky. A my jsme zjistili, že tehdy platil tzv. čtyřprocentní zákon. Takže když postavili školu, sídliště nebo nějaké náměstí, tak jedno až čtyři procenta z částky na celou tu stavbu šlo na tuto uměleckou výzdobu. Proto vznikla velká spousta soch – některé se povedly, jiné byly naprosto strašné!“
Ještě něco jste odhalili?
„Třeba proč se za socialismu hodně dělaly tlusté vrstvy máslového krému. Vypátrali jsme, že v určité době se změnil plán a cukráři museli vyrábět dorty na tuny. A aby plán splnili, přidávali do dortů hodně másla, aby víc vážily.“
Nechcete to všechno sepsat?
„Přemýšlíme o tom, hlavně Michal Petrov, což je duchovní tvůrce celého projektu. Už probíhají jednání s vydavatelstvím. Tak uvidíme...“
PAK PŘIJDOU 90. LÉTA
Martino, nespadají do kategorie retro už taky 90. léta?
„My o tom přemýšleli, ale ještě máme pořád dost nápadů do roku 1989. Ještě jsme neměli takovou nouzi. Ale samozřejmě manažeři se svými fialovými saky a bílými ponožkami, to jednou bude úžasné téma. Nebo první kufříkové přenosné mobily...“ (směje se)
Jak moc je výroba Retra nákladná?
„V dnešní době, kdy není moc peněz, se snažíme být maximálně úsporní. Řekla bych, že tohle je jeden z levných pořadů České televize.“
A co archivní záznamy, ty jsou přece drahé?
„Tak ty se snažíme zásadně brát z archivů ČT. Je opravdu bohatý a pro nás zadarmo.“
Myslím, že by si Retro zasloužilo lepší vysílací čas...
„Jasně že by mohlo mít lepší čas, třeba v neděli odpoledne. Retro je rodinný pořad, který jde napříč generacemi. Socialismus zažili dnešní dědečkové a babičky i jejich děti – současní rodiče. A jejich děti tu dobu sice nezažily, ale znají ji z vyprávění, a když ji ještě vidí v televizi, tak řeknou: ´Jé, mami, to je to, jak jsi vyprávěla...´“
Nejúspěšnější náměty aneb Co už v Retru také zaznělo:
Martina Vrbová a Jiří Hynek z Novy: Tajná svatba v Austrálii!
Ona je elitní moderátorka České televize, on jeden z nejlepších investigativních reportérů televize Nova. Jak vlastně funguje manželství novinářů Martiny Vrbové (38) a Jiřího Hynka (35)? „Bez problémů. Nehádáme se. Jen sledujeme zprávy na obou televizích,“ vypráví Martina.
Jejich manželství je takřka ukázkové. Seznámili se ještě v době, kdy oba pracovali v České televizi. Brali se před čtyřmi lety tajně v daleké Austrálii (Martina: „Jsme introverti, nemáme rádi organizované davy lidí.“), za svatební hostinu pojali oběd v jedné hospůdce v Sydney („Dali jsme si guláš.“), zpátky na hotel jeli městskou hromadnou dopravou a svatební kytici, kterou Jiří horko těžko sháněl až v den svatby, věnovali recepční v hotelu („Měla z ní ohromnou radost.“).
Zkrátka takové malé dobrodružství, kterých na společných cestách po světě – jejich velkém koníčku – prožívají bezpočet. Vždyť jen krátce před tímto rozhovorem se oba vrátili z Aljašky. A tak Martina nadšeně vyprávěla: „Pohybovali jsme se v naprosté divočině, kde člověk jde a vidí medvěda nebo mu přes cestu přejde vlk. Spali jsme ve srubu u moře, kde 200 kilometrů kolem nebyla živá duše! Pobývali jsme tam akorát s 30 mořskými vydrami, které pořád koukaly, co tam tihle dva lidé dělají...“
Na cestách s manželem. Naposledy byli na Aljašce.
Jak vznikal rozhovor
S Martinou se známe 10 let. Poznali jsme se v Českém rozhlase Regina, kde jsme oba moderovali. Teď jsme se potkali po třech letech na obědě v jednom pražském hotelu. Je třeba zdůraznit, že ve skutečnosti je Martina stejně milá jako v televizi. „Jediné, co nechci rozebírat, jsou otázky ohledně mého soukromí,“ upozornila mě předem a hned jsem věděl, kam míří. Ale slíbil jsem, že o tom nebudu psát, a tak to dodržím!
„Počkejte, ještě se trochu nalíčím a můžeme na to,“ připravila svou krásnou tvář na focení a mohli jsme si povídat. Dovolím si říci: Martina Vrbová je jedna z nejskromnějších českých osobností, kterou jsem poznal! „Skočím se podívat tady do obchodu za rohem, mají tam úžasnou vestičku,“ zaznělo pak po našem rozloučení. Jako správná ženská si prostě udělala radost. Tak snad udělá dnešní rozhovor radost vám...
Martina s redaktorem Aha! Lubošem Procházkou.
