Karel Gott o operaci páteře: Největší bolest mého života!

Karle, první otázka nemůže být jiná: Jak se po operaci cítíte?
„Děkuji, zlepšuje se to. Ležím na lůžku a jsem na infuzích. A utlumují mi bolesti, protože páteřní nervy o sobě dávají ještě stále vědět.“

Šlo o plánovanou operaci, nebo zákrok vyžadovala situace?
„Víceméně platí obojí. Již delší dobu jsem trpěl velkými bolestmi páteře, obtížná pro mne byla i chůze. Už jsem skoro nemohl přejít jeviště. Potíže jsem se dlouho snažil utlumovat léky. V sobotu ale přišel zlom. Už to bylo příliš. Tehdy jsem v Německu vystupoval v přímém televizním přenosu a přiznám se vám, byl to z mé strany můj největší životní herecký a fyzický výkon.“

Jak to myslíte?
„Již jsem sotva mohl chodit, byla to snad největší bolest mého života. Jenže diváci nesmějí být ochuzeni o zážitek, čekají standardní výkon. Proto na mě nesmělo být nic znát. Opravdu jsem se musel obrovsky přemáhat.“

Druhý den jste měl autogramiádu na knižním veletrhu v Lipsku…
„Nechtěl jsem zklamat ty davy fanoušků, a tak jsem přes své potíže přišel. Jen jsem tam ale seděl a trpěl. Přímo odtamtud jsem pak putoval do nemocnice. A hned v pondělí ráno jsem šel jako první pacient na sál.“

Jaké potíže jste vlastně přesně měl? Psalo se také něco o úrazu při intimitách s vaší paní.
„O takových věcech bych se přímo nikdy nebavil, i kdyby to byla pravda. Připadalo by mi to neslušné.“

Tak jak je to doopravdy?
„Skutečnost je taková, že mám degenerativní změny na páteři, a to nešlo léčit jinak než operativně. Kdybych dál pokračoval utlumováním bolesti léky, byla by to sebevražda.“

Psalo se, že vás zlobila vyhřezlá ploténka. Je to pravda?
„To je zkreslená informace. Měl jsem jednak zúžený páteřní kanál, což vedlo k útlaku nervů vedoucích k dolním končetinám, navíc se mi udělala cysta, která tlačila na míchu, a mezi čtvrtým a pátým bederním obratlem jsem pak měl takové výrůstky, které byly dalšími viníky mých velkých bolestí. Jeden ten obratel zkrátka vyrostl víc, než měl, lékaři ho museli obrousit. S tímhle vším si chirurgové museli poradit.“

Vzpomenete si, kdy vám teď bylo nejhůř?
„Samozřejmě před zákrokem a den po něm. To bylo opravdu nepříjemné. Obrovsky ale obdivuji, kam až se lékařská věda posunula. Před pár lety bych si tu musel poležet šest týdnů, nyní mi lékaři provedli miniinvazivní zákrok, a tak mohu jít již prakticky domů. I když rekonvalescence bude samozřejmě dál pokračovat.“

Čím jste se v nemocnici zabavil?
„Přečetl jsem toho tolik, že bych to ani doma nezvládl. Chodí za mnou návštěvy, kromě Felixe Slováčka tu byl i Pavel Větrovec, a pochopitelně mě navštěvuje i rodina. Moje dvě nejmladší dcery naštěstí dorazily zrovna ve chvíli, kdy jsem stál, takže mě neviděly jako úplně nemohoucího lazara. Dodávají mi moc energie k uzdravení.“

Zaplatil jste si nadstandardní pokoj?
„Jsem na pokoji sám, to ano. Musím moc pochválit zdravotnický personál. Chová se ke mně víc než skvěle. Dělá pro mě i věci, které by vůbec nemusel, protože nejsou v popisu jeho práce.“

Kdy vás propustí do domácího ošetřování?
„Chystám se k tomu buď ještě dnes v noci (rozhovor probíhal včera odpoledne – pozn. red.), nebo v pátek ráno. Později budou samozřejmě následovat i rehabilitace.“

Chodí se vám již lépe?
„Chůze už mi nedělá takové potíže. Ale nejtěžší je pro mě vstávání a sedání si. Sedět mi teď lékaři úplně zakázali. Mohu jen vzpřímeně stát nebo ležet. Při vstávání se ale dostanu do úhlu, kdy se operované místo ozve, a to velmi bolí.“

Karle, vaši spolupracovníci vás odrazují od toho, abyste riskoval zdraví a zúčastnil se v sobotu vyhlášení ankety TýTý. Prý je nechcete poslechnout…
„To je pravda. Ale i kdybych tam měl dolézt po čtyřech, na TýTý přijdu. Když už se celý rok snažím o diváckou přízeň, nemohu to teď vzdát. Ležet doma a fňukat se mi opravdu nechce. Prostě tam budu! Je mi ale jasné, že to bude hodně složité. Kromě obtížného vstávání a sedání si pro mne bude utrpením také vylézt schody na jeviště. Jenže zazpívat duet s Lucií Bílou je povinnost a pro mě také čest.!“

Jste známý workoholik. Teď ale budete muset víc odpočívat. Zvládnete to?
„Co jiného mi zbývá? Musel jsem zrušit čtvrteční koncert v Příbrami a páteční vystoupení na plesu. Po víkendu odjíždíme s rodinou na čtrnáct dní mimo republiku, takže odpočinek přijde.“

Pane Gotte, děkuji za rozhovor a i za čtenáře vám přeji brzké uzdravení!
„Děkuji moc. Těší mne to. Také posílám všem pozdravy. A teď už musím jít, přišla mi na pokoj vizita. Na viděnou!“